Lepší zajtrajšok 2

S Lepším zítřkem 2 jsem měl už od začátku úplně stejný problém jako s prvním dílem. Perfektní přestřelky, ale ten příběh... A jakkoliv už jsem u jedničky znuděně trpěl u přehrávajích herců a patetických dialogů, jedno se jí rozhodně nechat muselo - scénář měl pevnou strukturu a nebyl zbytečně roztahaný na několik dějových linií. Předimenzovanost hereckých projevů, stejně jako další nedostatek v podobě značně nečistého obrazu, se sice ve dvojce podařilo autorům částečně odstranit, ale k hongkongské příběhové linii přibyla americká, nakupili se nové postavy a navíc se scénarita musel potýkat s problémem, že postava populárního Chow Yun-Fata už od konce prvního dílu vesele čuchala ke kytkám. Režisér se ale naštěstí nebojí nechat v klidu umírat i hlavní postavy, čímž se děj opět zpřehledňuje a jelikož se tak děje v efektních přestřelkách, nedělá vám větší problém mu těch pár vad na kráse zase odpustit. V součtu se tak celý film tváří na čisté 4 hvězdičky, ale v momentu, kdy se rozjede finální MEGApřestřelka, vás Woo nekompromisně usadí s otevřenou pusou na zadek a nenechá vydechnout až do závěrečných titulků. A pokud jsem u jedničky za ten konec o jednu hvězdu zvedal, musím tak tady udělat klidně i dvakrát. Ještě že mi na to už nestačí hvězdičky:). Update 30.12.2007 Tak po druhém shlédnutí bohužel i závěrečné přestřelka výrazně ztrácí na WOW efektu a já musím jít s hodnocením nemilosrdně dolů. (15.11.2007)

Epický akční film. Strhující příběh přátelství, pomoci, soudržnosti a odplaty. Nejlepší a nejcharismatičtější dílo Johna Woo (+ Tsui Hark) s nejdokonalejší poctou jeho tolik typického hrdinského krveprolití. Impozantní Mistrovo dílo, které pro mě znamená dokonalou ukázku toho, co si na filmových Hrdinech cením nejvíc: obětování se pro blízké, pro své přátele. Kultovní film citovaný většinou filmařů západního světa. Dnes již klasický styling pro gangstera - černý funeral oblek, černá kravata, je zde vzkříšen a zpopularizován. Film se nese v relativně poklidném tempu a krásné režijní práce jakoby "plujícího" děje. Jsme svědky mnoha příkoří na hlavních postavách, které rezignují a nevěří už v lepší zítřky, ale s pomocí přátel a rozvzpomenutí se na včerejšky se vzchopí k činu, ke kterému byli dohnáni. Finální cesta za odplatou přes všechny lidské překážky, až k hlavnímu zlověstnému nepříteli je dojemně strhující! A závěrečná scéna vyčerpaných, zraněných hrdinů triumfálně sedících v křeslech nad peklem pomsty, je nepřekonatelná! (22.12.2009)

Druhej díl mi po většinu doby přišel o něco málo slabší než jednička, i když je pravda, že děj se zdá být promakanější, nicméně mě to tak nebavilo a docela znatelně mi tu chyběl Mark(Chow Yun-Fat) a jeho cool drsná image, ovšem Woo asi vytušil že bez Chowa to nepůjde a tak ho do filmu celkem chytře, i když dost jednoduše, zase dostal a mohlo začít závěrečný peklo, kde se naprosto, ale fakt úplně totálně rozmasakruje velký sídlo až po strop naladovaný tak 200 zabijákama a já byl nakonec snad i spokojenější než u jedničky, jelikož pohled po závěrečným masakru na podlahu pokrytou krví a mrtvolama, byl fakt impozantní (20.12.2008)

Jelikož oba díly na sebe navazují, nedá se s určitostí říct, který z nich by byl lepší nebo horší, avšak u obou se vyloženě táhne nezáživný děj o nesnázích gangsterů, jejich rodinných problémech, polepšení a následném pronásledování minulostí, navíc se skoro až fádními dialogy. Tuhle zřetelnou prázdnotu zabalenou v dramatu se režisér snaží akorát zamaskovat trochou bojového umění, střílením, krví, hromadou mrtvol a okatě lacinými triky jak u céčkového filmu s Dudikoffem, protivníci téměř nikdy netrefí svůj cíl a když už, tak při naprosto nevhodných pózách, vybuchující auta, nebo bezpečnostní autosklo rozpadající se jak sklo tabulový atd. Plus vidím akorát v rozumné stopáži a v Yun-Fat Chow. Sledovat se to dalo, ale výsledek je spíš tragický nad tolik chválami opěvovaným snímkem. (17.12.2013)

Mnozí přísahají na Killera, jiní na Hard Boiled, ale u mě to vždycky bude dvojka Lepšího zítřku už pro tu bezostyšnou lehkost, s jakou hrdinové tasí zbraně, J.Woo postavu dvojčete a citaci ze závěru Peckinpahova The Getaway- přestřelku v oprýskaném hotelu, která se pro jednoho z hrdinů mění v metaforickou cestu z temnoty ke světlu. (10.02.2011)