Služobný román

Točit romantické komedie v délce kolem tří hodin asi nemá ve zvyku mnoho režisérů, vlastně neznám žádného takového kromě Eldara Alexandroviče Rjazanova. Měl jsem ale už s ním skvělou zkušenost v podobě Ironie osudu, na kterou jsem se díval 4 roky nazpátek rovněž na Silvestra a nezklamal mě Rjazanov svou rozsáhlou hříčkou ani tentokrát, ačkoliv... dostával jsem se do toho během první půlhodiny trošku obtížněji a také přeci jen jsem tu v rámci romantického žánru postrádal nějaké pohledné ženské stvoření, jakým v Ironii osudu rozhodně byla Barbara Brylska. Na zdejší „soudružku“ ředitelku s kovaným výrazem a typickým kancelářským účesem jsem si déle zvykal, ale postupně jsem jí jako postavu vzal na milost o to víc, když se ze Služebního románu stávalo současně i výrazně psychologické drama o neobvyklém (a často i vtipnými až groteskními příhody naplněném) vztahu na pracovišti. Velice dobře napsaný scénář s podrobným vývojem vztahu a inteligenntími dialogy hravě obhájí i dlouhou stopáž a Andrej Mjagkov v hlavní roli ušlápnutého nesmělého úředníka s rafinovaným plánem mě svým výkonem a něžně uhlazeným humorem velice bavil. Přestože jsem od pana režiséra očekával jistou kvalitu, opět se do jisté míry neubráním překvapení nad tím, jak se ve Sovětském svazu minimálně v 70. letech velkým a neotřelým romantickým filmům opravdu dost dařilo. [75%] (31.12.2022)

Pro Rjazanova mám velkou slabost. Jeho romance jsou naprosto přesně ukotvené v době slavného "budování lepších zítřků" a nabízejí zajímavý pohled, jak se v tehdejším socialistickém Rusku skutečně žilo. Ale to, co mě nejvíce okouzluje, je jeho tragikomický pohled na pomalé, postupné sbližování zdánlivě nesourodého páru. Na dvojici, která už má leccos za sebou a do nového vztahu vstupuje se strachem a obavami, ale i s úžasným odhodláním. Je to tak lidské, bez příkras a zbytečného kalkulu. A mě to pokaždé znova a znova totálně odrovná. (11.04.2023)

Alisu Freindlichovou i Andreje Mjahkova mám ráda už dýl, vím, co od nich očekávat a film od Rjazanovova by mne zklamat nemohl, ale i přesto jsem se bavila nad očekávání. Režisér skvěle vede herce, dokumetuje dobu a společenské poměry. Mjahkov ve většině rolí, které s ním znám, dík své herecké poloze a vzhledu často budí účast, tady ovšem ve chvíli, kdy se snaží upoutat pozornost ředitelky úřadu improvizovaným vystoupením nejen cikánského tanečku, mne opravdu odzbrojil....geniální moment. (07.01.2009)

Ukázka kvalitní sovětské komedie, kterou jsem zřejmě nejen já pokládal za neexistující druh. Předělávka režisérova původně dramatického textu zachycuje velice civilní a obyčejný příběh úředníka Novoselceva, který se nejprve zištně uchází o svou nadřízenou Kaluginovou. Střet velmi chaotického a nejistého Novoselceva se škrobenou a jedovatě odměřenou ženou dá vzniknout spoustě vynikajících dialogů i střídmých a uvěřitelných situacích, které rozesmívají právě svojí obyčejností a nestylizovaností. Ve filmu se tak prolíná poctivost divadelních dialogů, televizně úsporná režie a nádherně melancholické lyrizující vsuvky, kde se působivá hudba i texty prolínají se záběry nastupujícího jara v Moskvě. Ačkoli je Sluzhebnyj roman neuvěřitelně dlouhý, navozuje velice příjemný a familiérní tón, který mě osobně zcela pohltil a nebýt v závěru trochu laciného kouzlení s příběhovým schématem, byla by tahle melancholická projížďka sovětskou minulostí absolutně bez chyb. Za pochvalu určitě stojí brilantní stavba filmu, z něhož se vyloupávají pěkné epizodní motivy a především herecký koncert dvojic Miagkov-Frejndliková a Basilašvili-Nemoljajeva. A samozřejmě i těžko přehlédnutelný satirický podtón, který zasahuje absurditu konání aktivní "straničky" Šury. V provonání s hollywoodskou romantickou komedií je tenhle film snad z jiné dimenze a to musím zdůraznit, že tenhle žánr patří k mým nejméně oblíbeným. Pět hvězdiček za nádhernou atmosféru. (29.03.2007)

Nenajde se žádný Rus, který by neznal tento film: je to klasická Rjazanovská komedie, písničky ze které se doposud zpívají a každá hláška je citací. Ve filmu hrají uznávané talenty sovětského divadla a kino a dívat se na jejich práci je potěšením samo o sobě. Rjazanov virtuózně ironizuje nad životem člověka té doby: deficit všeho, špatná otevírací doba obchodů, katastrofická dopravní situace a celková chudoba národu apod. Humor je založen na situacích ze života: žádné černé nebo vulgární vtipy. Do komedie jsou zapojené i krize středního věku, zrada a čest. Film, kterému věříš, že by se to všechno mohlo doopravdy odehrát někdy dávno v Sovětském svazu. (03.12.2019)