Strašenie

Vystrašit diváka snad chtěli už hned první filmem i bratři Lumiérové. Od té doby se to s filmem táhne a každou filmovou dekádu určuje, kam až byl film se strašením schopný zajít. U filmu Strašení jsem na ono strašení byl opravdu hodně zvědavý. Námět byl více než dobrý. Je ale vidět, že už jsme v naprosto jiné době, protože to, co se tady odehrává mělo se strašením pramálo společného, leč atmosféra nebyla vůbec špatná. Jen škoda, že hlavní postava byla strašně afektovaná a profesor barákem korzoval, jak kdyby mu byly všichni duchové domu u prdele. (08.04.2016)

Vcelku nadprůměrný retro horor, na kterém se bohužel zub času zčásti podepsal. To mu ale nebrání diváka zaujmout svým dobře budovaným napětím, které je podpořeno bezvadnou kamerou a prací se zvukem. Jako jeden ze záporů vidím herečku, která hrála hlavní postavu, lezla mi neuvěřitelným způsobem na nervy- nesympatická, afektovaná, infantilní až chvílemi lehce retardovaná. Ostatní herci byli v pohodě. 75% (18.08.2012)

Všetkých Exorcistov, Omenov a pod. mám už dávno za sebou, a keďže voči starým filmom nemám absolútne nič (práve naopak, s viacerými sme si skvelo potykali na čele s Hitchcockom), tak som sa odhodlal zabrúsiť do ešte starších hororových vôd a okúsiť túto takmer-klasiku. Teda minimálne v našich končinách nemá The Haunting taký kultový status ako v USA, napriek tomu, že v roku 1999 vznikol aj jeho veľmi chabý remake (2*). Samozrejme, že v roku 1963 si ešte nemohli dovoliť také opulentné strašenie ako v novodobých Insidiousoch a Conjuringoch, takže nie je žiaduce čakať infarktové ľakačky, nebodaj akékoľvek brutálne výjavy, ale The Haunting aj napriek tomu dokáže slušne staromódne postrašiť. Spolieha sa na strach z neznámeho, čo niekedy dokáže zapôsobiť viac ako horda digitálnych bubákov zo Silent Hillu (teda narážam hlavne na jeho chabé pokračovanie). Máme tu tak jedno záhadne viktoriánske sídlo, pár znepokojivých zvukov, strašidelné dvere, a z tých ingrediencií režisér vytvoril slušne dusnú atmosféru. Stopáž 110 minút je však až zbytočne nadobjemná, keďže strašidelné scény sú asi len dve-tri, a ďalšie dianie predstavujú len nepodstatné dialógy. Wise, ale nie je Hitchcock a tak tieto siahodlhé rozpravy o hrdinkinom vzťahu k matke vôbec k ničomu nevedú, napriek tomu, že sú dejom pretkané každých 10 minút. Samotná hlavná hrdinka je napokon neskutočne vyšinutá až do takej miery, že pôsobí maximálne otravne. Jej neustále ufňukané monológy odohrávajúce sa v jej hlave, infantilné správanie a prchké úsudky ničia akékoľvek divácke empatie. Príjemné „retro“ pokiaľ na neho máte práve chuť, ale na viac ako tie tri hviezdy to u mňa za žiadnych okolností nebude. Šesťdesiate roky skrývajú aj podstatne lepšie hororové klenoty (napr. Rosemary's Baby od Polanského, The Birds od spomínaného Hitchcocka, prípadne z čiernobielej konkurencia také kultové Psycho alebo neprávnom zabudnutý Taste of Fear) (07.01.2014)

Na svou dobu určitě velice povedený film s dusnou atmosférou strachu. 4 lidé jsou obklíčeni zdmi záludného domu, který pro ně chystá nejedno překvapení. Na filmu bych vyzdvihl hlavně kameru (na svou dobu opravdu skvělá) a práci s napětím. Často ale přicházela nuda (nestrašilo tam bohužel pořád), což hodnocení dosti kazí. Navíc vnitřní myšlenkové pochody hlavní hrdinky (mimochodem krajně nesympatické) mě vůbec nezajímaly a jen umocňovali již zmíněnou nudu. V celku mi však vychází solidní průměr, který by si neměli nechat ujít všichni fanoušci klasických "cormanovských" hororů. (11.06.2008)

Černobílé provedení a do mozku se zařezávající hudba dokáží místy vytvořit zajímavou atmosféru, ale jinak je to zbytečně dlouhý a zbytečně moc ukecaný film. Pořád jsem si říkal: „Tak, teď už se na okraji záběru něco pohne,“ nebo „Už konečně se něco stane“. Nepříjemné bouchání, vynikající „tvář ve zdi“ a prohýbající se dveře jsou dobrý kousky, jejich problém však je ten, že naladí na něco, co pořád nějak nechce přijít. Jako přípravka a lákačka dobrý, ale když člověku dojde, že to je zřejmě všechno, ztratí to ten lesk. Ale částečně mou chybou asi je, že mě ten film uspal natolik, že jsem to tak 20 minut před koncem vypnul a šel spát a tak jsem možná o to nejlepší přišel. Ta hodina a půl ale byla dost nezáživná. Snad příště. Jinak to v komentáři docela dobře vystisl Isherwood, s tím bych souhlasil. 2,5* (22.06.2009)