Ako ukradnúť Venušu

Velmi příjemný film s vtipnými dialogy a okouzlující Audrey Hepburn. Jaká škoda, že si Wyler liboval v naprosto příšerných sekvencích, ve kterých trapně zesměšňoval stráž francouzského muzea. Místy jsem měl pocit, že koukám na grotesku alá Laurel a Hardy:-/ Ale jinak moc povedený film s originální zápletkou. Slušné 4 hvězdy. (02.08.2011)

Příjemný film. Herecké obsazení bylo moc prima; Audrey Hepburn jako zlodějka-amatérka rozkošná, Hugh Griffith v roli otce, milovníka umění, padělatele přesvědčivý a Peter O'Toole, který mi přišel v o rok starším "Co je nového, kotě?" celkem mdlý, zde působil vcelku charismatickým dojmem. Chemie mezi hlavními představiteli fungovala a dobře se na ten zamilovaný páreček dívalo. Film i přes nepříliš rychlé (počáteční) tempo pěkně ubíkal a ke konci byl ozvláštněn opravdu luxusní loupeží (třeba trik s magnetem, bumerangem) a samozřejmě happyendem. Slabších 5* (trochu víc humoru by nezaškodilo), každopádně Jak ukrást Venuši je milá oddechovka, kterou určitě můžu doporučit (zvláště příznivcům nejmenované herečky). "Byla černočerná tma a zničehonic se zjevil on. Vysoký, štíhlý, s modrýma očima a pohledný...V tom špatném slova smyslu, papa, hrozný chlap. Arogantní, nelístostný, bez pocitu studu a viny nebo...čehokoli." - "Toho všeho sis všimla?" - "To až pak, předtím jsem ho vezla domů." (12.03.2010)

Třináct let po Prázdninách v Římě obsadil William Wyler Audrey Hepburn do další komedie. Prázdiny v Římě se tentokrát nekonaly, ale asi to ani nebylo cílem. Audey už je zde velkou dámou a nemá v sobě prakticky nic z oné dětsky roztomilé naivity starších snímků. Její herectví neztratilo své silné komediální prvky, ale již je založené na jiné esenci. Wyler se znovu vydal cestou autenticity prostředí. Jen dobře. Hollywoodských studiových záležitostí jsem přesycen a cením si, když nějaký režisér tomuto lákadlu nepodlehne. Příběhové schéma je tentokrát zasazeno do Paříže. Duch filmu to velmi posiluje. Už jen proto, že celá zápletka se točí kolem umění a Paříž je od pradávna kulturním městem Evropy. Samotná zápletka nenabízí nic převratnýho, ale není to na škodu. Dialogy hlavních postav mají vtip, většinou založený na dobře situovaných scénkách a hereckém výkonu ústřední dvojice. Za nevýhodu považuji, že celá příběhová linka je až příliš snadno čitelná, takže divák nemůže být překvapen. Všechno šlape s jistotou svým směrem a divák postupně s řemeslnnou dokonalostí dostává, co očekává. Dávám 65%, ale kdyby byl výraznější prvek překvapení (Úplně by stačilo trochu překopat pár dialogů a s divákem si trochu pohrát.), bylo by to o 10% víc. (29.10.2010)

Vůbec jsem nemohl věřit tomu, že jsem film až do dnešního dne ponechal bez hodnocení, přestože jsem ho viděl už několikrát. Taková ostuda... Poprvé jsem snímek viděl v době, kdy mi tuším ještě nebylo ani deset, přesto mě už tehdy bavil, a to se s postupem času nikterak nezměnilo. Ústřední dvojice byla skvělá, Calvera byl ve svém štěku výborný a příběh byl navzdory své jednoduchosti a naivitě krajně zábavný. 4*+ (11.08.2020)

‌Příjemně nenáročná heist komedie s okouzlující Audrey Hepburn a charismatickým Peterem O'Toolem – chemie mezi nimi fungovala na výbornou a značnou část stopáže si vystačili na plátně sami. Skvěle je doplňoval v roli padělatele uměleckých děl famózní Hugh Griffith, který si ukradl pro sebe takřka každou scénu, ve které se vyskytl. William Wyler byl zručný řemeslník, který měl geniální čich na výběr látky ke zfilmování a How to Steal a Million to jen potvrzuje. Tímto dílem sice nevytvořil pro Paříž tak ikonický filmový monument jako je Roman Holiday pro Řím, avšak do zlatého fondu hollywoodských klasik bezesporu patří. (04.08.2019)