Choď a pozeraj sa

Film oslavující nezdolnou odvahu a utrpení sovětského obyvatelstva ve Velké vlastenecké válce. Divák má možnost se detailně seznámit očima mladého chlapce Fljory, co znamenala pro postižené lidi totální vyhlazovací válka. Nacistická genocida na území Běloruska se svými Einsatzgruppen, byla jedním z největších zvěrstev Druhé světové války. Film se může pochlubit netradičními přístupy, kdy prací se zvukem (Němé scény při bombardování, kdy člověk načas ohluchne) a kamerou (Detailní záběry obličeje a očí plných bezradného zírání do kamery.), navozuje atmosféru bližší realitě. Tím jednoznačně kompenzuje velikost hollywoodských pompézních bitev. Zdejší boje jsou pojaty v menším měřítku, ale použitím ostré munice působí opravdověji, stejně jako fakt, že jsou viděny z pohledu konkrétního člověka a nejsou prezentovány jako panoramatická show. Film nezastírá černobílé vidění světa, kdy Němci jsou ztělesněné zlo, zatímco Sověti jsou vzorem ctností. V kontextu událostí zde líčených lze tuto premisu přijmout. Jednu poznámku si ale neodpustím. Jednotkám SS lze klást za vinu ledacos, ale určitě sem nepatří znásilňování žen. Dle Norimberských zákonů byli Slované pro Němce Untermenchen a mít pohlavní styk s ženou neárijského původu se přísně trestalo. Němečtí vojáci si toho byli dobře vědomi. Výjimky samozřejmě nejde vyloučit nikdy, ale zdaleka to nejde srovnávat s vpádem Rudé armády do východního Pruska, kdy se vyšplhaly počty znásilnění do miliónů. 77% (17.11.2011)

Jdi a dívej se je jeden z nejdepresivnějších, ne-li vůbec nejdepresivnější film, který jsem kdy viděl. Od začátku se filmem rozlézá bezmoc, ale v posledních cca 50 minutách již vidíme něco, co snad lze nazvat peklem na zemi, či absolutním rozkladem lidskosti. Účinek je brutální. Podobný zážitek jsem měl při sledování jednoho z triptychů Hieronyma Bosche. Obrovská koncentrace hemžícíh se detailů plných hnusu.Takový jsou obrazy Bosche a takové jsou i záběry tohoto filmu, jimž nechybí místy až absurdní rozměr. Tak působivé dílo jsem již dlouho neviděl a myslím, že na tento film do smrti nezapomenu. Řekl bych, že největší zásluhu na působivosti tohoto díla má asi kameraman. Tím, že svou kamerou často své postavy doslova pronásleduje, navozuje pocit neodbytné hrůzy. Ale dobrou práci odvedli všichni. Režie, produkce, herci, úzkostná zvuková kulisa, to vše zaleze pod kůži a zůstane pachuť a znechucení. Takovéto filmy jsou třeba. (26.05.2009)

Válka je vůl. Dělá z lidí bezcitné bestie, odevzdané trosky a celkově dokáže měnit lidský charakter zcela nepředvídatelným způsobem. Myslím, že naprostá většina německých vojáků oslavujících hořící stodolu plnou ruských civilistů byli před válkou normální slušní lidé, kterým dělalo problém zabít vánočního kapra. Příběh malého Fljora, který se nadšeně přidá k ruským partizánům aby vzápětí zpoznal ty nejodpornější válečné hrůzy, včetně osobní tragédie je rozhodně jedním z nejsilnějších a nejsugestivnějších filmových zážitků jaké jsem viděl. Brilantně zahraný a zrežírovaný snímek je skvěle a výpravně natočen (kamera bezmála geniální) ačkoli jde především o komorní psychologické drama mapující dopad válečného šílenství na zranitelnou lidskou duši. Společně se Schindlerovým seznamem by mělo být povinně promítáno ve školách, snad to přesvědčí většinu dětí natolik, aby si některé z nich časem neoholily hlavu, nenavlékly bombra a nešly za sborového hailování plivat na zeď židovského hřibitova. No, kdyby ne, alespoň budou po shlédnutí těchto dvou filmů vědět o druhé světové válce mnohem víc než většina současných nácků dohromady. (12.05.2008)

Jeden z filmů, na který jsem tak dlouho narážel, až jsem si ho koupil a jednou se mi hodil a zaujal mou pozornost a ejhle, zaujal mě. Sice si nemůžu pomoci a často vidím jak scény vznikaly, že je to celé i hrozná šaškárna, neb vše je jen hrané, proto se tomuhle říká i hraný film, ale tu a tam se mi daří představit si sebe na tom či onom postu, kdybych byl, což taky má film s člověkem udělat, tedy jak bych se asi zachoval, kdyby se to stalo mě? Film je pro lidi a o lidech a podobně jako kniha, tak by měl v člověku i evokovat představu co by dělal, kdyby se to či ono stalo jemu... (11.09.2011)

Úvodní půlhodina filmu ani v nejmenším nenaznačuje, jakým směrem se budou ubírat další části filmu. Relativně poklidně ubíhající film, jež zobrazuje chlapce v odboji se náhle zlomí s prvními bombami, čímž se symbolicky i láme pohled chlapce na válku. Subjektivní hledisko je nám zde v několika místech vnucováno ztotožněním se hlediska kamery s pohledem Fjory. Klasická hudba, jež doplňuje záběry, jakoby nahrazovala prožívanou hrůzu a v kombinaci se záběry zpustočené krajiny působí velise sugestivně a je zřejmé, že nejen Fjora, ale i kdokoliv jiný není připravený vidět tak hrůzné události, aniž by si vyžádaly na něm svoji daň. U Fjory byl poněkud problém uvěřit, že ony emoce doopravdy prožívá. Příčinou toho byl představitel této role Alexej Kravčenko a jeho po celou dobu stejný výraz v obličeji, který se mění akorát s pomocí maskování a make-upu, kdežto u všech ostatních postav stačilo pár gest či slov a emoce. (21.11.2007)