Riško a Fučo: Na konci cesty

Kozubovo Pulp Fiction z Wishe řadím na pomyslný vrchol trapnopočinů divadla Mír, které jsem si více méně zvykl tolerovat, protože Shakespeara od toho hádám nečekají ani sami tvůrci, na druhou stranu jestli si kdokoliv myslel, že je tohle dobrý nápad, tak by nesměl být v prvé řadě vůbec pokládán za zástupce lidské rasy. Námět komedie o dvou debílcích žijící na okraji sociálně a ekonomicky možného i nepředstavitelného nabízí bohaté spektrum skvělých nápadů, jenže to by ji neměl psát kdokoliv, kdo si myslí, že nudné dialogy zachrání dvakrát sázená piča po prdeli, protože pak je čiré utrpení sledovat film se zapnutým zvukem. U sledování jsem uvažoval, zda nejsem jen nudný člověk, který se neumí bavit, ale jestli tomu tak je, tak jsem za to rád za to, že v životě svá zřejmě největší vzrušení prožívám u četby Achmanové a Mačenka, a ne u zcela unikátní tvorby divadla Mír. Přes všechnu tuhle vyhrocenou kritiku však musím přiznat, že mě pár věcí pobavilo (třeba Beátku jsem v pytli čekal, ale ne s pistolí) a na Robina Ferra je slast se dívat i přesto, že jeho dialogům nemůže konkurovat ani Zdeněk Troška. Netuším, jak je na tom Mír s tvorbou teď, ale upřímně doufám, že se jeho vedení rozhodne za tento hřích proti lidstvu trochu zpytovat svědomí. (04.12.2022)

Dva zástupci druhu Homo debilis se pokoušejí zbohatnout nezákonnou cestou a dopadne to tak, jak to dopadnout musí. Charaktery byly vykreslené vskutku realisticky a herecké výkony byly velmi přesvědčivé. Není to pěkný film v pravém slova smyslu, ale to neznamená, že není dobrý. Podruhé si jej však rozhodně nepustím. (18.01.2022)

Štěpán Kozub by si měl konečně uvědomit, že není geniální herec, muzikant, improvizátor, režisér, scénárista, umělecký šéf, stand-up komik, host talk show, krotitel tygrů, pěstitel ředkviček nebo nehrající kapitán daviscupového týmu a věnovat se tomu, co mu jde nejlépe, což je profesionální blbeček. Tohle je fakt cesta do pekla. (27.11.2023)

když dávám 50% jsem štědrý. Může za to moje částečná neobjektivita z kladného vztahu k jejich divadlu a Robinův herecký projev v tomto kusu. V podstatě vše, co znám od Míru, balancuje na hranici trapnosti. Někdy se dostane i dost za hranu, ale vlastně se to dá docela dobře odpustit, protože to dost často i zafunguje. Riško a Fučo začíná jako vulgární deprimující komedie (strašně mi to atmosférou připomínalo jediný počin Karla Žaluda Všichni do jednoho). Po několika momentech film zvážní a i když jsem se chtěl něčemu zasmát, tak to nějak nešlo. I přes to mně to unášelo dál. Bohužel s příchodem Alberta šel celý film do prdele. Nic proti němu jako takovému. Část scénáře s jeho postavou není napsaná a tím pádem ani zvládnutá moc dobře. Hudební dramatický podkres bych volil možná ještě malinko tišší, ale stálejší (nebo formou tlumení). Když beru film jako celek a měl bych srovnat s filmy, které jsem viděl v podobné úrovni profesionality, tak Trochu hodně mimo je ještě nadprůměrné. S klidným srdcem mohu prohlásit, že se mi to docela líbilo. (01.02.2022)

Tenhle nazev je trochu zavadejici, mnohem vic by tomu sednul ten puvodni - Trochu hodne mimo, pricemz si muzete podtrhnout to "hodne". Film se vicemene odehrava jen v jednom totalne zahumusenym sklepe, kde dvojka vymletejch dementu Ferro a Maly preziva. Obcas padne nejaka hodne libova hlaska, obcas je film docela drsnej, ale vetsinu casu si jen rikate wtf. Coz byl asi ucel. Dejove to sice neni nic extra komplikovanyho a zaver je lehce prekombinovanej, ale za me v zasade opatrna spokojenost, kde se ukazuje, ze Maly fakt hrat neumi a Ferro naopak ano. Znovu uz bych si to nepustil, ale lepsi 3* to da. (15.03.2021)