Najlepšie roky nášho života

Tak za prvé bych trochu upravil oficiální text distributora. To přepravní letadlo je Létající pevnost B17 a Fred Derry nebyl pilot, ale bombometčík... To jen na úvod. Válka v Evropě a o něco později i v Pacifiku skončila a hoši se vrací domů. Všichni se těší, že po letech strádání, nervového vypětí, ztrát a strachu zase začnou žít normální život. Doma je čekají rodiče, manželky děti... Říkají si, že všechno bude takové jak si to za nocí daleko od domova vysnili. Na palubě B17 se cestou do Států setká bombometčík, seržant od pěchoty a námořník, kterému uhořely obě ruce. Nyní je invalidou, místo rukou má háky a strašně by si přál aby se doma k němu chovali jako v době kdy měl obě ruce. Bez soucitu, bez odporu, bez kradmého ohlížení... Fred Derry bombometčík létající pevnosti se zase těší na svoji ženu a na klid domova, který snad zažene jeho noční můry kdy letoun s jeho osádkou se ve vzpomínkách stále dostává do palby flaku a pilot je smtelně raněn... Al Stephenson se těší na ženu, své dvě dospělé děti a doufá, že místo v bance je mu stále drženo.... Všichni se zkrátka těší domů a slíbí si, že se po zabydlení zase sejdou na skleničku... Každého proto udiví, když stojí před svým domem, proč se mu po tolika letech těžko zvoní na zvonek... Netuší, že válku s nepřítelem sice vyhráli, ale každý si bude muset vybojovat tu svou na domácí frontě. Amerika spěchala a žila totiž dál. Ráda si četla o svých hrdinech v novinách, ale dál si žila svým bohatým životem... Uvolněná místa zaplnili jiní a vracející se hrdiny náhle není kam umístit. ,,Máte nějakou kvalifikaci?'' - Umím házet bomby na nepřítele... ,,Obávám se, že to pro náš obchod není dostatečná kvalifikace..'' ---- Film skvěle kopíruje svoji dobu, kdy skutečně řada mladých mužů, expertů ve svém vojenském řemesle náhle přišla domů a byla bez práce... Tak jako na základnách a letištích stály v řadách zaparkované stovky bombardérů, stíhaček, tanků... které již nebylo třeba, protože válka skončila. Stejně to bylo s mladými muži, z nichž někteří odešli do armády hned po škole a nic jiného než bojovat neuměli... Tohle se Wilerovi povedlo ! U mne je to za plný počet hvězd! * * * * * PS. Nádhernou Teresu Wright bych si za války nakreslil pod kabinu svého Flying Fortressu. (06.04.2014)

Silné, naivní i úsměvné. Ale možná ve Státech takhle mnohé návraty vypadaly. Je docela zajímavé, že film vznikl vlastně rok po válce, protože k podobně citlivým tématům se většinou přistupuje až po uplynutí nějaké doby. Takhle, dosud v doznívající euforii z vítězství, vznikl film, který ukazuje i stinnou stránku věci. Přidám se k chvále Harolda Russella. Vynikající výkon i z hlediska zkušeného herce. Jako neprofesionál zahrál takřka nadpozemsky. 85% (18.03.2014)

Pozoruhodný americký film obsahuje rooseveltovskou optiku New Dealu kříženou s čerstvou válečnou zkušeností navrátilců. Sdílí tak také jejich ukázněnost, pracovitost i vzájemnou úctu, která se projevuje také v okamžicích přirozené lidské slabosti. Pozoruhodné a umělecky citlivé je pojetí ženských hrdinek.-postav. Je to jakýsi pomník tradičního pojetí amerického způsobu života a jeho mýtu. Film zaslouženě oskarový. (27.05.2021)

(1001) Docela těžké rozhodování, jak vlastně tento film hodnotit. Prakticky celou dobu jsem měla na mysli Fričův český Návrat domů, u kterého jsem byla bez dechu (a s mnoha slzami) přibitá do sedadla po celou dobu promítání. To se zde rozhodně nekonalo, protože: Frič a jeho scénáristé udělali tu nejmoudřejší z voleb, a totiž drželi se antické jednoty místa, času, děje, čímž dosáhli zdrcující sevřenosti a účinku a také zdání jakési univerzálnosti poselství. Wyler oproti tomu adaptuje román do jakési rozsáhlé "rodinné" ságy, která hluboká traumata zlehčuje s optimistickým výhledem do budoucna. Ačkoliv je mojí duši a mojí nátuře bližší přístup autorů Návratu domů, nakonec jsem dospěla k tomu, že Wyler vše dělal poctivě dle svého přesvědčení a tak realisticky, jak jen mu doba a kulturní pozadí dovolilo. Beru tudíž jeho materiál na milost, ačkoliv jeho umělecké gesto nepatří k těm nejsilnějším. Pořád ale bude platit, že evropským válečným filmům se v mých očích žádný americký snímek zatím nevyrovnal. (03.05.2015)

Spoilery! Nečekaně velice kvalitní oscarový snímeček mapující 3 různé osudy 3 navrátilců do poválečné Ameriky z jedné z mnoha "obranných válek", které USA vedlo a stále vede. Ze skoro tříhodinové stopáže jsem byl před zhlédnutím nefalšovaně vyděšený. Velmi mě překvapilo, že se snímek přes všechny těžkosti, které zúčastněným válka způsobila, snaží být velice pozitivní a daří se mu to. Tím pádem se mi na něj opravdu příjemně koukalo. Všichni herci jsou neskuteční sympaťáci, elegáni a džentlmeni. Zkrátka takové ošklivější kopie mě samotného. Slečny jsou poté vzory všech ctností a neskutečně elegantní. Na takové dámy dnes již člověk narazí zřídka. Navíc všechny dámy a všichni páni bývali nafalšovaní puritáni. Zajímalo by mě, kdy stíhali vyrábět potomstvo. Krajně mě zaskočilo, že se na tříhodinový příběh opravdu dalo koukat, aniž by vás na moment začal výrazně nudil. Dech mi vyrazilo, jak obratně zvládal Harold Russell používat dva háky namísto amputovaných rukou. Velká část byla právě o prezentaci jeho dovedností. Nejen, že zvládal střílet, papat, pít, hrát na piáno, kouřit cigarety a zřejmě si i vytírat zadek. On si hravě poradil i s navléknutím snubního prstýnku. Hrozně jsem se bál, že bude film nasáklý nepřiměřeným patriotismem a dalšími nesmysly, které by jej mohli zcela dehonestovat. Režisér William Wyler si však vedl naprosto znamenitě. Přichystal si pro diváky film s obrovskou výpovědní hodnotou. Tedy alespoň z mého neodborného pohledu. Vyzdvihnout musím i hudbu, která byla pro daný rok nadstandardně kvalitní a vynikajícím způsobem přidávala na kráse jednotlivým scénám. Nelze se vůbec divit, že se snímek stále těší takové oblibě. Opravdu nádherný, skoro až pohádkový příběh, plný úžasně sympatických postav s ryzím charakterem. Nikomu ze zúčastněných nelze nefandit, aby dosáhl toho svého. Po všech stránkách super práce. (02.12.2016)