Réžia:
William WylerKamera:
Leo ToverHudba:
Aaron CoplandHrajú:
Olivia de Havilland, Montgomery Clift, Ralph Richardson, Miriam Hopkins, Vanessa Brown, Ray Collins, Mona Freeman, Betty Linley, Selena Royle, Sam Harris (viac)Obsahy(1)
Príbeh odohrávajúci sa v roku 1849 v New Yorku. Catherine Sloper je pôvabná mladá žena, ktorá býva so svojim otcom Dr. Sloperom. Jej matka zomrela pred niekoľkými rokmi a otec si ju idealizuje, nevynechá žiadnu príležitosť aby porovnával dcéru s mŕtvou manželkou, čo dcéra nemôže nikdy vyhrať. Keď sa Catherine zoznámi s Morrisom Townsendom, pekným, no chudobným mladým mužom a získa si jeho srdce, Dr. Sloper je proti. Vezme dcéru do Európy a dúfa, že na Morrisa zabudne. Po Catherininom návrate do New Yorku sa mladí zaľúbenci rozhodnú utiecť a Dr. Sloper hrozí vydediť svoju dcéru... (matriosa)
(viac)Videá (1)
Recenzie (69)
Ja som vedel, že William Wyler nemôže byť podpísaný pod niečím tak povrchným a jednoduchým ako je naznačené v obsahu k tomuto snímku. Tušil šom, že bude za tým viac a nemýlil som sa. Film by sa dal nazvať aj anatómiou ľudskej slabosti a chamtivosti, ktoré sa najskôr rysujú pomaly a nenápadne, akoby si ich ani divák v tak sympatických postavách nechcel pripustiť, avšak ktoré postupom času o to viac neúprosnejšie vystupujú do popredia, aby sa nakoniec ukázali v celej svojej kráse. Tiež o tom, ako bolestivé je niekedy dospievanie. Ten záver ma dostal, jediné správne rozhodnutie. K tomu treba ešte prirátať výbornú výpravu a pekné kostýmy. Nádhera. 85/100 ()
Ukázkově ploché nevzrušivé melodrama, co zběhlo z divadelních prken jen aby padlo do náručí Hollywoodu. Jasně daný a předvídatelný dějový oblouk drží zájem pod bodem mrazu. Herci jsou slušní, ale absolutně v moci uzívané režie. Jako studium politiky Americké filmové akademie film ale poslouží, mladý talent v hlavní roli, třeba zde navýsost průměrný, se oceňuje, kdežto starší okoukané tváře zůstávají u útěšné nominace. ()
Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád. ()
Žilo bylo v přepychovém paláci na Washington Square ošklivé malé káčátko. Bylo plaché, dobrosrdečné a toužilo po lásce. Maminka mu umřela a od bezcitného otce poslušně snášelo jen samá ponižování a opovrhování. Když jednou potkalo na bále pohledného mladíka, zdálo se, že se na něj konečně usmálo vytoužené štěstí. Tato smutná pohádka však neměla pohádkový konec. Wylerova mistrovsky vykreslená proměna bezelstného káčátka v sebevědomou a krutou labuť je mrazivá a nezapomenutelná, neméně jako finální, jedovatě sladká pomsta. ()
Zařazení pod romantický žánr je v tomto případě opravdu mimo mísu. Krutost si tu podává ruce s necitelností a nejsmutnější na tom je, že ačkoliv byl otec v zásadním rozhovoru s dcerou až moc tvrdý, měl bohužel pravdu. Stejně jako to, že teprve až následný cynizmus dokázal vykřesat z průměrné husičky Catherine jiskru zajímavější osobnosti. Jen netvrdím, že lepší, té hořkosti tam bylo nakonec přeci jen až příliš. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (8)
- Rozhlasová verze příběhu byla vysílána v roce 1950, namluvila ji Olivia de Havilland. (SeanBean)
- Hlavní postava byla nabídnuta Ginger Rogers, avšak ta odmítla. (SeanBean)
- Henry James se při psaní novely „Washingtonovo náměstí“ inspiroval skutečným příběhem mladého herce, kterého znal. Ten se oženil s nepříliš atraktivní, ale za to movitou slečnou jen z prospěchářského důvodu. (SeanBean)
Reklama