Stalag 17

Groteska popisující život amerických vojáků už dlouho držených v německém zajateckém táboře. Zpracovat takový motiv jako grotesku, která diváka dokáže i rozesmát, chce odvahu, zkušenost a sebejistotu. Tohle všechno Billy Wilder měl a dokázal ze sebe vydat maximum. S odstupem let od války, ale stále s patrnou touhou zúčtovat s nácky, mísí absurdní komedii s psychologickým dramatem i tragédií a dělá to mistrovsky. Příběh je vyprávěný s nadsázkou – i když zajatecké tábory pro Američany měly v reálu úplně jiný režim než koncentráky, přece jen by se k nim Němci nechovali až tak familiárně. Tahle hra je ale přípustná, protože psychika dlouhodobě vězněných vojáků nutně musela hledat aspoň vnitřní cesty úniku a pohlížet na celou situaci jako na grotesku je docela dobrá terapie. To ale nebrání tomu, aby se mezi scénami pojatými jako skeče neobjevovaly i takové, které zamrazí. _____ Zdánlivě neatraktivní námět o sedmdesáti mužích zavřených v jednom baráku uprostřed rozbahněného lágru se pomalu rozjíždí přes seznamování se s charaktery, aby získal náboj ve chvíli, kdy začne pátrání po udavači z jejich vlastních řad. Snímek je stále údernější a překvapivý obrat v závěru mu ještě dodá na síle. Závěrečná hláška Zvířete (skvělý Robert Strauss – toho Oscara, na kterého byl nominovaný, měl dostat) má údernost dobře vedeného pravého háku. ____ Mám pocit, jakoby každý zúčastněný bral film jako osobní záležitost, a proto odevzdal svůj nejlepší výkon. Vtipné dialogy, pohybová komika, jednoduchý a přesto působivý příběh. Hudební stránka, která si pohrává s motivem lidové písničky a dokáže ji vypointovat od majestátní podkresové hudby, přes řachandu, na kterou se tančí při oslavách Vánoc, až k závěrečnému vítěznému hvízdání. A samozřejmě, famózní William Holden v roli kšeftaře-solitéra, jehož charakter je dlouho nečitelný, a který svým záměrným odstupem a uzavřeností způsobí, že si spolu s jeho spoluvězni i diváci až teprve po závěrečných titulcích začínají uvědomovat, jaký typ chlapa to byl. (17.07.2015)

Byl jsem mile překvapen. Od válečných filmů ohledně druhé světové války jsem už neočekával nic nového. To jsem ovšem neznal tento humoristicko-válečně-detektivní skvost. Jistě to je pro někoho urážka a odlehčení poměrů, které byly realitou v této kruté době, ale pohledem filmového diváka je to alespoň pro mě paráda. (22.12.2013)

Krásný snímek, který patří do zletého fondu kinematografie. Bohužel je maximálně idealizovaný a tak si pod zajateckým táborem v nacistickém Německu nemůžete představit kruté drama, ale milou komedii. Jestli tomu tak bylo na úkor doby 7 let po válce či pojetí Billyho Wildera mi není známo...Každopádně se na to hezky dívá, ale po formální stránce je to zvláštní americká rodinná komedie o 2. světové válce. (23.07.2004)

Filmařsky a herecky skutečně dobré - ne vynikající, prostě jen řemeslně dobré. Celé to komediální pojetí mi sem ale vůbec nesedlo. (Ha ha, zabili jsme vám dva kamaraden. - Ha ha, Schulz, du bist so vtipálek! Nechceš cígo?) Protože ve chvíli, kdy dojde na vážné drama a hledání udavače, by to mělo být drama. Toho odlehčení je přespříliš. Až je to hrozně nerealistické - vězni měli nějak moc úlev, řekl bych. Komunistické lágry na ně! Navíc je znát, že Američané si chtěli z Němců udělat komedianty, hloupé křupany, šašky, takže to celé vyznívá tak nějak prvoplánově a černobíle. Nemusím vidět znova, nic mi to nedalo, nejsem patriotický Američan pár let po vyhrané válce. (11.07.2012)

Doporučuju zapomenout na krutou válečnou realitu, oproti ní totiž realita tohoto filmu vypadá jako pohodový letní tábor, ve kterém je celkem sranda a některé scény nemají daleko k francouzskému seriálu "Haló, haló". Ale pokud se na tuhle stylizaci dokážete naladit, tak vás na pozadí téhle komedie čeká skvěle rozehrané charakterové drama s perfektní režií a dialogy, zkrátka tak, jak to umí snad jen Billy Wilder. (28.03.2006)