Neuveriteľne originálna vecička z krajiny "Galského kohúta", ktorú by som veľmi do horor žánru neradil, keďže hororová je tu akurát tak myšlienka (+ pár ojedinelých scén bez priameho pohľadu na násilie), no v rámci nejakého námetu, ktorý by mal vzbudiť zvedavosť so základnou otázkou v hypotetickej rovine (akože prečo?), musím skutočne skonštatovať, že toto tu ešte nebolo. Na záver treba dodať, že bežný konzument hororových počinov toto proste nedocení. No a nedocení to ani "znalec", ktorý bude očakávať niečo, čo skrátka tento snímok ponúknuť nedokáže. Ja osobne som tak nejak na rázcestí, lebo kým bola prvá polovica pútavá najmä z dôvodov, že divák tak nejak nevedel čo očakávať, v tej druhej, v ktorej boli karty už viac menej rozdané, cítiť jasný dejový úpadok bez mimoriadneho prekvapenia. Za mňa napriek prvotnému nadšeniu (a slušnému záveru) za (silné) tri.
Slovy zdravotní sestry Toničky z Básníků: „Musíš Karle, musíš!“ Karel Gott byl výjimečný zpěvák s nezaměnitelným hlasem a svému kumštu i publiku dával srdce. A i když jsem nebyla mistrova skalní fanynka, tak jeho písničky mě provázely celým mým dětstvím. A nejen mě, Goťáka poslouchali i moji rodiče. Tento zdařilý dokument mě dojal a mimochodem, podle mě není zbytečně moc o Ivaně, jak zdejší uživatelé tvrdí. V prvé řadě je o Karlovi Gottovi, osobnosti která se narodí jen jednou za několik generací. Tušila jsem, že bez slz se to neobejde a neobešlo.
Dvě pozitiva: technicolorová paráda v prostředí jižní Kalifornie a pak Paul Newman (docela mě mrzí, že se těsně minul s érou klasických noirů) se sobě vlastní kombinací lehkosti a frajerskýho charisma. Zbytek, tedy krimi děj a případ uneseného boháče, se bohužel zadrhává, nebaví, je nešikovně zamotaný a místy až vyloženě stupidní.
Přesná črta hnusných lidských povah. Přesně takových, jaké stále tvoří naši společnost. Nejen ve školství, ale bohužel tam to škodí nejvíce, až do naší současnosti. Původní hru Václava Štecha datujeme do roku 1911, v šedesátkové inscenaci se sešla parta tvůrců z velké části pamatující první republiku a celek proto tvoří dvojí nostalgii. Zachata vtipně příběh navíc orámoval výstupem Ljuby Hermannové přesně takovým způsobem, jakým hrávala před válkou v dobovkách typu Otec Kondelík a ženich Vejvara.
Šárka Homfray má hodně zvláštní image, který si na jedné straně tvoří sama svými rozhovory, profesním působením a životem na sociálních sítích. Na druhé straně je tady to základní téma, kterému se rozhodla být mluvčí. Glosuje současnou situaci, v tomto dokumentu propaguje svou knihu. Ale kde je pointa? Stejné frustrace a stejné komentáře zachytily dokumenty už v 60. letech. Změna přístupu k rodině je nutná, ale nevýrazný půlhodinový dokument schovaný někde v programu ČT a v hlubinách iVysílání není ideální nástroj pro něco tak klíčového. V anotaci zmíněné navrhované řešení v dokumentu nezaznívá. Největší prostor tu mají dvě ženy, z nichž jedna je jen tak obyčejně nespokojená a konkrétně se nedozvíme nic, druhá "zapomněla" platit půjčku a pak jí to v důchodu dohnalo. To naštve, ale není to v žádném případě systémová chyba srovnatelná například s těmi legendárními exekucemi za dětské pokuty z tramvají.
Ranger in? Ranger out of mind! Jakože Halle Berry něco hledá, neví co a nedá pokoj, ani když to najde. Určitě v tom jede i ta šéfka rangerů, chybí jí jen na hlavě obří klobouk ve tvaru muchomůrky! Nic jsem si z toho nevzal, nic to ve mně nenechalo a jediné, co to zabilo, byl můj čas. Slow burn ano, ale nesmí do toho ohniště močit nenápaditost, protože pak to dýmí do atmosféry, nebo úplně uhasne..
Číselné hodnocení u tohoto angažovaného dokumentu velkou roli nehraje, spíše záleží na přístupu každého jednotlivého diváka či divačky k tématu. Filmařským stylem totiž Hranice Evropy rozhodně nezaujmou a zároveň nelze úplně říct, že by samotný snímek nabídl nějaká nečekaná východiska. Jde však o adekvátně zpracovanou novinářskou práci, která je z humanistického hlediska důležitá a sympatická. Více zde.
// Ne tak ubíjející jako první díl, větší množství lepší akce, víceméně více toho, co Snyderovi jde takřka za každých okolností. Postavy furt prázdný a děj neoriginální, ale s tím člověk dopředu tak nějak počítá. 5/10 je tady max, na co šlo dosáhnout, což je v kontextu předchozí tvorby režiséra smutný, ale holt this is where we are.
Women strikes back! Většina projektů cílících na ženy působí otravně až směšně, ale Disney sekce Star Wars to vzala za správný konec, dala do kupy sympatickou sestavu hereček v čele s Dawson a Ahsoka je dalším povedeným příspěvkem do jedné daleké galaxie. Vizuální stránka je na úrovni filmu, dětské prvky nejsou otravné a akční sekvence neurazí. S1: 70%
Začíná to jako docela působivé dětské retro dobrodružství, pokračuje jako dojemná pocta původním filmům z 80. let, ovšem jakési jelimanské kouzlo pak v poslední třetině zcela opadne a naskočí digitální blbnutí (bez nějakého zvýšeného zájmu okolí), které nevyvolá pražádné emoce. Točíme se okolo neúplné rodiny dcery jednoho z původních krotitelů, která musí z finančních důvodů opustit město a přestěhovat se do zapadákova do (zděděné) rozpadající se farmy. Rodinka se rozkoukává, zatímco duchové zanedlouho vyletí. Je to ale podezřele rutinní filmařina s naprosto obyčejným scénářem. Ačkoliv žezlo po tátovi převzal Jason Reitman, skončilo to stejně průměrem, protože někde cestou se mu rozsypaly úderné dialogy a lehký cynismus, na který jsme u něho zvyklí. Humor skoro žádný a stejně tak žádný důvod, abych se k téhle kapitole někdy vrátil.
Dost se tu tlachá, dost tu vyskakují bradavky, dost se tu dělají ramena. Užvaněnců je spousta, každý druhý se tváří, že buď přespává v knihovně, nebo že jeho slova změní fungování říše Sedmi království. HBO s ambicí konkurovat kinoprodukci dospělým seriálem strhla davy, motorem mocenských zápasů několika rodů jsou a budou vztahy a intriky, já si teda ale na zadek nesedl. S dialogy se nešetří, trpíme ztrátami tempa, postav furt přibývá. Přiznávám, že jsem první sérii nedokoukal, nicméně mezi nimi vyniká Peter Dinklage, malá a vznětlivá Arya (Maisie Williams) či Emilia Clarke, na kterou není radno si vyskakovat. Naneštěstí je ale hned od prvních záběrů patrné, kdo bude absolutní klaďas a kdo ztělesněním sebestřednosti či úlisnosti. Docela je cítit i studiovost, o epičnosti v prvních dílech nemůže být ani řeč, neříkám, že to vypadá lacině, ale peníze šly spíš do rekvizit a kostýmů… každopádně od poloviny řady se dočkáme i vydatnějšího řinčení oceli. Asi by mě čekalo něco „velkého“, ale prostě jsem se rozhodl, že si dovolím u toho nebýt.
Nedokážu pochopit, jak někdo může dát do filmu o občanské válce jako hlavní postavy novináře a neříct k zásadnímu vztahu novinařiny a války naprosto nic. Doporučená četba: Psychologie války (Lawrence LeShan). Promarněných 108 minut završených tou úplně nejblbější scénou, která by se mohla odehrát někde v Africe, ale rozhodně ne v USA.
Malý, Kanadský, dobrovoľný "home-invasion", ktorý nadchne v úvode, vo svojom jadre neponúkne takmer nič mimoriadne, aby v záverečnej fáze decentne zdvihol latku. Ja mám s týmito pokusmi zásadný problém najmä preto, lebo by mali byť dostatočne krvavé a plné gore scén v kombinácii s nápaditými mordovačkami. No a to si povedzme narovinu, to tu celkom absentuje. Kanada chŕli pomerne kvantum hororov, no len zriedka ktoré skutočne naplnia očakávania, pričom ide poväčšine o priemerno podpriemerné pokusy. No a toto jej jeden z nich, na úrovni medzi 2-tri.
Flashback se žoldáky. Tak tohle bylo něco!! Představení ulta záporné chladné a nemilosrdné sviňě zabíjející nevinné pro radost a k tomu jeden z nejlepších duelů na nože, co jsem viděl. !!Slušně jsem si pořval.100%
Chozeho treba okamžite vymenovať do pozície odborného poradcu všetkých hollywoodskych štúdií, pretože by som bol prvý, kto by netrpezlivo prestupoval pred pokladňou z nohy na novu na novú Mzdu strachu so ženským osadenstvom v čele s brutálnou Zendayou. Žiaľ, to sa nikdy nestane. Videl som len verziu z r. 1977 s Royom Scheiderom a ako nemôžem povedať, že by ma nadchla, tak nemôžem skonštatovať ani to, že ma sklamala. Miestami bola nudná (trvalo tak strašne dlho, kým sa rozbehla, až som mal pocit, že pozerám iný film), miestami skvelá a miestami priemerná a dosť často nudná, ale nie beštiálne nudná, ale akceptovateľne nudná a fajn. Každopádne zápletka o autokolóne so smrteľne nebezpečným nákladom je fakt chytľavá, to musím uznať, takže akonáhle sa v r. 2024 na trhu zjavil „remake“, pozrel som si ho. Ono je to také nenáročné béčko, na nič sa nehrá a ani nič neponúka. Niektorí herci otrasní, iní celkom sympatickí. Akcia nehodná zapamätania, ale zas ak ju zrovnáme s niektorými poslednými seagalovkami, nie je úplne od veci. Náročná džungľová výprava? No, to by sme chceli veľa, na to neboli financie, nervy, čas a zjavne ani energia, takže sa stavilo na hnusné, zameniteľné púštne cesty. Občas akceptovateľné, miestami nechcene komické. No... čo už. Ideme ďalej.
Kláštor, je(B)tišky, mystický nádych a miestami (najmä vďaka hudobnému doprovodu) fakt vydarená, hutná atmosféra, dokázali spraviť zo snímku priemernej úrovne, pomerne solídnu “zábavu” v rámci žánru, pričom v prípade vtiahnutia do deja, divák nebude mať problém doceniť či odignorovať to, čo by inde netoleroval. Ja sa priznám, čakal som to teda ďaleko horšie, no toto si hodnotenie “troch” určite zaslúži, i keď jedným dychom musím dodať, že by snímku pomohli ešte výraznejšie hororové scény, a to nie len počas diania, no najmä v samom závere, ktoré mohlo byť väčším “finále”.
Čakal som to ďaleko horšie. Ono samozrejme, nejedná sa o nijak prevratnú ducharinku, odohrávajúcu sa na lodi, no pár zábleskov sa nájde, pričom kvalita spracovania nie je taktiež na zahodenie. Je to proste taký malý, nenáročný počin v rámci žanru, ktorý neurazí, no taktiež nemá zbrane, aby prekvapil.
Pieseň "Foxy Foxy" je v poradí tretia skladba z tretieho radového, štúdiového albumu amerického hudobníka a speváka, ktorý si hovorí Rob Zombie. Album nesie názov "Educated Horses". Vyšiel dvadsiateho ôsmeho marca roku 2006 pod značkou vydavateľstva Geffen Records. Ku songu "Foxy Foxy" bol vyprodukovaný oficiálny videoklip. Vznikol pod režisérskou taktovkou samotného Roba Zombieho. Okrem neho a jeho doprovodnej skupiny si v ňom zahrala aj jeho manželka Sheri Moon Zombie. Klip zachytáva živé vystúpenie Zombieho kapely niekde na lúke za mestom, kam sa postupne začnú schádzať na autách so silnými motormi ich fanynky. V rámci video klipovej tvorby Roba Zombieho je to taký trojhviezdičkový priemer. ***
„Dals jí projímadlo?“ - „Jo, ale pořád nic.“ - „To bylo před 2 dny!“ - „Nemůžem ji nechat vyšetřit?“ - „Pečlivě přemýšlej. Chybí ti vězení?“ - „Možná může někdo přijít a podívat se na ni.“ - „Ne, nikoho dalšího do toho nebudem zatahovat. Jen ty a já.“ Bratři Erik a Atli, oba v pořádných finančních problémech, vymysleli plán, jak si přivydělat…nebude to ale pro ně příliš velké sousto? Jde sice o celovečerní režijní debut, ale je fakt, že režisér snímku už stačil nabrat nějaké zkušenosti při natáčení islandského krimi seriálu V pasti. I v tomto filmu zůstal věrný žánru a výsledek není zas tak marný. Už úvodní pasáž s pašováním drog má slušný náboj, zvlášť, když je pak ukázaná ještě z trošku jiného pohledu. Pak se začne hlavním hrdinům kazit stále víc věcí, s čímž přibývá i solidní porce napětí. Bohužel, směrem ke konci se snímek nevyhne jistým klišé (nejištěná policistka, probraná „pacientka“), a když už to vypadá navzdory vývoji na psychologicky zajímavé vyústění, přijdou tvůrci s otevřeným závěrem, dle mého docela zbytečně. Takhle to vidím pouze na lepší 3*.
„A vaše úloha je všechno ignorovat? To je ten obvyklý postup?“ - „Ne, ale mám své rozkazy a ty nikdy nezpochybňuju.“ - „Jistě. Jinak byste nebyl generál. A co když je rozkaz absurdní?“ - „Takový rozkaz jsem v životě nedostal.“ - „Nikdy?“ - „Nikdy.“ Ani mě nenapadá vhodnější název pro tento film než právě Diplomacie. Ze setkání vojáka a diplomata se vyklube nejen střet 2 silných osobností, ale také krásná lekce z psychologie a morálky v obalu velmi zdařilé komorní konverzačky, u které divák postupně pochopí nejen hledisko diplomata, ale i generála. Protože kdo je vlastně Choltitz? Krvežíznivý vrah a tyran? Či nemocný, vyčerpaný a zlomený muž bojící se o život rodiny i svůj, a tak vykonává rozkazy, ať už jsou sebešílenější? Film má svou sílu i díky dovětku a já mu rád přiklepnu solidní 4*. „Jednoduchá otázka. Co byste dělal v mé kůži? Obětoval byste ženu a blízké kvůli městu, které ani neznáte? No…?“ - „Počkejte…“ - „Chci odpověď. Odpovězte. Co byste dělal na mém místě? Odpovězte. Odpověď!“ - „Nevím!“ - „Přesně, jak jsem si myslel.“
*CARNIFEX*–Vincent musí zemřít(2023)
Neuveriteľne originálna vecička z krajiny "Galského kohúta", ktorú by som veľmi do horor žánru neradil, keďže hororová je tu akurát tak myšlienka (+ pár ojedinelých scén bez priameho pohľadu na násilie), no v rámci nejakého námetu, ktorý by mal vzbudiť zvedavosť so základnou otázkou v hypotetickej rovine (akože prečo?), musím skutočne skonštatovať, že toto tu ešte nebolo. Na záver treba dodať, že bežný konzument hororových počinov toto proste nedocení. No a nedocení to ani "znalec", ktorý bude očakávať niečo, čo skrátka tento snímok ponúknuť nedokáže. Ja osobne som tak nejak na rázcestí, lebo kým bola prvá polovica pútavá najmä z dôvodov, že divák tak nejak nevedel čo očakávať, v tej druhej, v ktorej boli karty už viac menej rozdané, cítiť jasný dejový úpadok bez mimoriadneho prekvapenia. Za mňa napriek prvotnému nadšeniu (a slušnému záveru) za (silné) tri.
Faustka–Karel(2020)
Slovy zdravotní sestry Toničky z Básníků: „Musíš Karle, musíš!“ Karel Gott byl výjimečný zpěvák s nezaměnitelným hlasem a svému kumštu i publiku dával srdce. A i když jsem nebyla mistrova skalní fanynka, tak jeho písničky mě provázely celým mým dětstvím. A nejen mě, Goťáka poslouchali i moji rodiče. Tento zdařilý dokument mě dojal a mimochodem, podle mě není zbytečně moc o Ivaně, jak zdejší uživatelé tvrdí. V prvé řadě je o Karlovi Gottovi, osobnosti která se narodí jen jednou za několik generací. Tušila jsem, že bez slz se to neobejde a neobešlo.
Slasher–Harper(1966)
Dvě pozitiva: technicolorová paráda v prostředí jižní Kalifornie a pak Paul Newman (docela mě mrzí, že se těsně minul s érou klasických noirů) se sobě vlastní kombinací lehkosti a frajerskýho charisma. Zbytek, tedy krimi děj a případ uneseného boháče, se bohužel zadrhává, nebaví, je nešikovně zamotaný a místy až vyloženě stupidní.
NinadeL–Pan Jordán a Habada(1968)
Přesná črta hnusných lidských povah. Přesně takových, jaké stále tvoří naši společnost. Nejen ve školství, ale bohužel tam to škodí nejvíce, až do naší současnosti. Původní hru Václava Štecha datujeme do roku 1911, v šedesátkové inscenaci se sešla parta tvůrců z velké části pamatující první republiku a celek proto tvoří dvojí nostalgii. Zachata vtipně příběh navíc orámoval výstupem Ljuby Hermannové přesně takovým způsobem, jakým hrávala před válkou v dobovkách typu Otec Kondelík a ženich Vejvara.
NinadeL–Proč jsme tak naštvané(2024)
Šárka Homfray má hodně zvláštní image, který si na jedné straně tvoří sama svými rozhovory, profesním působením a životem na sociálních sítích. Na druhé straně je tady to základní téma, kterému se rozhodla být mluvčí. Glosuje současnou situaci, v tomto dokumentu propaguje svou knihu. Ale kde je pointa? Stejné frustrace a stejné komentáře zachytily dokumenty už v 60. letech. Změna přístupu k rodině je nutná, ale nevýrazný půlhodinový dokument schovaný někde v programu ČT a v hlubinách iVysílání není ideální nástroj pro něco tak klíčového. V anotaci zmíněné navrhované řešení v dokumentu nezaznívá. Největší prostor tu mají dvě ženy, z nichž jedna je jen tak obyčejně nespokojená a konkrétně se nedozvíme nic, druhá "zapomněla" platit půjčku a pak jí to v důchodu dohnalo. To naštve, ale není to v žádném případě systémová chyba srovnatelná například s těmi legendárními exekucemi za dětské pokuty z tramvají.
Gilmour93–Lovely, Dark, and Deep(2023)
Ranger in? Ranger out of mind! Jakože Halle Berry něco hledá, neví co a nedá pokoj, ani když to najde. Určitě v tom jede i ta šéfka rangerů, chybí jí jen na hlavě obří klobouk ve tvaru muchomůrky! Nic jsem si z toho nevzal, nic to ve mně nenechalo a jediné, co to zabilo, byl můj čas. Slow burn ano, ale nesmí do toho ohniště močit nenápaditost, protože pak to dýmí do atmosféry, nebo úplně uhasne..
Rimsy–Hranice Európy(2024)
Číselné hodnocení u tohoto angažovaného dokumentu velkou roli nehraje, spíše záleží na přístupu každého jednotlivého diváka či divačky k tématu. Filmařským stylem totiž Hranice Evropy rozhodně nezaujmou a zároveň nelze úplně říct, že by samotný snímek nabídl nějaká nečekaná východiska. Jde však o adekvátně zpracovanou novinářskou práci, která je z humanistického hlediska důležitá a sympatická. Více zde.
dO_od–Rebel Moon: Druhá část – Jizvonoška(2024)
// Ne tak ubíjející jako první díl, větší množství lepší akce, víceméně více toho, co Snyderovi jde takřka za každých okolností. Postavy furt prázdný a děj neoriginální, ale s tím člověk dopředu tak nějak počítá. 5/10 je tady max, na co šlo dosáhnout, což je v kontextu předchozí tvorby režiséra smutný, ale holt this is where we are.
Djoker–Ahsoka(2023)
Women strikes back! Většina projektů cílících na ženy působí otravně až směšně, ale Disney sekce Star Wars to vzala za správný konec, dala do kupy sympatickou sestavu hereček v čele s Dawson a Ahsoka je dalším povedeným příspěvkem do jedné daleké galaxie. Vizuální stránka je na úrovni filmu, dětské prvky nejsou otravné a akční sekvence neurazí. S1: 70%
castor–Krotitelia duchov: Dedičstvo(2021)
Začíná to jako docela působivé dětské retro dobrodružství, pokračuje jako dojemná pocta původním filmům z 80. let, ovšem jakési jelimanské kouzlo pak v poslední třetině zcela opadne a naskočí digitální blbnutí (bez nějakého zvýšeného zájmu okolí), které nevyvolá pražádné emoce. Točíme se okolo neúplné rodiny dcery jednoho z původních krotitelů, která musí z finančních důvodů opustit město a přestěhovat se do zapadákova do (zděděné) rozpadající se farmy. Rodinka se rozkoukává, zatímco duchové zanedlouho vyletí. Je to ale podezřele rutinní filmařina s naprosto obyčejným scénářem. Ačkoliv žezlo po tátovi převzal Jason Reitman, skončilo to stejně průměrem, protože někde cestou se mu rozsypaly úderné dialogy a lehký cynismus, na který jsme u něho zvyklí. Humor skoro žádný a stejně tak žádný důvod, abych se k téhle kapitole někdy vrátil.
castor–Hra o trůny - Série 1(2011)
Dost se tu tlachá, dost tu vyskakují bradavky, dost se tu dělají ramena. Užvaněnců je spousta, každý druhý se tváří, že buď přespává v knihovně, nebo že jeho slova změní fungování říše Sedmi království. HBO s ambicí konkurovat kinoprodukci dospělým seriálem strhla davy, motorem mocenských zápasů několika rodů jsou a budou vztahy a intriky, já si teda ale na zadek nesedl. S dialogy se nešetří, trpíme ztrátami tempa, postav furt přibývá. Přiznávám, že jsem první sérii nedokoukal, nicméně mezi nimi vyniká Peter Dinklage, malá a vznětlivá Arya (Maisie Williams) či Emilia Clarke, na kterou není radno si vyskakovat. Naneštěstí je ale hned od prvních záběrů patrné, kdo bude absolutní klaďas a kdo ztělesněním sebestřednosti či úlisnosti. Docela je cítit i studiovost, o epičnosti v prvních dílech nemůže být ani řeč, neříkám, že to vypadá lacině, ale peníze šly spíš do rekvizit a kostýmů… každopádně od poloviny řady se dočkáme i vydatnějšího řinčení oceli. Asi by mě čekalo něco „velkého“, ale prostě jsem se rozhodl, že si dovolím u toho nebýt.
Vitex–Kolaps(2024)
Nedokážu pochopit, jak někdo může dát do filmu o občanské válce jako hlavní postavy novináře a neříct k zásadnímu vztahu novinařiny a války naprosto nic. Doporučená četba: Psychologie války (Lawrence LeShan). Promarněných 108 minut završených tou úplně nejblbější scénou, která by se mohla odehrát někde v Africe, ale rozhodně ne v USA.
*CARNIFEX*–Lowlifes(2024)
Malý, Kanadský, dobrovoľný "home-invasion", ktorý nadchne v úvode, vo svojom jadre neponúkne takmer nič mimoriadne, aby v záverečnej fáze decentne zdvihol latku. Ja mám s týmito pokusmi zásadný problém najmä preto, lebo by mali byť dostatočne krvavé a plné gore scén v kombinácii s nápaditými mordovačkami. No a to si povedzme narovinu, to tu celkom absentuje. Kanada chŕli pomerne kvantum hororov, no len zriedka ktoré skutočne naplnia očakávania, pričom ide poväčšine o priemerno podpriemerné pokusy. No a toto jej jeden z nich, na úrovni medzi 2-tri.
EvilPhoEniX–Sarinjaui Syopingmol - Episode 6(2024)
Flashback se žoldáky. Tak tohle bylo něco!! Představení ulta záporné chladné a nemilosrdné sviňě zabíjející nevinné pro radost a k tomu jeden z nejlepších duelů na nože, co jsem viděl. !!Slušně jsem si pořval.100%
tron–Mzda za strach(2024)
Chozeho treba okamžite vymenovať do pozície odborného poradcu všetkých hollywoodskych štúdií, pretože by som bol prvý, kto by netrpezlivo prestupoval pred pokladňou z nohy na novu na novú Mzdu strachu so ženským osadenstvom v čele s brutálnou Zendayou. Žiaľ, to sa nikdy nestane. Videl som len verziu z r. 1977 s Royom Scheiderom a ako nemôžem povedať, že by ma nadchla, tak nemôžem skonštatovať ani to, že ma sklamala. Miestami bola nudná (trvalo tak strašne dlho, kým sa rozbehla, až som mal pocit, že pozerám iný film), miestami skvelá a miestami priemerná a dosť často nudná, ale nie beštiálne nudná, ale akceptovateľne nudná a fajn. Každopádne zápletka o autokolóne so smrteľne nebezpečným nákladom je fakt chytľavá, to musím uznať, takže akonáhle sa v r. 2024 na trhu zjavil „remake“, pozrel som si ho. Ono je to také nenáročné béčko, na nič sa nehrá a ani nič neponúka. Niektorí herci otrasní, iní celkom sympatickí. Akcia nehodná zapamätania, ale zas ak ju zrovnáme s niektorými poslednými seagalovkami, nie je úplne od veci. Náročná džungľová výprava? No, to by sme chceli veľa, na to neboli financie, nervy, čas a zjavne ani energia, takže sa stavilo na hnusné, zameniteľné púštne cesty. Občas akceptovateľné, miestami nechcene komické. No... čo už. Ideme ďalej.
*CARNIFEX*–Počatie(2024)
Kláštor, je(B)tišky, mystický nádych a miestami (najmä vďaka hudobnému doprovodu) fakt vydarená, hutná atmosféra, dokázali spraviť zo snímku priemernej úrovne, pomerne solídnu “zábavu” v rámci žánru, pričom v prípade vtiahnutia do deja, divák nebude mať problém doceniť či odignorovať to, čo by inde netoleroval. Ja sa priznám, čakal som to teda ďaleko horšie, no toto si hodnotenie “troch” určite zaslúži, i keď jedným dychom musím dodať, že by snímku pomohli ešte výraznejšie hororové scény, a to nie len počas diania, no najmä v samom závere, ktoré mohlo byť väčším “finále”.
*CARNIFEX*–Mary(2019)
Čakal som to ďaleko horšie. Ono samozrejme, nejedná sa o nijak prevratnú ducharinku, odohrávajúcu sa na lodi, no pár zábleskov sa nájde, pričom kvalita spracovania nie je taktiež na zahodenie. Je to proste taký malý, nenáročný počin v rámci žanru, ktorý neurazí, no taktiež nemá zbrane, aby prekvapil.
MM_Ramone–Rob Zombie: Foxy, Foxy(2006)
Pieseň "Foxy Foxy" je v poradí tretia skladba z tretieho radového, štúdiového albumu amerického hudobníka a speváka, ktorý si hovorí Rob Zombie. Album nesie názov "Educated Horses". Vyšiel dvadsiateho ôsmeho marca roku 2006 pod značkou vydavateľstva Geffen Records. Ku songu "Foxy Foxy" bol vyprodukovaný oficiálny videoklip. Vznikol pod režisérskou taktovkou samotného Roba Zombieho. Okrem neho a jeho doprovodnej skupiny si v ňom zahrala aj jeho manželka Sheri Moon Zombie. Klip zachytáva živé vystúpenie Zombieho kapely niekde na lúke za mestom, kam sa postupne začnú schádzať na autách so silnými motormi ich fanynky. V rámci video klipovej tvorby Roba Zombieho je to taký trojhviezdičkový priemer. ***
Sarkastic–Vargur(2018)
„Dals jí projímadlo?“ - „Jo, ale pořád nic.“ - „To bylo před 2 dny!“ - „Nemůžem ji nechat vyšetřit?“ - „Pečlivě přemýšlej. Chybí ti vězení?“ - „Možná může někdo přijít a podívat se na ni.“ - „Ne, nikoho dalšího do toho nebudem zatahovat. Jen ty a já.“ Bratři Erik a Atli, oba v pořádných finančních problémech, vymysleli plán, jak si přivydělat…nebude to ale pro ně příliš velké sousto? Jde sice o celovečerní režijní debut, ale je fakt, že režisér snímku už stačil nabrat nějaké zkušenosti při natáčení islandského krimi seriálu V pasti. I v tomto filmu zůstal věrný žánru a výsledek není zas tak marný. Už úvodní pasáž s pašováním drog má slušný náboj, zvlášť, když je pak ukázaná ještě z trošku jiného pohledu. Pak se začne hlavním hrdinům kazit stále víc věcí, s čímž přibývá i solidní porce napětí. Bohužel, směrem ke konci se snímek nevyhne jistým klišé (nejištěná policistka, probraná „pacientka“), a když už to vypadá navzdory vývoji na psychologicky zajímavé vyústění, přijdou tvůrci s otevřeným závěrem, dle mého docela zbytečně. Takhle to vidím pouze na lepší 3*.
Sarkastic–Diplomacia(2014)
„A vaše úloha je všechno ignorovat? To je ten obvyklý postup?“ - „Ne, ale mám své rozkazy a ty nikdy nezpochybňuju.“ - „Jistě. Jinak byste nebyl generál. A co když je rozkaz absurdní?“ - „Takový rozkaz jsem v životě nedostal.“ - „Nikdy?“ - „Nikdy.“ Ani mě nenapadá vhodnější název pro tento film než právě Diplomacie. Ze setkání vojáka a diplomata se vyklube nejen střet 2 silných osobností, ale také krásná lekce z psychologie a morálky v obalu velmi zdařilé komorní konverzačky, u které divák postupně pochopí nejen hledisko diplomata, ale i generála. Protože kdo je vlastně Choltitz? Krvežíznivý vrah a tyran? Či nemocný, vyčerpaný a zlomený muž bojící se o život rodiny i svůj, a tak vykonává rozkazy, ať už jsou sebešílenější? Film má svou sílu i díky dovětku a já mu rád přiklepnu solidní 4*. „Jednoduchá otázka. Co byste dělal v mé kůži? Obětoval byste ženu a blízké kvůli městu, které ani neznáte? No…?“ - „Počkejte…“ - „Chci odpověď. Odpovězte. Co byste dělal na mém místě? Odpovězte. Odpověď!“ - „Nevím!“ - „Přesně, jak jsem si myslel.“
Reklama