Prázdniny v Ríme

Romantiku si film schovává až do závěrečné části, do té doby sledujeme situační komedii o nesprávné osobě v nesprávném prostředí a místy až groteskovité popírání jedné identity (novináři jsou mrchy). Čtvrtá hvězda za střídmý a krásně ukočírovaný závěr, který by Prázdninám mohly závidět filmy o desítky let mladší. (26.02.2012)

Nestárnoucí hollywoodská klasika. Sentimentální romantický film, v němž dokonce i cynický paparazzi objeví v hloubi sebe esenci gentlemana, setká-li se tváří v tvář s nejsilnějším emočním pohnutím lidské mysli - láskou. Filmová iluze štěstí. Překvapivý nehollywoodský konec, zvláště v intencích tohoto žánru. A Audrey Hepburnová byla skutečně nádherná. Člověk si nemůže vybírat. (24.12.2018)

"Mně přece není 200 let. Proč nemůžu spát v pyžamu?" Bohatým a mocným feudálům ze srdce přeju, aby je zástupy paparazziů svou vlezlostí donutily řádně vykonávat jejich funkce, ale v případě princezny Anny bych si dovolil udělit výjimku. Při pohledu do jejích neskutečných očí si totiž i můj vrozený cynismus sedl poslušně do kouta a spontánně jí přál, aby si ten svůj den v Římě užila uvolněně, tedy bez koruny na hlavě a s charismatickým týpkem po boku. Tohle je zkrátka čistá radost v duši, takže já odcházím do římských ulic nastartovat skútr a čekat, zda si Annina vnučka taky nebude chtít trochu odpočinout od státnických povinností. (14.01.2015)

Skončil film a já odlétám do Řima a budu tam čekat na svou princeznu, abych s ní mohl prožít nejkrásnější romantické prázdniny co se dají prožít. 26.3. 2009 - Zvyšuji na plný počet, protože tahle "římská" láska je prostě věčná stejně jako město ve kterým se odehrává. Je úplně jedno v kolika letech se na Prázdniny v Římě koukám, moje citové rozpoložení u záverečné scény bylo, je a bude pokaždé stejné -- slzy v očích a zasněný výraz. Jo a Audrey Hepburn je jedna z nejkrásnějších hereček vůbec a zamilovat se do ní je ta nejsnadnější věc na téhle legrační planetě. (04.03.2007)

"Charmed..." No a čeká nás pár superlativů, takže: 1) William Wyler - vzal slušný scénář, povedl se mu jeden z nejšťastnějších casingů v historii kinematografie, když místo Elizabeth Tylor a Caryho Granta (tohle spojení zní taky lákavě, ale pochybuju, že by mohlo být byť jen stejně magické) obsadil do hlavních rolí Pecka a Audrey. Prosadil si, aby byl celý film natočený v ulicích Říma (podobně jako tehdy v Itálii dominantní neorealismus) - což bylo tehdy v Hollywoodu VELICE neobvyklé. 2) Gregory Peck - těžko si v roli novináře-gentlemana představit někoho jiného. Peck je správnou měrou charizmatický a důstojný, přitom (i když byl v té době jednoznačnou hvězdou on) zcela nesobecky nechává po svém boku zazářit: 3) Audrey Hepburn - jen za ni bych tomuhle filmu dal z fleku pět hvězdiček-kdykoli se plátně objeví, roztáhne se mi na tváři úsměv od ucha k uchu, tak je krásná a rozkošně milá... když k tomu ještě prohodí nějakou repliku svou úchvatnou královskou angličtinou, pokoušejí se o mě mdloby a měnil bych cokoli za možnost být Joem Bradlym... ty oči!...ten úsměv!... No radši končím... Strašně milý příběh, nenásilná romantika, která je o to dojímavější, že je jen v náznacích. A ten konec... 100% (18.06.2006)