Přelet přes oceán

Prakticky bez ženských a bez patosu! Ano, film byl velkým finančním neúspěchem, i když u kritiky se potkal s celkem příznivým přijetím. Na první pohled by se také mohlo zdát, že se s ničím jiným nemohl setkat - vždyť koho by bavilo 65 minut příprav a 70 minut one-man-show Jamese Stewarta, navíc pokud víme, jak celý příběh dopadne? Jenomže chyba lávky, minimálně mně se film líbil dost - přípravy jsou víc než zajímavé, let je dost dramatický a retrospektivy, které ho ozvláštňují - výměna motorky za letadlo i přílet tohoto křápu na "opravdové letiště - přes svoji kritizovanou odlehčenost svoji funkci plní znamenitě. Chybu nemá ani Stewartovo ohřívání ryb nebo let s netalentovaným knězem. Co bylo, bylo - film zapadl - o to více u nás. Ale kdo chce a zhlédne ho - podle mě nemůže odejít zklamán! (14.07.2005)

"JSEM VĚŘÍCÍ: VĚŘÍM NA PŘÍSTROJOVÝ PANEL, TLAKOMĚR, KOMPAS, VĚCI, KTERÉ VIDÍM A KTERÝCH SE MOHU DOTKNOUT. BOHA SE DOTKNOUT NEMŮŽU..." A na samém konci letu, když je vyčerpaný a zcela na dně svých fyzických sil, když hrozí, že svého cíle nedosáhne a ztroskotá jako mnozí před ním: " OCH, BOŽE, POMOZ!" - - - Velmi poučný film! (11.06.2014)

Film o odvahe a túžbe urobiť niečo, čo čiastočne posunie ľudstvo vpred. Napriek tomu, že sa nejednalo o prvý transkontinentálny prelet medzi Amerikou a Európu, ale iba o prvý sóloprelet medzi týmito kontinentami. Príbeh je prerozprávaný epicky s dôrazom na menšie či väčšie problémy a drámatizáciu udalostí. Na môj vkus je tu veľa flešbekov, z ktorých iba ten prvý dopĺňa príbeh, ostatné dopĺňajú iba charakter a skúsenosti hlavnej postavy. Stewart si svoje zastane, aj keď sa nemôžem zbaviť pocitu, že si ho vybrali hlavne pre jeho výšku, aby sa protagonista podobal čo najviac na skutočného Charlesa Lindbergha. Inak, meno Lindbergh mi doteraz nič nehovorilo. Wilder však vedel, ako z toho celého vytrieskať čo najviac a tak je film bez problémov pozerateľný aj v dnešnej dobe. (01.12.2019)

O Lindberghovi jsem v dětství přečetl snad všechno co se dalo. Znal jsem tedy jeho příběh do posledního detailu. Samozřejmě mi bylo jasné, jak všechno dopadne a i přes to všechno jsem se společně s bravurním Jamesem Stewartem nervoval, napínal a dojímal (a to jakože fest, což se mi v takové míře u filmu stalo jenom párkrát v životě) až do úplného finiše, kdy jsem si uvědomil, že jsem vlastně mnoho povedenějších kousků neviděl a že tenhle ryzí kus té nejpoctivější filmařiny obsadí jedno z čestných míst v mé fiktivní filmové síni slávy. Bravo Billy, timhle jsi mě dostal a rozložil naprosto dokonale. Repete zřejmě bude následovat v co nejbližší době. (26.03.2009)

K letectví nemám absolutně žádný vztah. Když to přeženu, tak člověka, který si hraje s letadýlky, považuju div ne za nejnižší formu života (stejně tak člověka, který si hraje s vláčky). Tady nicméně nejde o žádné modely, nýbrž o eroplány jako hrom. Konkrétně pak o Spirit of St. Louis, se kterým se roku 1927 vydal Charles Lindbergh směr New York - Paříž. Jako ve všech filmech, kde se plánuje nějaká výprava/cesta/dobrodružství, je i zde první polovina věnována přípravám letu respektive letounu. Jediný rozdíl je ten, že tady se nenudíte ani na chviličku! Toho jsem se daleko spíš obával během samotného letu, přece jenom, po většinu času se letí nad Atlantickým oceánem, kde toho moc k pokoukání není. To by nás ovšem nesměl hrdina během cesty obšťastňovat (bez veškeré ironie, kterou tohle slovní spojení zavání) svými zprvu optimistickými, ke konci už lehce zahořklými monology, a hlavně veskrze zábavnými vzpomínkami na své dětství a mládí (minimálně u dvou vzpomínek jsem prskal smíchy - při nákupu letadla a zapisování se na leteckou akademii). To nejpodstatnější jsem přesto stále nezmínil - tím hrdinou není nikdo jiný než Jimmy Stewart! Jimmyho sice zcela nekriticky obdivuju všude, kde se jen mihne, avšak tady jeho obsazení nabývá dvojího rozměru, poněvadž Jimmy za druhé světové války sloužil u letectva. Bomba! 90% (10.04.2011)