Stalag 17

Vůbec mi nesedla komediální stránka filmu. Dvojice poťouchlích kamarádů, z nichž jeden chodí téměř celou dobu pouze ve spodkách, mi přišla až trapná, a tedy rušivá. Napětí, jenž vyvolávalo podezření o přítomnisti práskače, však na jedničku. Moc dobře to měl s dozorcem nacvičené a jeho identita není divákovi, pro větší zvědavost, vyzrazena hned z kraje příběhu. (30.06.2013)

Většina lidí to neví, já jsem do jen tušil, ale pan Wilder si tím byl jistý - v zajateckém táboře za války může být sranda. A proč by nemohla být? Vždyť na práci toho moc není a trocha lumpáren vždy lépe ukrátí čas než sledování hnilobného procesu rozkládajícího se postelového dřeva. Tohle svižné kličkování mezi dramatickými okamžiky a humornými historkami z lágru zkrátka je podle mého gusta. (09.10.2015)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Holden jako mazaný seržant Sefton s truhlou plnou vykšeftovaného proviantu je fantastický a Animal se Shapirem svými hláškami a legráckami často provětrali moji bránici. Scéna, kdy si Sefton smaží vajíčko a Animal ho (to vajíčko) nevěřícně hypnotizuje je dokonalá. Billy Wilder byl génius. (06.12.2009)

Wilder se dokázal pohybovat napříč žánry, takže nepřekvapí, že svůj příspěvek má i ve vězeňské ("útěkové") kategorii, která v následujících letech čítala například "Motýlka", "Velký útěk" a svým způsobem i nadčasového "Frajera Luka". "Stalag 17" byl jedním z prvních filmů tohoto typu, možná proto postavy i příběh působí na začátku schematicky a šablonovitě. Tím, co diváka zaručeně drží v napětí, je scénáristický trumf, kdy my (stejně jako aktéři příběhu) neznáme identitu udavače. Zápletka tak získává s každou další minutou na atraktivnosti, na čemž má zásluhu i chlapácký Holdenův výkon v roli vojenského spoluvězně - solitéra. 8/10 (28.12.2009)

Geniální. William Holden tradičně znamenitý (překvapuje mě, že v éře přehrávání hrál tak moderním, minimalistickým způsobem), příběh ze zajateckého tábora líčený bez pathosu, scénář pamatoval i na hratelnost menších postav a po režijní stránce film šlape jako hodinky. A to už nemluvím o geniálním, skutečně účelném použití hudby, která graduje vše, co vidíme. Zprvu nenápadně, ve vrcholném okamžiku filmu nepřeslechnutelně a ten konec... Podívejte se sami. 90% (28.07.2003)