Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu

Důrazné varování pro lidstvo v podobě dokumentu, jehož poselství převrátí Vaše smýšlení o rybolovu, konzumaci ryb či udržitelném hospodářství vzhůru nohama. Dokument, u něhož jsem si opět potvrdil, že největším predátorem a plenitelem planety je jen a pouze člověk. Seaspiracy je zkrátka počin, který by si měl pustit každý, jelikož ty největší změny začínají u jednotlivce a jeho činů. (Netflix) (13.04.2021)

Silně detailní vhled do problematiky, která se mi hodí ke státnicím (tudíž jsem teďko hodinu a půl vůbec neprokrastinoval) a která mi zase a jednou dokazuje, jak je v mnoha ohledech špatně, že člověk je na vrcholu potravního řetězce. Konzumaci masa (a hlavně ryb především) po tomhle drsném zážitku neomezím, ale zejména vůči asijským rybářským velmocem mi narostla averze o dalších několik úrovní výš. [viděno na Netflixu 1.6.2023] (01.06.2023)

Další depresivní dokument o zkázonosné povaze lidské rasy, tentokrát o negativních dopadech rybolovu. Při sledování všech těch čísel jsem se nestačil divit, jak to, že lidstvo stále existuje (300 000 delfínů a velryb se každoročně lapí do sítí a je zabito bez dalšího využití). Při takovém tempu se uloví a zabije neskutečné množství ryb. Vůbec nejhorší na tom je, že tato situace se nejspíš nikdy nezmění, protože v rybářském průmyslu se točí neskutečné prachy a nakonec je to všechno jen o penězích (konec konců, vlády průmysl dotují, takže lidé platí za ryby i v případě, že je nebudou kupovat). Kdyby nikdo nekupoval žraločí ploutve, nikdo by je nelovil za tímto účelem. Podobné je to s rybami.... na pultech je jich dneska neskutečné množství a supermarkety jich musí mít plné chlaďáky, aby to vypadalo, že je jich dost. A když je nikdo nekoupí, jednoduše se vyhodí do kontejneru a nakoupí se další. A svět se točí dál. P.S. Nejlepší byl chlápek z organizace, která vydává jakousi nálepku, že je zakoupená konzerva s rybou „doplhin-safe“, tedy že při výlovu této ryby nebyl zabit žádný delfín. A když se he dokumentarista zeptá, jestli je to pravda, odpoví mu, že se to nedá uhlídat a přitom na otázku „Co byste doporučil lidem, aby kupovali, když nechtějí ubližovat delfínům“ odpoví, aby kupovali právě výrobky s touhle nálepkou. Takže je to zase všechno jen o penězích. Organizace prodá nálepku, za kterou jim zaplatí kapitán lodi, který jim dá své slovo, že při výlovu nezabil žádného delfína. A nikdo to nekontroluje. Like WTF? Stejně WTF jsou také organizace na ochranu podmořského života, které vlastně platí společnosti prodávající ryby nebo ony nálepky. Dokument je v konečném důsledku o jedné jediné věci – hamižnosti lidí a jejich neskutečně negativním dopadu na planetu. Protože za 30 let bych se mohl dožít postapokalyptického světa jako vystřiženého ze Šíleného Maxe. (18.08.2021)

Seaspiracy přináší spoustu faktů a informací, které jsem předtím nevěděla. Rozhovory, ve kterých na jednoduchých otázkách ztroskotali mluvčí organizací, které si daly za úkol oceán chránit, jsou tak komické, až se tomu nechce věřit. Dokument mě přinutil znovu se zamyslet nad udržitelností a věřím, že částečně ovlivní moje myšlení v tomto směru. Věřím, že pro Aliho bylo natáčení často hodně emotivní, ale osobně bych vystřihla jeho hrané emoce, které působily nepřirozeně. Není přece herec, tak proč se pouštět do scén, kdy zdrceně kouká do oceánu? Taky se mi nelíbí, jak dokument diváka podceňuje a forma, jakou mu podává informace. Dokument si z většiny stejně pustí lidé, kteří se o tuhle problematiku nebo ekologii zajímají. A takoví lidé už většinou základní informace znají, tudíž mi přijde ten dramatický tón zbytečný. Nevím, jestli film není zpočátku až příliš prvoplánový na to, aby upoutal a přesvědčil lidi, kterým je budoucnost planety naprosto jedno. O mnoho větší potenciál zaujmout širší publikum vidím v Životě na naší planetě Davida Attenborougha, který tolik netlačí na pilu, má o dost příjemnější výklad a nabízí divákovi vedle děsivých prognóz také krásné záběry z přírody. Čímž podle mě v člověku probouzí touhu ty krásy udržet. Ale třeba to tak funguje jenom na mě. Pokud jde o delfíny, tak rozhodně doporučuji deset let starý dokument The Cove, kde se Ric O'Barry (který se objevuje i v tomto dokumentu) vydává do boje o jejich záchranu v japonském Taiji. Ten nabízí stejně (možná ještě více) šokující obsah, ale formát se mi líbil o dost víc. I tak ale Alimu a dalším tvůrcům tohoto dokumentu fandím a jsem vděčná, že existují takoví lidé, kterým nedá budoucnost oceánu spát. (16.05.2021)

Výborné téma, dost špatné zpracování. Když už autorská dvojice narazila na tolik problémů, chtělo by se jim věnovat dopodrobna (třeba ve vlastní Netflix sérii), a ne jen brouzdat po hladině. Nemluvě o hrozných investigativních průpovídkách "z terénu" a vtipných zamyšlených záběrech s reflektivními komentáři na úrovni pětiletého dítěte. Přes to všechno musím uznat, že všechny ty nakousnuté problémy alespoň nutí k dohledávání vlastních informací. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že podobný výcuc jsem si mohl přečíst na libovolném veganském blogu. (14.04.2021)