Wednesday

"Please excuse Wednesday, she’s allergic to color." Rodinu Addamsovcov s Christinou Ricci v úlohe čiernovlasej maniačky mám naozaj veľmi rád. Na obidvoch filmoch som si zamiloval ten všadeprítomný a neskutočne zábavný čierny humor, na ktorom boli všetky príbehy založené. A práve ten mi vo Wednesday chýbal asi najviac... Celkom som sa na zhliadnutie tejto minisérie aj tešil, veď predsa predstavuje comeback Addamsovcov (dvojicu priemerných animákov nepočítam) a dokonca aj návrat samotného Tima Burtona 😮, ktorý od roku 2019 nerežíroval žiadny film a od roku 2016 nerežíroval žiadny NAOZAJ DOBRÝ film... Som celkom rád, že hlavnou postavou príbehu je Wednesday a ostatní členovia rodiny sa tu veľmi neobjavujú. Nemôžem uveriť tomu, ako mohli tvorcovia do úlohy charizmatického romantika Gomeza Addamsa vybrať (bez urážky) 150-kilovú nesympatickú ozrutu, z ktorej nič dobré nejde... Ale proti ostatným Addamsovcom nič nemám, tí boli fajn (inak sa to popísať ani nedá). Ale aj napriek tomu dúfam, že je všetkým jasné, že tou najlepšou a najautentickejšou Wednesday Addamsovou bude už navždy Christina Ricci (aj keď je dosť možné, že Jenna Ortega jej mierne šliape na päty). Z postáv sa presuniem ku príbehu... Nápad s kombináciou detektívky a nezaujímavého Rokfortu sa mi aj celkom pozdával, ale celý čas ma trochu iritovalo to, ako sa všetko snaží byť nejakým spôsobom tajomné a mne to tak ani v najmenšom nepripadá. Ďalej ma ešte nebavilo to, ako všetci všetko berú veľmi vážne a občasné vtipné hlášky ma pobavili asi iba dvakrát... Addamsovci pre mňa vždy predstavovali zmes kvalitného čierneho humoru, kde sa veci nemusia brať až tak vážne a práve vďaka tomu som sa na nich aj smial, no v tejto minisérii mi to dosť chýbalo... A je aj celkom škoda, že iba jednu epizódu som bol ochotný ohodnotiť plnou paľbou a to aj tak až potom ako v závere zaznela METALLICA (respektíve Apocalyptica)... Skúsim to zhrnúť, Wednesday je pekne spracovaná a dobre natočená miniséria, ale nepríde mi ako niečo, čo si nejakú dlhšiu dobu zapamätám... A preto túto minisériu odporúča iba 7 pobehujúcich rúk z 10. (30.11.2022)

„NEVERMORE BYL VYTVOŘEN JAKO ÚTOČIŠTĚ PRO DĚTI, ABY SE MOHLI VZDĚLÁVAT A ROZVÍJET, NEHLEDĚ NA TO, KÝM NEBO ČÍM JSOU…“ Uff! Tim Burton a jeho neuvěřitelný vidění světa mi chyběli. A jemu zřejmě zase tyhle příběhy. Wednesday je totiž parádně ujetá pohádka o dívce, která má ty nejlepší vlastnosti sériových vrahů… Má to parádní tempo, nechybí hlášky, černohumorný píčoviny (v podání černohumornejch postav) a překvapivě (?) i dramatickej podtext. Závěr je sice zbytečně týnejdžerskej, ale i kvůli tý větě „Už je mi o moc lépe“ jdu do plnejch!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jablko u nás nehnije daleko od stromu. 2.) Sluší mně jen pohřební šaty.  /// Thx za titule „Alena Novotná“.                   PŘÍBĚH  *****  HUMOR  **  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (05.12.2022)

"I don't bury hatchets. I sharpen them." Moment, kdy Netflix s Timem ťali do živého... (Ehm mrtvého). Tenhle seriál je naprosto dokonalým a splněným snem, od doby, kdy jsem viděl první Burtonův film. Wednesday je krásný příklad, jak můžete vzít oblíbenou franšízu a udělat z ní nový příběh. Wednesday je totiž naprosto fantastický charakter a udělat o něm celý seriál by mě samotného nenapadlo. Ale díky obsazení Ortegy je fenomén prostě na světě. Jenna Ortega je totiž naprosto úchvatná. Její Wednesday je sarkastická, bezcitná s dokonalým černým humorem. Její komunikace s každou živou osobou je tak směsicí geniálně zahraného charakteru a jejího fantastického herectví. Nemluvě o dalším obsazení, které je super. "Moje strana pokoje je v pořádku. To jen u Tebe to vypadá, že se vyzvracela duha." Díky fantastické vizualizaci z mysle pana Burtona ožívá skvělý detektivní a hororový příběh o pátrání po minulosti samotné školy Nevermore. Nechybí samozřejmě i velké monstrum. Osm dílů mi uteklo jako nic a hned bych si přál druhou sezónu. Málokdy chytnu takovýhle hype, obzvlášť ne u seriálu. Ale Wednesday je jednoduše dokonalá. Pro mě láska na první pohled. Chci víc! (95 %) (23.04.2023)

Tim Burton je definitivně vyčerpanej a po jeho kdysi tak ikonickym i pověstnym gotickym stylu není ve Wednesday ani vidu, ani slechu. Adamsova rodina byla pohřbena tím nejrutinnějším a nejlínějším scénářem, ve kterym je hlavní postava – vzhledem ke svojí jinakosti – vražena na speciální školu „čar a kouzel“. Celý to young adult pojetí bere příběhu jakoukoli atmosféru, jakoukoli vážnost a dokonce pohřbívá i všechny snahy o černej humor – ten sám o sobě  občas funguje jenom díky samotný Wednesday, kterou si Jenna Ortega neskutečně užívá (zbytek obsazení je jeden velkej omyl). Do toho Elfman fidlá svoje orchestry stejně nudně, jako Burton režíruje. Wednesday je generická, předvídatelná, prosluněná a překvapivě barevná nepohádka s vyumělkovanou stylizací pro nikoho, postrádající originalitu i snahu o skvělou show. Je proto dost divný, že nejenže má seriál tak vysoký hodnocení, ale především to, že se na něj docela dobře kouká - všem záporům navzdory. (28.11.2022)

Středy bylo třeba. Jednak se ze světa přiteplených slůňátek a močopudných sirotků s opětovně nabytou záhrobní hravostí vrátil velký Tim v celé své morbidní síle, druhak se ukázalo, že materiál pro náctileté retardéry nemusí nutně vypadat jako plagiátorská lobotomie typu Heryho Potrata nebo pásová rakovinotvorná ultralobotomie typu Upířích akademií, deníků a Satan ví čeho všeho ještě, třeťak se na výsluní zaslouženě dostala mimicky dokonalá nihilgotka naprosto xežrání – slečna Ortégová, no a čtvrťak si zase jednou od cévkování dědy Daglese odskočila před kameru Kateřina Zeta Jonášová a ukázala, že lze stárnout s grácií a i bez přídavků výraznějších konzervantů, přičemž samice i po datu spotřeby nemusí nutně hned zplesnivět a i ve svém požehnaném věku může pořád být skoro Alfa. Prostě milý, hravý, zábavný a scénáristicky příliš nedebilizující seroš s mnoha rozkokošnými hřbitovními detaily, plně ctící tradice Adamsovic klanu a s atmosférou silně připomínající legendární Buffy. Tudíž jedinou škodou zůstává, že se toho satanžel chytla neomarxistická platforma demagogické patodiverzity, kterou však Tim až na dva drobné pomrdy naštěstí téměř dokázal udržet na duhové uzdě. Při pohledu na nigerijskou negrosirénu by Homér patrně kapku proškrtal Trojskou válku, protože by Paris (samozřejmě senegalský mouřenín) prostě vyprcal krásného Hektora (nebinární transvestita) a vše by zůstalo doma, a to včetně Odysea a jeho náruživě žárlivého achujského manžela Agamemnóna. A to, že má příznačně zženštilý tlustý šprt bez kamarádů – Evžen – dvě maminky, není, milí soudruzi, legálně ani biologicky možné. Mohl by mít maximálně jednu maminku a jednu lesbotetu (A ne, nemusí ji říkat tati!), popřípadě dvě lesbotety, které by oslovoval třeba „matky na lízing“. Ovšem vzhledem k absenci dalších patoincidencí nic, kvůli čemu by si jeden okamžitě musel zalívat oči voskem a připoutávat se ke stěžni. (30.11.2022)