Kód Navajo

Za většinu mých špatných známek, může právě kód Navajo. Psal jsem v něm většinu písemných prací a jednoznačně jsem nad kantory vyhrával. Ani oni nedokázali můj kód Navajo prolomit. A pak se mstili darebové. 80% P.S Právě mi byla Jezinkou.Jezinkou opravena gramatika a byl jsem nařčen, že zase píšu v kódu. Není to pravda, popis filmu přeložen do kódu zní: Fíí bum, Fíí bum, prásk - jau, au, kur.. Urááá (29.05.2013)

Svižný a dechberoucí valečný film.Po filmech jako byly Operace: Zlomený šíp a Tvaří v tvář bych čekal od Johna Woo trošku víc ale určitě jsem nebyl zklamaný.Rozhodně je to lepší než Udolí stínů.Nicolas Cage hraje standartně ale kdo mně překvapil Adam Beach.Jediný co mně trošku vadilo bylo to ,že v každým patým záběru jsem viděl ve stínu kameru ( někdy i kameramana ).Pro mně je to spíš 4,5*. (27.08.2005)

Po technické a vlastně i herecké stránce takřka perfektní válečný film. Už dlouho jsem neviděl válečný snímek tolik založený na akci a Windtalkers mě opravdu chytli. Reálné to však moc není, Cage je po celou dobu filmu nesmrtelnej hrdina, kterej tancuje mezi kulkami jak profesionální baletka a na konci ho sundá jeden pitomej šrapnel? Pff. Plus dávám za krásnou indiánskou hudbu. (14.12.2011)

Nečekaně oduševnělé, příjemně "Wooovské, na ty dvě hodinky se skutečně vydáte do války - sice trochu učesané, zbytečně moc poetické a mírně nerealistické (Cage by sotva kosil nepřátele po desítkách) - nicméně v téhle "filmové realitě" to lítá o několik řádů lépe než ve Wooově nešťastné M:I-2... John se zřejmě konečně dostal ke kompromisu, který se bude stejnou měrou líbit jak východnímu, tak západnímu publiku... Face/Off ale zůstává nepřekonán... (21.12.2002)

V žánru "válečných filmů" jde především o mé jedno velké filmové zklamání. Základní info slibovalo zajímavou podívanou. Samotná dějová linie se mi líbila - nemám nic proti dramatu zasazenému do závěru II. světové války - právě naopak; to vše slibuje zajímavý filmový zážitek. A můj výsledný dojem? Tristní, bohužel tristní... Ale budu konkrétní: 1. V prvé řadě jsem nebyl schopen překousnout způsob, jakým toto drama bylo natočeno. Úvodní (a nejen ty) bojové scény mi vyvolaly na tváři útrpný úsměv. Bohužel útrpný úsměv. Já ho tam nechtěl, ale při pohledu na způsob, jakým byl boj zachycen jsem nebyl schopen reagovat jinak. A tak místo vyburcovaných pocitů jsem to celé vnímal jako značně nepovedenou snahu natočil válku zblízka. Světlou výjimkou naštěstí byly makro-záběry válečného konfliktu. Mikro-záběry létajících mužů (po výbuchu granátu etc.) mi přišly takové nějaké nepatřičné a laciné. 2. Značně mě také znervózňovala přítomnost zvýšeného množství patosu. Tolik jsem ho už skutečně dlouho nezažil. 3. Hudební složka se pro mě stávala bezduchou a necitlivě implantovanou součástí filmu. Nemyslím tím, že by hudba byla sama o sobě špatná. Spíše mi nevyhovoval způsob, jakým byla "natvrdo naroubovaná" do filmu. Nezvýrazňovala atmosféru, spíše rušila. Shrnuto a podtrženo: Ano, byly to záběry z války... ale na můj vkus to byly takové "pouťové atrakce" - jen na povrchu pěkně zpracované a bez ducha. Jeden z těch horších a špatných filmových snímků. Bohužel. (15.02.2004)