Strašenie

Černobílé provedení a do mozku se zařezávající hudba dokáží místy vytvořit zajímavou atmosféru, ale jinak je to zbytečně dlouhý a zbytečně moc ukecaný film. Pořád jsem si říkal: „Tak, teď už se na okraji záběru něco pohne,“ nebo „Už konečně se něco stane“. Nepříjemné bouchání, vynikající „tvář ve zdi“ a prohýbající se dveře jsou dobrý kousky, jejich problém však je ten, že naladí na něco, co pořád nějak nechce přijít. Jako přípravka a lákačka dobrý, ale když člověku dojde, že to je zřejmě všechno, ztratí to ten lesk. Ale částečně mou chybou asi je, že mě ten film uspal natolik, že jsem to tak 20 minut před koncem vypnul a šel spát a tak jsem možná o to nejlepší přišel. Ta hodina a půl ale byla dost nezáživná. Snad příště. Jinak to v komentáři docela dobře vystisl Isherwood, s tím bych souhlasil. 2,5* (22.06.2009)

Scénář: Nelson Gidding .. Uzavřená mysl je nejhorší obrana proti nadpřirozenu. Obdivoval jsem pečlivou práci filmařů, především kamera je perfektní. Film staví na atmosféře, kterou tvoří především tajemné zvuky starého domu a je protkán monology jedné z postav, které se její neradostný život pod psychickým nátlakem událostí zcela rozpadá a směřuje k šílenství. Ovšem nebál jsem se a tento druh atmosféry na mne prostě nějak nefunguje. Jistě, strach měl pramenit z toho, že nevíme, co se skrývá za zavřenými dveřmi, ovšem pokud měl doktor Markway v záměru udělat v domě výzkum paranormálních jevů, tím že bude nečinně postávat za dveřmi toho těžko dosáhne..:-) (23.09.2007)

Nejen "horor o domě, kde straší", ale také drama konfrontující lidi odlišných zájmů a z odlišných vrstev, kteří si účastí v podivném experimentu chtějí nějakým způsobem udělat jasno ve svém životě. Ke kvalitě tohoto filmu příspívá i to, že obsahuje snad jenom jeden trik, a to v úžasné scéně s prohýbajícími se dveřmi. (27.01.2004)

Kdykoliv se Martina Scorseseho někdo zeptá, jaký je jeho nejoblíbenější hororový snímek, tak odpoví, že tento. Tak takhle jsem se k tomuto filmu dostal. A po jeho zhlédnutí Martyho chápu. Neskutečně mistrná, vypilovaná atmosféra, kterou byste snad mohli řezat a prodávat do jiných (horších) filmů, kdybyste chtěli. Přesně tohle vládne tomuto hororu s velkým H. The Haunting je parádní příklad toho, že lidská mysl a představivost může být náš největší nepřítel a to nestrašidelnější, s čím kdy přijdeme do kontaktu. Film je taky ukázkový příklad ponorky a budování charakterů, na kterých nám záleží a o kterých chceme vidět víc. Film jsem viděl už dvakrát a už teď můžu s klidným svědomím říct, že to nebylo zdaleka naposledy. Atmosférická lahůdka, která i přes svůj věk (přes 50 let!) má stále co nabídnout a kterou by si měli některé "režiséři" pouštět pětkrát za den a ještě jednou na dobrou noc, aby pochopili, jak se dělá poctivý horor. 100 %. (16.01.2014)

Dlouho mi tenhle skvost unikal, ale konecne jsem to videl a musim souhlasit s mnoha fanousky - je nejlepsi. V subzanru horroru o strasidelnych domech nema konkurenci a to jsem vpodstate vsechny "dulezite" snimky videl. Nejen, ze jako jeden z mala dokaze vystrasit, a to i po 40 letech. Ale technicke provedeni je proste uzasne. Zbesile najezdy kamery a intenzivni zvukova slozka se vam jiste navzdy zapisou do pameti. Navic je jasne videt, kde bral inspiraci mladicky Sam Raimi, dodat filmu barvu tak mam obcas pocit, ze jsem v male chate kdesi uprostred lesu spolu s Ashem. Samozrejmne, jako v kazde spravne ducharine se pracuje pouze s naznaky a tusenim neceho zleho. Clovek se preci vzdy nejvic boji toho, co nevidi. Naprosta povinnost. (20.10.2005)