Vojna a mier: 1812

Impozantný megafilm, ktorý rozhodne nenudí. Druhý diel bol o mieri, nebol dlhý, bol o láske a rozjímaní nad životom. Tento je skôr o rozjímaní nad zmyslom vojny, ale je tam aj láska k životu. Dnes by sa nielen kvôli zvieratám taký film asi nenatočil, veľké zástupy komparzistov by boli nahradené počítačovou technikou, ale proste sfilmovanie bitky u Borodina sa môže porovnávať s bitkou pri Waterloo, tiež od Bondarčuka o tri roky neskôr, no i s dnešnými filmami, proste od kamery, cez monológy, dialógy, efekty, celú výpravu a atmosféru je to jeden nádherný emotívny a pritom vôbec nie dlhý film. Mnohé reči boli akoby odo mňa, tie vlastne nachádzam v celej sérii a to som doteraz knihy o tom nečítal. Klobúk dole pred týmto filmom a jeho účastníkmi. (09.06.2013)

Třetí díl mě čím dál víc utvrzuje v tom, že Bondarčukovo místo je v exteriérech, nikoli v interiérech. Než se dostaneme na bitevní pole k Borodinu, film je vážně nemastný neslaný. Dále bych řekl, že tento díl není až tak film, jako spíš dokument popisující zvyky a reálie válek. Ovšem i tak musím dát zase plné hodnocení. Právě ta "dokumentárnost" a vynikající atmosféra si jiné hodnocení nezaslouží. Byl jsem potěšen, že se dostalo zase na typickou ruskou monumentálnost - statisíce komparzistů vykouzlily neskutečný zážitek. V komentáři k prvnímu dílu jsem psal, že když porovnám válku třetí koalice (první film) s bitvou u Waterloo (stejnojmenný film), vychází mi vítězně první jmenovaný, protože je zde válka o poznání krutější. Byl jsem opravdu překvapen, že zde se tvůrci byli schopni ještě více a ještě lépe odvázat (já si ta pejorativa neodpustím). Víc asi už nedodám, přece jen, Bondarčuk je pořád stejný, pořád svůj a je to jen dobře. Jen tolik, že abych mohl dát pět hvězdiček, film musí být vážně skvělý, aby si dovolil vynechat důležitou kategorii "děj", zde v podstatě žádný není. A tento díl vážně skvělý je. 90%. (20.03.2009)

Vlastně je to skoro hodina a půl jedné bitvy. Ale natočené tak, že tahle půldruhé hodina nemá konkurenci. Nelze srovnávat scény, v nichž se přes sto tisíc statistů podřizuje vůli jednoho režiséra a vytváří giantickou historickou fresku, s ničím, co by se tomu podobalo. Vyčítat filmu zdlouhavost nebo snad nějakou dějepisnou nepřesnost, by bylo hledáním pih na tváři královny krásy. (28.06.2009)

Ach jo. Půlka stopáže zas totálních sraček a druhá půlka jedna z nejlepších bitev, co jsem kdy viděl. Neskutečný komparz, artilerie střílející do kavalerie, kouř, oheň, výbuchy, zničená země, haldy mrtvol... Škoda, že je celá Vojna a mír proložená těmi hluchými pasážemi, protože ty bitvy, to je extratřída. 60% (23.02.2022)

"Válka není laskavá, ale nejhnusnější věc na světě a tak je třeba to chápat a nehrát si na válku. Musíme přijmout jasně a seriozně tuto strašnou nutnost a nic si nenalhávat. Válka je válka a ne hra." Tahle úvaha knížete Andreje, potažmo Tolstého, je stále platná. Třetí část vojny a míru přináší největši bojovou sekvenci filmu v bitvě u Borodina. Při návštěvě salónů vidíme, jak se veřejné mínění točí jako korouhvička. "Slepec? Jak může slepec velet armádě?" "Že je slepý? Vidí až dost, vždycky jsem to říkal, že je to skvělý velitel." Koně museli při filmování dostat opravdu zabrat, těch pádů, ohně a střílení tam je strašně moc. Dneska by se to natočit nesmělo, to by zelení zežloutli nebo zpopelavěli nebo co se jim děje v případě změny barvy. Válku vidíme z pohledu nevojáka Bezuchova, který se rozhodl podívat na bitvu, z pohledu obyčejných vojáků, z pohledu Napoleona a z pohledu knížete Andreje: "Nemůžu zemřít, miluju tuhle zemi, trávu, vzduch ..." (09.10.2010)