Zítřek nemá šanci

Krásný noirový dovětek se stárnoucími hereckými ikonami tohoto ne/žánru (nechci se o tom hádat, všichni víme, co mám na mysli) a v režii schopného Roberta Wise, který také přispěl svého času "do kasičky" minimálně dvěma výbornými kousky. Řekl bych, že pro fanoušky má sledování Roberta Ryana a Glorie Grahame ještě něco jako "přidanou hodnotu." (14.01.2008)

Oblíbený kousek Jeana-Pierra Melvilla je obsahem spíš konvenční, formou nadprůměrné černodrama o loupeži, přitažlivě natočené a sestříhané, s mírně prohloubenou povahokresbou (včetně klíčového motivu rasové nesnášenlivosti), spoustou záběrů New Yorku a okolí a nervním jazzovým doprovodem. Jedním z dvou scénáristů byl Abraham Polonsky, přikrytý jménem spřáteleného Johna O. Killense. (25.05.2019)

Film-noir nám zdá se na konci 50. let pořádně zmutoval, jak můžu soudit podle snímků Dotek zla a právě Odds Against Tomorrow. V jedné z hlavních rolí černoch, velká záliba v exteriérech a nahrazení klasicky hutného hudebního doprovodu nervnějším podmazem. Vznikla tak nevypočitatelná a ne příliš vstřícná divácká podívaná, které kralují Robert Ryan a Harry Belafonte v rolích dvou neústupných a nejezdnoznačných charakterů, jejichž vzájemné soupeření dosáhne v závěru až apokalyptických rozměrů. A navíc ta neustálá zima a vítr... (17.02.2012)

Další zapadlý noir kousek a opět za 5*. Tři hlavní protagonisté s plnotučnými charaktery, plánování, realizace loupeže a třaskavě hutné, napínavé finále. Víc nebylo třeba. Jeden z těch noirů, ke kterému se budu zcela jistě opakovaně vracet. Zdá, že tzv. "béčkové" noiry mi sedí daleko více, než top fláky se zvučnými jmény. (02.02.2023)

Slabé tři hvězdičky. Jedná se o jeden z těch filmů, na kterých mě nezaujalo skoro vůbec nic, ale přesto se nedá říct, že by to byl vyložený shit a ohodnotit to hůře. Příběh je příšerně nudný a utahaný, postavy nijaké - k nikomu z nich jsem si nevytvořil žádný vztah a po celou dobu mi byly ukradený. Jediný, kdo to trochu zachraňuje, tak je Robert Ryan, ale nemůžu si pomoct jeho rasista, i když měl budit dojem odporné postavy, hajzla a grázla, mi nijak zvlášť nevadil, protože to s tím rasismem zase tak moc nepřeháněl a někdy bych se zachoval stejně jako on (třeba ten namachrovanej voják v baru si tu ránu zasloužil). Chybí tu výraznější ženská postava, Gloria Grahame tu má jenom štěk a žádná Famme Fatale to není. Na konci se objeví několik docela dobře natočených záběrů a toť vše. Téma rasismu je tu atakováno velice lehce a nijak provokativně a ta homosexualita, kterou zmiňuje Pohrobek, je tu skutečně hodně naznačená v podobě dvou "růžovoučce" vypadajících bodyguardů. Nic co by vůbec k dané problematice stálo za zmínku. (24.12.2012)