Biely lotos

Efektné presvetlené scény v objatí vychádzajúceho slnka, nezbedné morské vlny oblizujúce polonahé telá, či pozorovanie siluet veľrýb kdesi v diaľke... Mohol by sa niekto v tomto raji cítiť zle? O tom by už vedeli povedať svoje postavy, ktoré vyzerajú na prvý pohľad ako vystrihnuté z amerického gýčového katalógu. Skupinka hostí, ktorá si prišla na týždeň oddýchnuť do luxusného rezortu má od dokonalosti a ideálov vskutku ďaleko. Avšak spôsob, akým k nim režisér pristupuje a pracuje s nimi, dokáže často prekvapiť. Táto satirická miniséria výborne zachytáva spoločenské i kultúrnostné nepomery, prerastené egá a syndróm zatemnenia mysle clonou mamonu. Tam, kde končí perfektný čierny humor a bizarné scény, sa začína rezať do hĺbky psychológie postáv, pričom niektoré z nich príjemne prekvapia a iné potvrdia prehnitosť svojich charakterov. Jedno je však isté, každý človek má v sebe prirodzené zviera. No musí mať v sebe dostatok ľudskosti, aby tomu zvieraťu dokázal čeliť. Aj to je myšlienkou minisérie, ktorá bola mojím seriálovým prekvapením roka 2021. (05.01.2022)

Seriál se rozjede ve stylu satiry, kdy sledujeme spousta nesnesitelných lidí na dovolené nebo pracujících pro lidi, co jsou na dovolené s hudbou na pokraji tolerance. Postupně se ukáže, že komedie to vůbec není a vzniknou situace, kdy začne být zajímavý. Snaha tvůrců reflektovat současnou americkou společnost skrz nesnesitelné postavy díky podvratnosti funguje velmi svěže. (16.08.2021)

Rozvláčné storky zrůdných lidí na krásném místě. Yenkeeů dneška.  Hlupáci s novými, progresivními  myšlenkami, zmítající se mezi starými návyky. Či naopak - běžní lidé, žijící své sebestředné životy pod maskou modernismu a altruismu. Trošku se tu soudí, ovšem moc neodsuzuje, neboť každého čeká zvrat a pohled do zrcadla. Seriál se pokusil rozkročit mezi oběma myšlenkovými břehy současné Ameriky - konzervatismem a progresivismem.  Aby za a. buď nasral všechny, nebo za b. zkusil hodit lano porozumění. Nechal bych na každém, jaký výsledek vypozoruje. Za mě - vše přebíjí vynikající Bartlett. (09.12.2021)

Mark White na společné ploše obou sérií vlastně dost syrově, až cynicky přesně vystihl základní problém lidstva, resp. dnešní západní civilizace, totiž jak naše společenské zřízení (tj. kapitalismus) přímo ze své podstaty brání v naplnění našeho potenciálu lidskosti, a nutí nás ubírat se přímo opačným směrem. Nejenže znevýhodňuje každý jiný než krátkozraký sobecký zájem jako úspěšnou strategii přežití jedince v systému, kde se na neúspěch doplácí nejen nadějí, ale i životem (viz můj komentář k první sérii zde), ale ve skutečnosti - a tady, v druhé sérii, Mike White jedinečně přímočaře přitlačil lidstvu obličej k zrcadlu - dokonce diskredituje i samu možnost v aktuálním společenském nastavení bezpečně rozlišit nesobecké, lidsky ušlechtilé záměry od vypočítavého využívání okolností pro vlastní prospěch na úkor někoho jiného - a znemožňuje nám to rozlišit nejen u druhých lidí, i těch nejbližších, ale dokonce nás ponechává v nejistotě i ohledně našich vlastních motivací - nemáme jak se dobrat pravdy o tom, kdo to s námi myslí dobře, na jak dlouho a proč, a vlastně z podstaty věci nikomu důvěřovat nemůžeme - ani sami sobě ve vztahu k druhým ne.... Co z toho ale vyplývá pro naši civilizaci? ***** Nejen bravurní cynická reflexe dnešní cynické společnosti, ale také skvělá filmařina, kde zvolené prostředky maximálně podporují zamýšlený účinek a sdělení - a to v každé z obou sérií trochu jinak. ***** Více v mém komentáři k druhé sérii zde. ***** (S O. na B12.) *~ (10.01.2023)

Mike White nemilosrdně tne do živého a jestli má tohle být opravdová reklama na ten věhlasný americký sen, tak s díky a nadosmrti odmítám. White Lotus je čistá charakterová freak show, která může být pro extrémně senzibilní a empatické jedince velmi tvrdým oříškem. Zasazení do prostředí luxusního havajského hotelu je v podstatě geniální tah, protože se (ač velmi nehezkým způsobem) naplno ukáže ten brutální kontrast bezostyšného luxusu a zároveň té nejodpornější nelidskosti. Co je asi nejvíc pozoruhodné, je ta všudypřítomná nenávist. Že bohatí nenávidí nebohaté a že se nad ně povyšují a ponižují je, to bych ještě zkousnul. Jenže každý charakter v této minisérii obzvlášť bizarním způsobem nenávidí i sebe samotného, z čehož poté vznikají „what the fuck“ situace, které ani náznakem nereflektují „skutečné problémy“ a jsou důsledkem pouhé frustrace a totální vnitřní vyprázdněnosti drtivé většiny všech postav. Způsob, jakým je celé tohle řádění zachycené a podané, je maximálně sugestivní a v podstatě bezchybný (nenapadlo mě, co by se tam ještě dalo udělat lépe). Ale jinak je to moc hezký hotel! [95%] (16.10.2021)