Biely lotos

Parádní pecka s dokonale sluníčkově dusivou atmosférou. Vyjádřit lépe současný zeitgeist se nedaří zrovna často. Klíčovou ingrediencí úspěchu jsou perfektně napsané postavy - v jádru zcela realisticky, pouze obaleny značnou vrstvou nadsázky a sebeparodie. Kontrast galerie úsměvů, "úspěchů" a "sebevědomí" s naprostým vnitřním osaměním téměř všech postav (s částečnou výjimkou těch pár, které si to alespoň dílem uvědomují) se neodhaluje v průběhu, ale je zjevný hned zkraje a časem se jen stupňuje k hranici snesitelnosti a udržitelnosti. Zmíněnou dusivost dokonale podtrhuje "přiléhavě padnoucí" soundtrack, který se nebojí zacházet až na hranu iritace diváka. Obsazení sedí jak "prdel na hrnec", obzvlášť Sweeney a Bartlett předvádějí velmi přirozené a dynamické herectví. Za mě příliš nechybí k nejvyššímu hodnocení. (06.02.2022)

1. série: Lotos nabízí nečekanou zábavu, kterou bych v podstatě asi přehlédl nebýt českých médií. Ty v celku seriál brali jako zjevení ve stylu Agathy Christie a vlastně měli pravdu. I když Agatha to v celku stále drží s Černoušky na vysoké úrovni, kterou jen tak někdo nedožene. Lotos se ukazuje ve skvěle rozehraném světě postav, kde skoro nikdo není hrdinou ani antagonistou. Nabízí se i problémy minulosti kolektivní viny, až moc liberální dnešní svět. Tam asi chybí nějaké dořešení těchto situací, ale mnoho věcí ve scénáři jsou naprosto ukázkové, které nádherně na sebe navazují. Konečně zase příjemný seriál, který s každým dílem šel svým stylem a příjemností. U6 jsem ani nedoufal. 2. série: Nechápu, jak to White dělá, ale aniž bych věděl, že má být druhá série, říkal jsem si, že to půjde do kopru... ale ne. White dokazuje své mistrovství na poli moderního antického dramatu znovu a opět a nyní i v kulisách právě takové Itálie. Nevěřil bych, že bych to v tomto konceptu řekl, ale ať tohle nikdy neskončí. (16.09.2021)

I kdyby ďábel cestoval na dovolenou do ráje, peklo si vždycky vezme sebou. ____ Dovolená v luxusním hotelu téměř okamžitě přijde o své pozlátko a z letní zábavy se změní na existenciální horor. Všechny postavy jsou sobecké a sebestředné, a i když nejsou vyloženě zlé, jejich soustředěnost výhradně na sebe ve finále způsobí mnoho zla. Trest pro takový postoj je pro všechny stejný: musí žít sami se sebou. Nemusí čekat na posmrtný soud a peklo, oni se odsoudili sami a v pekle už žijí. Ať už skutečně opuštěně nebo v rámci rodiny, stejně jsou od svého okolí odstřihnutí, protože neprojeví ani minimální snahu, aby ho pochopili nebo snad dokonce i něčím vyšli vstříc. ___ Nejenom starší a střední generace, ale i ta nejmladší, která by měla být plná ideálů, už je načichnutá arogancí (založenou převážně na penězích) a samolibosti, případně sebelítosti (což je jen druhá strana téže mince). Ještě to ale maskuje, a to i sama před sebou, jakýmsi pseudorebelstvím. Snad jedině puberťák, který chce závodit v kánoích, má jisté náznaky empatie, ale ty jsou záhy zadupány do písku. SHRNUTÍ: Je to sranda, pokud máte rádi černý humor, ale přitom je to peklo. ....  Druhá řada ** (28.04.2022)

Efektné presvetlené scény v objatí vychádzajúceho slnka, nezbedné morské vlny oblizujúce polonahé telá, či pozorovanie siluet veľrýb kdesi v diaľke... Mohol by sa niekto v tomto raji cítiť zle? O tom by už vedeli povedať svoje postavy, ktoré vyzerajú na prvý pohľad ako vystrihnuté z amerického gýčového katalógu. Skupinka hostí, ktorá si prišla na týždeň oddýchnuť do luxusného rezortu má od dokonalosti a ideálov vskutku ďaleko. Avšak spôsob, akým k nim režisér pristupuje a pracuje s nimi, dokáže často prekvapiť. Táto satirická miniséria výborne zachytáva spoločenské i kultúrnostné nepomery, prerastené egá a syndróm zatemnenia mysle clonou mamonu. Tam, kde končí perfektný čierny humor a bizarné scény, sa začína rezať do hĺbky psychológie postáv, pričom niektoré z nich príjemne prekvapia a iné potvrdia prehnitosť svojich charakterov. Jedno je však isté, každý človek má v sebe prirodzené zviera. No musí mať v sebe dostatok ľudskosti, aby tomu zvieraťu dokázal čeliť. Aj to je myšlienkou minisérie, ktorá bola mojím seriálovým prekvapením roka 2021. (05.01.2022)

Dovolená s And.. ehm… hominis oeconomicus pozdního kapitalismu. ___ V tomto komentáři bych rád nabídl sadu interpretačních nástrojů, které snad mohou dopomoci k pojmenování smyslu viděného. Klíčem k uchopení Bílého lotosu, poněkud nečekaného seriálového hitu, mně byla – a teď vím, že to vyzní překvapivě – dvojice českých přísloví. Pro první sérii to bylo rčení „Sytý hladovému nevěří“ - skupina hlavních a vedlejších postav se nám rozdělila do dvou skupinek, na privilegované (hosté, ale ne všichni, viz Paula) a deklasované (personál, ale ne pouze, viz Rachel), a pak už jsme jen sledovali, kterak jsou ti nahoře slepí a hluší vůči potřebám těch pod nimi (ale i mezi sebou navzájem). Smích přes slzy. Druhá série zase krouží okolo přísloví „Co oči nevidí, to srdce nebolí“, zdá se, že si na toto dodržování této maximy jeden ze dvou sledovaných manželských párů v resortu (Cameron a Daphne) založil svůj láskyplný vztah, a co víc, možná se jim povede nakazit i druhý z párů (Ethan a Harper)! A že si nemusíme říkat vše, o tom by mohl vyprávět i otec Di Grasso, co by si byl Albie domyslel, kdyby… Ha, přeci vám tu nebudu spoilerovat! Naopak vidět (resp. vědět; tato slova si nejsou podobná náhodou!), aby poté srdce nebolelo by potřebovali Albie s Portiou (víte, přeci jen budu spoilerovat: ona ho podvedla, on byl šílený; on by nebyl o 50 000 euro chudší, ona by nepřišla o práci). A co teprve Tanya? Ta vidět, co ji v manželství čeká, tím spíš by poprvé udělala dobrý skutek a držela se Belindy! [1S:5/5] [2S:5/5] (17.06.2023)