28. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2020

Tady je důkaz, že nejen dobří herci až na pár výjimek u nás už nejsou, ale i kvalitní moderátoři vymřeli. Potřetí s obtloustlým a trapným Koptou jsem už definitivně zabalil sledování dalších ročníku Českých lvů, protože úroveň, která kdysi byla jejich součástí spadla až na samé dno zapáchající žumpy. Tragédie tohle sledovat, vsuvky, které měly působit vtipně vyzněly kamsi do míst, kde končí smysl a cit pro umění. Tohle je z velké části bezpohlavní panoptikum "umělců", kteří by rádi umělci byli, ale nikdy jimi nebudou. I bez publika v sálu, které ani nijak nevadilo že tam není, alespoň nebyly vidět ty znuděné xichty jako v posledních letech, tak to nestálo za nic. Ceremoniál pro novodobou filmařskou školu? Haha, tak to potom jo. Když dostal Mádl cenu za nejlepšího herce ve vedlejší roli a šel na scénu děkovat, vypnul jsem televizor. Fuck off!!! (07.03.2021)

Na tý dojemný děkovačce Hynka Bočana bylo krásně vidět, že kdyby se opustil starej a přežitej styl předávaní v živým ceremoniálu a vsadilo by se na tuhle semi-staged podobu, dopadly by Ceny filmový kritiky i Čeští lvi mnohem líp, zvlášť v týhle zkurvený covidový době. Byl by to strhující doják a ne tísnivé mrtvolno. (07.03.2021)

Mně to předávání nejvíc připomnělo Stardance, s tím rozdílem, že tam ve výklencích pod světly stáli nějací lidé, o nichž jsem nic netušil - pan Kopta (místo pana Ebena) je pořádně nepředstavil, nic o nich neřekl. Příklad: těšil jsem se na svého kolegu z FAMU Petra Boka, že ho zas po letech uvidím, když je nominovaný, ale kamera ho (i druhého scenáristu) jen rychle švenkla, takže nic. Nejlepší bylo předávání cen u Hynka Bočana doma na zahradě, a možná by tenhle koncept mohl být přínosem i do budoucna, mělo to ze všeho ostatního, unylého alespoň šmrnc. (27.03.2021)

Nejlepší moment letošního karanténního Českého lva bylo udělení sošky Hynku Bočanovi za celoživotní přínos. Přišlo mi to originální, navíc z terénu, dynamické, plné emocí, čisté a upřímné. Opravdu jediný moment, u kterého jsem se zarazil a jednoduše zíral. Zbytek byl trošku v křeči (byť Václav Kopta byl fjan) a sem tam to zachraňovali mezi scénky, kterým ale pro změnu chyběl ten podkres diváka, který má tendenci se smát…a zde je po scénce vlastně pokaždé ticho. Za ty dvě hodiny jsem si říkal, jak je fajn některé postavy českého filmového průmyslu vidět na živo (třeba Ivana Trojana nebo Agnieszku Holland). Šarlatánovi jsem přál hodně a nakonec se povedlo. Trošku mě mrzí, že in memoriam scéna byla tak hrozně rychlá, že jsem neměl skoro ani čas si přečíst jména lidí, kteří mezi námi již nejsou. Také mě zarazilo, že se v hudbě alespoň v nominacích neobjevil Lukáš Pařík s jeho epickým soundtrackem k Princezně zakleté v čase. Vzpomněli si na ní akorát v oněch meziscénách popsaných již výše. Asi, aby ho to nemrzelo. Pokud ale bude takto skládat dál, nebojím se o jeho budoucí úspěch. Třeba i na Lvech. (09.03.2021)

Potěšil Bočan, od kterého zaznělo také jediné smysluplné vyjádření ze všech oceněných a nevýhra Krajiny ve stínu (ale ta je zase spíše jenom projevem nekritické adorace Agnieszky Holland a jejího přivlastnění jako největší současné "české" režisérské osobnosti, než skutečné zajímavosti oceněného snímku...), pobavila jenom brutálně rozdováděná maskérka Bartošová, jinak bez humoru. Vložky s "cestováním" k Rudolfinu na facku, ty neobstály ani jako pokus o humor. (07.03.2021)