Ako ukradnúť Venušu

Příjemný film. Herecké obsazení bylo moc prima; Audrey Hepburn jako zlodějka-amatérka rozkošná, Hugh Griffith v roli otce, milovníka umění, padělatele přesvědčivý a Peter O'Toole, který mi přišel v o rok starším "Co je nového, kotě?" celkem mdlý, zde působil vcelku charismatickým dojmem. Chemie mezi hlavními představiteli fungovala a dobře se na ten zamilovaný páreček dívalo. Film i přes nepříliš rychlé (počáteční) tempo pěkně ubíkal a ke konci byl ozvláštněn opravdu luxusní loupeží (třeba trik s magnetem, bumerangem) a samozřejmě happyendem. Slabších 5* (trochu víc humoru by nezaškodilo), každopádně Jak ukrást Venuši je milá oddechovka, kterou určitě můžu doporučit (zvláště příznivcům nejmenované herečky). "Byla černočerná tma a zničehonic se zjevil on. Vysoký, štíhlý, s modrýma očima a pohledný...V tom špatném slova smyslu, papa, hrozný chlap. Arogantní, nelístostný, bez pocitu studu a viny nebo...čehokoli." - "Toho všeho sis všimla?" - "To až pak, předtím jsem ho vezla domů." (12.03.2010)

Od takových jmen jsem čekal něco lepšího. V Audreyině filmografii mám velké mezery, ale docela se mi potvrzuje, že to prostě není čistě komediální herečka a v téhle roli moc jiného prostoru nedostávala. Její mužský protějšek po komické stránce vychází lépe, oba to táhnou nahoru, ale moc jsem se nezasmál. Aspoň že chemii ti dva měli. (12.09.2017)

Hold fašovateľom umenia, vytvárajúcim potešenie iným a zabezpečenie sebe. Úvodná linka, voľne sa tiahnuca ďalším dejom je skvelá. Ukazuje sa ňou stará pravda, že "Kópia umeleckého skvostu je oveľa viac ako nepodarený originál.". Spoločne s Kopeckého dabingom pána Bonneta (čo je bonus pre č-s divácku obec) a krásnou Audrey patria tieto časti filmu na estetický Olymp. Na iných miestach však komédia pôsobí prízemne. Neveľmi originálne tematizuje políciu len ako zbor primitívnych a srandovno zm´tene pobiehajúcich tučkov. Dĺĺhočizná je i skrývačka v skrinke. Tieto scény ovláda vznešená nuda bez vtipu i napätia. Nechýba adorovanie boháčov. Sú ukázaní ako obete fascinácie diel umelcov. Na oltár zberateľskej vášne obetujú čokoľvek. Odborníci zase bývajú v najdrahších hoteloch a s tým spojené právo na krásnu ženu. Je to len ideológie moci majiteľov štúdií. Takýmito spracovaniami sa utvrdzuje divácka obec, že svet filmu je síce nereálny, ale poslúži zábavnému uvoľneniu. Nevtieravo však presviedča, že základy sveta, stojace na boháčoch, podvodníkoch, odborníkoch-elegánoch, hlúpych fízloch a kráskach sú skutočné a netreba ich nijako meniť. (19.12.2013)

Role rozmazlené dcerušky, ochotné udělat pro svého „papá“ cokoliv, sedne Hepburnové dokonale. Vždy elegantní O’Toole sice nevyzařuje takovým sex-appealem, aby jste mu uvěřili, že dokáže na potkání dostat do postele každou krásku, natožpak panovačnou Hepburnovou, čímž trpí chemie mezi oběma, alespoň však není lupičem přímočarým a snadno prokouknutelným. Způsob, jakým Wyler přistoupil k již tolikrát obehranému schématu „filmu o loupeži“, je pozoruhodný. Člověk je zvyklý na hodinovou přípravu a následně hodinovou akci samotnou (pokud samozřejmě film netrvá déle než dvě hodiny), jenže Wyler přípravu omezil na nezbytné minimum, divák se nedoví v podstatě žádné detaily, a první polovinu raději věnoval rozvíjení netradičního romantického trojúhelníku. Ačkoliv je zlodějský tým tvořen pouze dvěmi osobami, jistá redukce postav by filmu stejně prospěla. Zcela jasná například není úloha – pochopitelně skvěle hrajícího – Wallachiho (nebo jak se to skloňuje). A ještě jedna věc mi vadila – jakkoliv je ústřední myšlenka jednoduchá a cíl jasný, Wyler, resp. scénář Harryho Krumitze, se k němu propracovává příliš zdlouhavě. Na poměrně velkém prostoru se nachází poměrně málo vtipů. Pravda, když už nějaký, tak stojí za to („Chodíme spolu střílet“), ale pokud se jedná primárně o komedii, jakože jedná, je to v tomhle směru slabota. Jak ukrást Venuši je moc příjemným snímkem, avšak jakkoliv mám Hepburnovou rád (moc, moc, moc, moc, moc!), pokud dostanu chuť na nějaký poctivý zlodějský film, raději sáhnu po Dassinově Topkapi (1964). 80% (25.10.2007)

Pohodová komedie, kde se člověk upřímně zasměje a vypne na celou délku filmu. Ústřední dvojice O'Toole a Hepburn táhnou celý film výborně a vtípky s romantickou atmosférou fungují podařeně. Chemie mezi nimi funguje skvěle a divák jim žere všechno, co na plátně oba předvedou (ať už je to kamenný, nekompromisní výraz O'Toola nebo ztřeštěné chování Audrey). Moc pěkná komedie. 85% (13.07.2014)