Najlepšie roky nášho života

(1001) Docela těžké rozhodování, jak vlastně tento film hodnotit. Prakticky celou dobu jsem měla na mysli Fričův český Návrat domů, u kterého jsem byla bez dechu (a s mnoha slzami) přibitá do sedadla po celou dobu promítání. To se zde rozhodně nekonalo, protože: Frič a jeho scénáristé udělali tu nejmoudřejší z voleb, a totiž drželi se antické jednoty místa, času, děje, čímž dosáhli zdrcující sevřenosti a účinku a také zdání jakési univerzálnosti poselství. Wyler oproti tomu adaptuje román do jakési rozsáhlé "rodinné" ságy, která hluboká traumata zlehčuje s optimistickým výhledem do budoucna. Ačkoliv je mojí duši a mojí nátuře bližší přístup autorů Návratu domů, nakonec jsem dospěla k tomu, že Wyler vše dělal poctivě dle svého přesvědčení a tak realisticky, jak jen mu doba a kulturní pozadí dovolilo. Beru tudíž jeho materiál na milost, ačkoliv jeho umělecké gesto nepatří k těm nejsilnějším. Pořád ale bude platit, že evropským válečným filmům se v mých očích žádný americký snímek zatím nevyrovnal. (03.05.2015)

"THEY'RE JUST A LOT OF FANCY WORDS THAT DON'T MEAN ANYTHING." ----------- Všeobecne a dlhodobo považovaný za najlepší Wylerov film. Áno, príbeh troch veteránov z druhej svetovej vojny a ich zaradení sa späť do normálneho života je spracovaný na filmový pás verne, hemží sa to presvedčivými výkonmi a je to koniec koncov svojim spôsobom ukážková filmárčina, no dovolím si nesúhlasiť. Westernové kolaborácie s Gregory Peckom, dielka s Bette Davis, maestrom Laurence Olivierom, prípadne gangsterky s božským Bogartom u mňa jednoznačne vedú. A to mi ešte nejaká tá tretinka jeho režisérskej filmografie chýba. Nehľadiac na fakt, že majorita dialógov v tomto filme sú neprestajné kecy o tom istom - ženy, láska, svadba, ženy, svadba, láska, peniaze, práca, peniaze, mince, láska, ženy. (13.10.2018)

Wyler ve vážné poloze opět nezklamal. Klasický hollywodský styl, ale naprosto neklasický nehollywoodský obsah. Na čtyřicátá léta pořádná porce syrovosti. Je s podivem, že tak kritickou podívanou o post-válečných traumatech, na jakou jsme zvyklí spíš ze filmů 70. let, které reflektovaly válku ve Vietnamu, natočil Wyler už rok po skončení druhé světové. (03.01.2014)

Ocekavat od toho valecny film by byla chyba, protoze vlastne jedine co to s tim ma spolecneho, ze se to odehrava PO valce. Trio veteranu se vraci zpet domu a vyporadava se se zaclenenim do klasicke civilizacni reality. Klasicky Oscarovy hype tomu opet prilis nepridal, protoze cekate buhvico a ono to neprijde, ale minimalne ocenuji autentickou retro atmosferu. Ne nucenou, ne pro filmove ucely prirpavenou, ale skutecnou retro atmosferu dane doby (rok nataceni 1946). 6/10 (16.05.2011)

Skvěle drsná sebereflexe Američanů po II. světové válce, kterou sice jako národ vyhráli, ale jedinci na ni často dost tvrdě doplatili. Z technického hlediska nemůžu vytknout vůbec nic a i scénář byl bezvadný, ale co zase kurva ty tři hodiny? Proč se to vždycky posere na stopáži? A přitom to mělo takový náběh! 60% (10.08.2017)