Sunset Boulevard

"Já JSEM velká! To FILMY jsou teď malé!" Někdy se stává, že začnete film sledovat s takovým tím bohorovným odstupem, založíte si ruce a skepticky očekáváte něco, co už jste stejně viděli stokrát v jiných a lepších variantách. Postupně vás geniální vypravěč (zde Wilder) vtahuje do děje a nějakým šamanským trikem si zajistí vaši účast. Podvědomě zatínáte pěsti, jednou za účelem držení palců, podruhé vzteky na nějakou postavu... Prostě zapomenete, že je to "jen" film. To se mi stalo se Sunset Boulevardem, kde je navíc vše podepřeno mnohoznačným obsazením a hranice mezi realitou a fikcí se tím prakticky stírá. Sunset Blvd. má tzv. "wow factor": okamžiky, kdy vám přeběhne mráz po zádech, poklesne dolní čelist a uvědomíte si, že už dobrých deset patnáct minut nejste schopni mrknout. Takovým okamžikem je třeba chvíle, kdy reflektor ve studiu znovu ozáří slečnu Desmondovou, hvězda němé éry se několik vteřin vyhřívá na jeho výsluní, dokud jí o paví pero na pompézním turbanu nezavadí drzý mikrofon... Nebo... ale to už bych spoileroval a to vám nemůžu udělat. Omračte se sami. Můj delší článek najdete zde 100 % (18.05.2003)

Tááák, po prvním shlédnutí jsem tuhle černobílou nádheru ještě nechtěl hodnotit, teď už si tu výsadu neodpustím. Tak zaprvé - scénář. Z toho prostě mrazí. Kdyby se dal bokem sebereflexivní (hollywoodský) aspekt příběhu, který patří spolu s Rickmanovým Hráčem k nejlepším jaké kdy vznikly, pořád by nám zůstal neuvěřitelně silný motiv seboupohrdajícího mladého muže, trochu proti své vůli zneužívajícího obdivu polonepříčetné, zámožné ženy, na který je navěšeno několik podzápletek (sluha Max, nezkažená Betty), které by sami mohly sloužit jako pilíře průměrného filmu. Postavy jsou prvotřídně vypiplané, výborně odehrané (přesně funguje zj. duo Swansonová - Holden, ale potěší snad všechny výkony) a vržené do prostředí obrovského prázdného domu, kde se na dvacet let zastavil čas. Wilder, který by byl slavný i kdyby nenatočil nic jiného než tenhle film, si navíc hraje s paralelami se skutečným světem s lehkostí mistra. Erich von Stroheim (Max) totiž skutečně patřil ve dvacátých letech spolu s DeMillem a Griffithem k největším režisérům a opravdu točil filmy se Swansonovou (Norma), velkou hvězdou němého filmu, v době natáčení Bulvardu dvacet let vyhaslou. Film, který si Norma v jedné scéně promítá - Queen Kelly - byl skutečně jejím filmem, který pro ni znamenal osudový konec kariéry a jeho režisérem byl právě von Stroheim. Holden byl před snímkem podobnou zkrachovalou existencí (ne tolik, byl pozapomenutou hvězdou) jako jeho scénárista Joe. A samozřejmě - C. B. DeMill, wax works a Buster Keaton (jeho dvě repilky pronesené jak jinak než s kamenou tváří - "Pass." "Pass." mě dostaly). Film, který si užijete ještě jednou tolik, pokud víte něco o Hollywoodu 20. a 50. let. Film, který tvoří pomyslný mezník mezi starým a novým Hollywoodem, který je velkým (i když poněkud hořkým) pomníkem jak éře němého filmu, tak mašinérie studiových systémů. Skutečný FILM. 100% P.S.: Líbí se mi Geminiho komentář:"Až teď jsem pochopil co je to noir-film. Slečna Desmondová je skutečně děsivá." - podepisuju v plném rozsahu, OPRAVDU děsivá! (29.06.2006)

Niekedy k dokonalosti príbehu stačí tak málo. Treba len dobre napísané postavy, v tomto prípade je to Norma Desmond (starnúca herečka, ktorá sa túži vrátiť na výslnie), smoliarsky neúspešný scenárista Joe a verný komorník Max, pričom každý z nich má svojskú charizmu, ktorou dokáže očariť diváka, či už dobrým alebo zlým spôsobom. K pochmúrnej a bezvýchodiskovej atmosfére tu hlavnou mierou prispieva retrospektívne prerozprávanie celého nešťastného príbehu i s veľkou dávkou cynizmu v komentároch hlavného hrdinu. Výborný spôsob ako v divákovi s približujúcim sa koncom postupne vzbudzovať stále väčšie dávky bezútešnosti a celkovej ponurosti, teda presne to, čo v tomto žánri očakávam. Samozrejme, nemôžem zabudnúť ani na občasné Normine hlášky, ktoré odľahčeným, humornejším prístupom poukazujú na celkovú tragiku tejto postavy. Jedna za všetky: „Hviezdu nikto neopúšťa. Tak sa hviezda pozná. Joe! Joe! Hviezdy nestarnú, však?" Perličkou tiež je, že si tu malé roličky strihli aj skutoční režiséri starých, nemých filmov. Skrátka, tejto noirovke nie je čo vytknúť. Videné v rámci Season Challenge Tour. (13.10.2015)

[8/10] (Paramount) (Čb. /// Produkce: Charles Brackett /// Scénář: Charles Brackett, Billy Wilder, D. M. Marshman Jr. podle povídky A Can of Beans Charlese Bracketta a Billyho Wildera /// Kamera: John F. Seitz /// Hudba: Jay Livingston, Franz Waxman /// Oscar: Charles Brackett, Billy Wilder, D. M. Marshman Jr. (scénář), Hans Dreier, John Meehan, Sam Comer, Ray Moyer (výprava), Franz Waxman (hudba) /// Nominace na Oscara: Charles Brackett (nejlepší film), Billy Wilder (režie), William Holden (herec), Gloria Swanson (herečka), Erich von Stroheim (herec ve vedlejší roli), Nancy Olson (herečka ve vedlejší roli), John F. Seitz (kamera), Doane Harrison, Arthur P. Schmidt (střih)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (14.04.2009)

Zkušenost s Pojistkou smrti mi napověděla, že v případě Wilderovy tvorby není důležité co, nýbrž jak. Dějová linie je jednoduchá, v tomhle případě není třeba mít obavu ze spoileru. Už v prvním záběru spatříte mrtvolu muže, který vzápětí začne z pozice vypravěče líčit, jak ke svým kulkám v těle přišel. Po čtvrthodině je bystrému pozorovateli jasný i motiv. Nemá smysl snímek řadit do žánru krimi, jde spíš o psychologické drama v noir provedení, o studii postupné psychické sebedestrukce člověka, který se dobrovolně izoloval od společnosti a žije v sebeklamu. Vytvořil si iluzi, jejíž udržování ho stojí stále víc psychických sil a křiví jeho charakter. Wilder se zaměřuje na atmosféru, nezadržitelné okorávání postav je podobné chátrání luxusního sídla, kdysi kypícího životem a nyní stejně zbytečného jako život jeho majitelky. Pompéznost rekvizit, na které bez užitku padá prach, jen podkresluje bezvýchodnost postavení filmové hvězdy, která se marně snaží zastavit čas. Prakticky všechny postavy jsou tak či onak spjaté se světem kinematografie a Wilder s dokonalou znalostí prostředí popisuje nemilosrdnou mašinérii filmového průmyslu, kde v dravé konkurenci uspějí jen málokteří, a doba na výsluní bývá bolestně krátká. Srdcem filmu není hrdina - vypravěč, ale Norma, polozapomenutá diva éry němého filmu nadaná odpudivou sebestředností, afektovaná a čím dál víc svou posedlostí získat ztracenou slávu i nebezpečná. V tom mikrosvětě luxusní vily ještě může hrát roli hvězdy, byť jí zbyl jediný oddaný fanoušek. Reálný svět mimo tuto enklávu je jí lhostejný a každý, kdo by se pokusil jí sejmout klapky z očí, je nepřítel. Ledová královna se nevědomky, ale neúprosně chystá na svou poslední roli. Wilder svůj film natočil vynalézavě, s precizností, citem a rozmyslem, takže se po právu stal jednou z legend žánru a vlastně i světového filmu oné éry. Celkový dojem: 90 %. (27.02.2013)