Ako ukradnúť Venušu

Na Audrey Hepburn jsem kromě těch kukadel nikdy nic neobdivoval, ale tady je naprosto úžasná. Nejen fyzicky, samozřejmě. Pojem "chemie mezi hrdiny" definuji podle Venuše, protože to, co tihle dva předvádějí, to s léty nestárne, zraje jako víno a hraje jako klavír PETROF (lokálním patriotům "Nazdar";)). A pak ty výtečné scénky s otcem umělcem...super zábava od začátku až do konce. Jo a pak taky troška romantiky, ale to nevadí:) Dávám 90%. (15.08.2007)

Příjemný film. Herecké obsazení bylo moc prima; Audrey Hepburn jako zlodějka-amatérka rozkošná, Hugh Griffith v roli otce, milovníka umění, padělatele přesvědčivý a Peter O'Toole, který mi přišel v o rok starším "Co je nového, kotě?" celkem mdlý, zde působil vcelku charismatickým dojmem. Chemie mezi hlavními představiteli fungovala a dobře se na ten zamilovaný páreček dívalo. Film i přes nepříliš rychlé (počáteční) tempo pěkně ubíkal a ke konci byl ozvláštněn opravdu luxusní loupeží (třeba trik s magnetem, bumerangem) a samozřejmě happyendem. Slabších 5* (trochu víc humoru by nezaškodilo), každopádně Jak ukrást Venuši je milá oddechovka, kterou určitě můžu doporučit (zvláště příznivcům nejmenované herečky). "Byla černočerná tma a zničehonic se zjevil on. Vysoký, štíhlý, s modrýma očima a pohledný...V tom špatném slova smyslu, papa, hrozný chlap. Arogantní, nelístostný, bez pocitu studu a viny nebo...čehokoli." - "Toho všeho sis všimla?" - "To až pak, předtím jsem ho vezla domů." (12.03.2010)

Třináct let po Prázdninách v Římě obsadil William Wyler Audrey Hepburn do další komedie. Prázdiny v Římě se tentokrát nekonaly, ale asi to ani nebylo cílem. Audey už je zde velkou dámou a nemá v sobě prakticky nic z oné dětsky roztomilé naivity starších snímků. Její herectví neztratilo své silné komediální prvky, ale již je založené na jiné esenci. Wyler se znovu vydal cestou autenticity prostředí. Jen dobře. Hollywoodských studiových záležitostí jsem přesycen a cením si, když nějaký režisér tomuto lákadlu nepodlehne. Příběhové schéma je tentokrát zasazeno do Paříže. Duch filmu to velmi posiluje. Už jen proto, že celá zápletka se točí kolem umění a Paříž je od pradávna kulturním městem Evropy. Samotná zápletka nenabízí nic převratnýho, ale není to na škodu. Dialogy hlavních postav mají vtip, většinou založený na dobře situovaných scénkách a hereckém výkonu ústřední dvojice. Za nevýhodu považuji, že celá příběhová linka je až příliš snadno čitelná, takže divák nemůže být překvapen. Všechno šlape s jistotou svým směrem a divák postupně s řemeslnnou dokonalostí dostává, co očekává. Dávám 65%, ale kdyby byl výraznější prvek překvapení (Úplně by stačilo trochu překopat pár dialogů a s divákem si trochu pohrát.), bylo by to o 10% víc. (29.10.2010)

Ty dva člověk musí milovat to je prostě pohlazení akčáky to prostě nemají, scéna ve skrýši pod schody je geniální ahoj deda:-) 14.03.2019 Hugh Griffith jako Bonet neodolatelný, jako ve smíchu z ráje :-)30.3.2019 tak tento film také miluji ,když potřebuji dobrou náladu tak vím kam šáhnout 8.4.2019:-) jak čtu komentáře tak film se líbil jako mě, klidně si ho pustím i po xté deda:-)25.4.2O19 mohu políbit nevěstu to nemá chybu :-) i dnes 9.2.2020:-)Bonet mi připomněl Dobrodružství kriminalistiky díl Paprsek kde holandský obchodník Han van Meegeren dokazuje své padělatelské umění deda:-)20.4.2o2o fragile – mezinárodní poštovní označení křehkých zásilek (24.10.2011)

Pohodová komedie, kde se člověk upřímně zasměje a vypne na celou délku filmu. Ústřední dvojice O'Toole a Hepburn táhnou celý film výborně a vtípky s romantickou atmosférou fungují podařeně. Chemie mezi nimi funguje skvěle a divák jim žere všechno, co na plátně oba předvedou (ať už je to kamenný, nekompromisní výraz O'Toola nebo ztřeštěné chování Audrey). Moc pěkná komedie. 85% (13.07.2014)