Detektivní příběh

Fantastický, neuvěřitelně ambivalentní Kirk Douglas v "divadelní" kriminálce, která bezvadně využívá omezených prostor jedné policejní stanice. Všechny figurky v podobě postav jsou pečlivě rozestaveny, každá slouží přesně danému účelu a byť to celé může občas působit lehce vykonstruovaně, až do konce si Detektivní příběh udržuje precizní atmosféru, která po celou stopáž graduje, až exploduje. Dodnes fantastická podívaná. 95 % (29.12.2016)

Taký normálny, bežný deň na nijako extra dôležitej policajnej stanici. Nikto ju neprepadne, nie je terčom teroristického útoku, ani nevyhorí. Ak dráma nie je vonkajšia, tak musí byť nutne vnútorná, aby bolo o čom točiť. Tá sa odohráva vo vnútri jedného drsného, ale zásadového policajta a počas tohto dňa v ňom vykvasí všetko, čo v sebe potláčal dlhé desaťročia. Pocítia to aj jeho manželka, kolegovia a obžalovaní na stanici. Najviac sa však scenár sústredí na jeho psychiku a vďaka výbornému Kirkovi Douglasovi je film psychologicky uveriteľný. Ďalší dôkaz, že s kvalitným scenárom a kvalitnými hercami si vystačíte aj s jednou miestnosťou. Nezabúdajme ani na vždy spoľahlivého Wylera a jeho kameramanov (aj tu sme sčasti svedkami vnútrozáberovej, viacplánovej montáže). (19.02.2016)

Den na newyorské policejní stanici s pestrou směskou charakterů a dost paličatým hlavním hrdinou – Douglas je tu jednoznačně deviza, ale jeho postava se chová až moc jako blbeček, nemyslím jen dle dnešních měřítek (pak by to byla debilní výtka), ale snad i těch tehdejších. Škoda, že nepřišlo více na jeho Dirty Harry "zákon do vlastních rukou" přístup, než trapný žárlivý chování... A padne tu pár zábavně stupidních hlášek / komplimentů jako "Joy’s prettier than you, but you’re more beautiful", no ne, že bych se nudil. (18.03.2024)

Asi mám nového oblíbeného Wylera. Osazenstvo policejní služebny jedné noci - v čele s charismatickým Kirkem Douglasem - je neuvěřitelně pestré a zábavné. Fakt, že se to krom první a poslední scény odehrává celé na jednom místě, je geniální a ukazuje, jak šikovně dokáže tenhle režijní veterán pracovat s prostorem. A pro film noir Wyler znovuobjevil kouzlo psychoanalitických teorií (naposledy jsem to myslím zaznamenal v Smrtelném hříchu) a jejich úvah o roli rodičovských vztahů na vzorce chování dětí. (05.08.2019)

Na začátku se člověk trochu obává, aby z toho nebyl moralistní koncert, ale Douglasova komplikovaná figura rozjíždí ve druhé půlce tak zásadový teror, že člověk jen valí bulvy jak tvrdej uměl být Wyler na počátku padesátých let. Chvíli ACAB, chvíli antická tragédie, ale hlavně precizní studie jedné pokřivené osobnosti. Na tohle nezapomenu. (28.05.2021)