Strašenie

Kým v reálnom živote dokáže v noci človeka vystrašiť aj prievan, trepanie dverí a rozhegané schody na filmovom plátne jednoducho nefungujú. The Haunting je síce základný kameň filmov o strašidelných domov a definuje mnohé jeho základné žánrové atribúty, s výnimkou úžasnej čiernobielej kamery a nasvietenia tu ale nie je nič pre diváka staršieho ako 10 rokov. (28.07.2018)

„Ten dom stojí na kopci desiatky rokov a pokojne ďalšie desiatky stáť môže.“ Úchvatná hororová atmosféra s troška slabším (teoreticky) scenárom, ktorú na jedno z najukážkovejších diel hororového pod-žánru ghost house vyťahuje krásny fakt, aké je to celé vážne. Seriózne, „psychologické“ herecké výkony, chuť naozaj strašiť (a nie strápňovať sa tupými lakačkami, kedy zrazu zvrieskne hudba), temný záver a špičková detailná „technická“ práca (nádherne zariadený, obrovský dom, ktorý je de facto titulnou postavou). Tento film je veľmi nepríjemný (v dobrom) a jeho čierno-biela krása dodnes berie dych. Už v desivom prológu je naakumulovanej toľko hororovej atmosféry, že väčšina žánrových konkurentov bledne závisťou. (04.12.2006)

Scénář: Nelson Gidding .. Uzavřená mysl je nejhorší obrana proti nadpřirozenu. Obdivoval jsem pečlivou práci filmařů, především kamera je perfektní. Film staví na atmosféře, kterou tvoří především tajemné zvuky starého domu a je protkán monology jedné z postav, které se její neradostný život pod psychickým nátlakem událostí zcela rozpadá a směřuje k šílenství. Ovšem nebál jsem se a tento druh atmosféry na mne prostě nějak nefunguje. Jistě, strach měl pramenit z toho, že nevíme, co se skrývá za zavřenými dveřmi, ovšem pokud měl doktor Markway v záměru udělat v domě výzkum paranormálních jevů, tím že bude nečinně postávat za dveřmi toho těžko dosáhne..:-) (23.09.2007)

Aby se stal dům další, potažmo hlavní postavou ve filmu, musí umět strašit. To tenhle neumí, protože nechápe základní věc, že největší strach vyvolávají diagonály, tedy schody na půdu, nebo do sklepa. V tomto filmu se ale pracuje výhradně s pohybem po jednom patře, a pokud se přece jen směřuje po vertikále, skončí to točitými schody jak z Vertiga (kde to díky mysterioznímu thrilleru fungovalo, ne tak zde na půdě hororu), a ke všemu tyto schody nejsou oddělené podlahami, ale „visí“ v celé místnosti, aby vynikl kubisticko-expresionistický pohled kamery z rohu místnosti. (26.08.2008)

Pri sledovaní tohto atmosferického starého hororu ma napadla jedna vec a to tá, že máloktorý film sa uberá zlatou strednou cestou. Zatiaľ čo súčasné horory sa utápajú v povrchnej krvilačnosti bez štipky príbehu a emócií, tak staré horory sa podriaďovali dobovým konvenciám, nadprirodzených tajuplných dejov sa dotýkali len náznakovo a veľakrát víťazila prehnaná dialogizácia. Strašenie možno prirovnať k Hitchcockovmu Psychu - obom týmto skvostom uberá tempo prílišná ukecanosť postáv a postavy detailne vysvetľujú aj to, čo si divák dokáže domyslieť aj sám - považovali divákov v minulom storočí snáď za intelektuálne nespôsobilých?! Psycho vo mne vďaka kultovým scénam zarezonovalo o niečo viac, ale Strašenie je v niektorých pasážach desivejšie a odvážnejšie. Gotický zámok, sugestívne zafarbenie a komorná strašidelná atmosféra sa postarali o vynikajúci filmový zážitok. Jednu hviezdu strhávam len za príšerne hysterickú Julie Harris, ktorú si v scenári mohli odpustiť. (22.10.2011)