West Side Story

Príbeh o imigrantoch a domorodcoch, o ich rivalite, o nenávisti medzi nimi, ktorá bude stáť životy ľudí. Je to dosť poučné a poukazuje na nezmyselnosť nenávisti a ukazuje, že pomsta nemá konca, lebo vždy ak niekto niekoho zabije, jeho blízkym sa tým vytvára priestor na pomstu a táto zlosť nemá konca a ničí lásku. Film bol však pre mňa nepresvedčivý, tá láska vzplanula akosi rýchlo a divne, herecké výkony sú podľa mňa slabé, naozaj ma nebavilo počúvať oh Mária oh. Morálne volili radšej útek pred zodpovednosťou, taktiež mnoho ďalších vecí bolo nemorálnych z tej dobrej strany, čo sa mi nepáčilo. Muzikál to bol dosť slabý, okrem piesni o Márii to bolo skoro o ničom. Tance sa sem tam podarili, ale tá spoločná tancovačka mi zdvíhala žalúdok, naozaj nemám rád niečo takto organizované, pripomínalo mi to viedenský bál. Opäť je to prepálené dĺžkou, nuž scenár o gangoch zaujímavý, no to pubertálne stvárnenie bolo už horšie, takže viac nedám. (14.10.2012)

Tuhle oskarovou klasiku jsem si z dětství pamatovala pouze útržkovitě, takže jsem byla ráda, že jsem ji měla příležitost vidět znovu. Dějová linka, kterou všichni už v podstatě znají z Romea a Julie, ničím nepřekvapí, ale to tak jako tak není na tomhle muzikálu to hlavní. Všechno to stojí především na tanci a hudbě a osobně si myslím, že právě ona dokonalá pohyblivost herců je na tom to nejobdivuhodnější. Tenhle film sice nikdy nebude spadat mezi mé oblíbené (očividně mě ani v dětství nefascinoval natolik, aby se mi pořádně vryl do paměti), ale dovedu si představit, že ve své době měl rozhodně svoje kouzlo. ~(3,8★)~ (10.09.2016)

West side story je jednou z klasík klasického hollywoodu, ktorú som videl ako desaťročný v rámci nejakej prehliadky filmových klasík na čstv. Týždeň som bol potom zaľúbený do Natalie Wood, kým som o týždeň nevidel zase ďalší film s nejakou hviezdou. Po rokoch som si tento muzikál pozrel znovu a zaujal ma inými prednosťami, ako Natalie. Napríklad dvoma geniálnymi Bernsteinovými skladbami a ponosovaním sa Portorikánčanov nad tým, že na rozdiel od "európskych" menšín sú braní iba ako prisťahovalci. Klasická spoločenská obmedzenosť. (20.07.2012)

Viz. Oskar Jinak - revoluční muzikál, který podstatně ovlivnil moderní choreografii, hudbu i scénografii. Bohužel se skvostné skladby střídají s nepříliš zpěvným štěkáním slov, do hlavních rolí se ne vždy podařilo obsadit všestranně talentované herce (Maria - výborná zpěvačka, mizerná tanečnice, Tony - dobrý herec, velmi slabý zpěvák, který po celou dobu zápasí s dechem). Plus opravdu dost banální děj a dialogy. Přesto je to kus, který prostě každý filmový fanda MUSÍ vidět - bez tohoto filmu by filmy i muzikály XX století vypadaly určitě jinak. (19.01.2009)

Pár dní před premiérou Spielbergovy verze jsem si rád připomněl film, který mě kdysi velmi bavil... A nepřekvapivě mě zase velmi bavil. Ona je totiž hudba Leonarda Bernsteina pořád stejně geniální, Sondheimovy texty jsou pořád tak zábavné a výstižné, choreografie tanečních čísel úžasná a do úkroku promyšlená, nasazení všech herců/zpěváků/tanečníků je nakažlivé (ano, Tony je pořád nejméně zajímavý, ale to už je takový úděl tohoto druhu hrdinů) a Wiseova režie, ačkoliv z ní pořád cítím víc divadlo a ateliéry než opravdový film, je pořád tak vtahující. Všiml jsem si ale něčeho, čeho nikdy předtím ne. Po každém čísle je ve filmu pauza, tišší chvilka jako stvořená pro stoprocentně zasloužený aplaus. Říkal jsem si, jestli to byl úmysl... A on byl. Lidé v kinech West Side Story prý běžně odměňovali bouřlivým potleskem, jako kdyby byli v divadle, a zajímá mě nejen, jestli bude prostor pro potlesk také ve Spielbergově verzi, ale hlavně jestli se bude také tleskat. Přál bych si, aby ano, aby se současný divák, přenesený o šedesát let zpět, dokázal taky tak bavit. Tak uvidíme. (06.12.2021)