Soukromý život Sherlocka Holmese

Estetikou se to blíží Tajemství hradu v Karpatech Oldřicha Lipského, který je ovšem mnohem nápaditější a vtipnější. O soukromém životě Sherlocka Holmese se nedozvíte o nic víc, než co ve svých detektivnách popsal Doyle. Přes zajímavý a zábavný námět, který zahrnuje populární steampunkové motivy, film trpí na plytký a roztahaný scénář, průměrné výkony, jež místo vtipnosti často nasazují spíše přehnaně divadelní herectví, a nízký rozpočet, což lze poznat na televizně kulisovém vizuálu (což by nemusela být nutně slabost, jak se lze přesvědčit u Lipského nebo u Monty Pythons). (02.08.2011)

Na tehdejší dobu originální pohled na Sherlocka Homese, který sice dnes nikoho neohromí, protože variace na Irenu Adler, či narážky na homosexualitu, se v současnosti musí objevit snad v každém Holmesovi, ale před půl stoletím to bylo něco nového. Bohužel to taky proto neskousli studioví papaláši čekající od Wildera něco jiného, a film musel jít pod kudlu. Z pohledu dnešního diváka je však problém jinde. WIlder pro všechno to okolo Holmese zapomněl na skutečný případ. Hodina a půl (když neberu půl hodiny předehry na ruském baletu) je prostě moc na jednu variaci příběhu o Ireně. Divák má jasno po půl hodině, a ač je Skotsko krásné, ta historka je prostě moc natahovaná a často bez chuti. Tvůrci televizního Sherlocka se stylem filmu ve třetí a čtvrté sérii inspirovali až moc. (19.11.2017)

Keďže je to Sherlock a zároveň Wilder, tak to priemer byť nikdy nemôže. Pre mňa je to ale stále iba ďalší dôkaz pre nás, ktorí sme v 15tich prečítali každého Sherlocka, ktorý bol k dispozícii v knižniciach, že to kúzlo imaginácie sa jednoducho do ľubovolného filmu prepašovať nedá. Dá sa to okoreniť jemným, niekedy sarkastickým humorom a vhodne zvolenými lokáciami, ale to pravé orechové, čiže anglicky sychravé a elegantné to stopercentne nikdy nebude. Prípad je stále tajomný, rozprávaný s nadhľadom, zároveň si však myslím, že Stephens nebol najvhodnejšou voľbou a v kombinácii s omnoho Sherlockovejším Leem pôsobí tento casting trochu divne. Ale je to aj o Sherlockovom súkromí, ktoré prináša jedno vzácne poznanie a zároveň ústrednú myšlienku filmu, totiž že ženám sa veriť nedá! Z tohto hľadiska tieto dve hodiny strateným časom byť nemôžu, je to totiž lepšie, ako to zistiť po 30 rokoch manželstva :) (30.08.2014)

7/10 Prijemna nostalgie za Surlockem, ktereho ale v tomto filmu s prehledem zastini osoba jeho romanopisce doktora Watsona. Prvni ukecana pulka je podstatne lepsi nez druha akcni polovina. Suchy humor a narazky moc potesily - pekna oddechovka s Christopherem Lee jako Holmesovym bratrem Maycroftem. Homosexualita, housle, drogy - co vic si prat ;]] (25.01.2008)

Nakonec plný počet a plné uspokojení, i proto, že mi chvíli trvalo, než jsem našla jediné možné řešení filmu, smysluplně zahrnující a objasňující všechny indicie, zdánlivé rozpory, banality, klišé a předvídatelná žánrová zakončení, jež by byla muže takového formátu nehodná. *** Watson by to mohl zanést do análů pod názvem Případ rezistentního detektiva. *** Génius Sherlocka Holmese se tu představuje v nostalgicky rezignované poloze, jako někdo, kdo právě všechny očekávatelné konce zná a kdo ví, že kolem dokola není jediný rovnocenný partner (partnerka), který by kartami zamíchal zajímavě. *** Když se tedy na scéně objeví nastražená léčka v podobě tajemné ženy, Sherlock si jí sice je vědom, ale rozhodne se nechat všemu volný průběh, neřešit případ, dát světu (a dámě) navenek šanci, aby ho překvapil (po patřičném úvodu v podobě Watsonových narážek na jeho přehlíživý vztah k ženám a příliš banálního podezření z homosexuality), jen aby se na konci ujistil, že jeho nedůvěra v zajímavost okolních dějů a lidí je naprosto oprávněná, a vrátil se k útěše kokainových injekcí. *** Je od začátku patrné, že detektiv si je vědom všech indicií, významně se odmlčuje, kdykoli narazí na nějakou nesrovnalost, ale pak navenek jedná, jako by nástrahy neprohlédl, zvědavý zdánlivě sedá na vějičky, avšak k jeho očekávanému zklamání se případ v podstatě přesto vyřeší sám jenom proto, že Sherlock tam je a pozorouje dění kolem sebe a nahrává mu (např. bratr Mycroft se vyloženě nemůže dočkat a všechno mu polopatě prozradí, nervózní, že mu Sherlock nečekaně sezobal návnady i s navijákem; a mata hari se také vyautuje sama, aniž by tomu musel pomáhat - stačil na ni Mycroft a tajná služba Jejího Veličenstva), a nadto se přirozeně prokáže, že ženám nejen nelze důvěřovat, ale že proklamovaná nejlepší protivnice z nejlepších nebyla ani dost chytrá, aby poté, co ji vytáhl z bryndy, do které se namočila úplně sama, když si s ním začala, aniž by on hnul prstem, nepřišla do roka o krk hned při dalším úkolu. A ještě ke všemu je nechutně romantická a sentimentální. Sherlock může na konci jen pokrčit rameny, já vám to říkal, ženy za to nestojí a svět je dokonale čitelný, i když se o to nesnažím, tak mě nechejte mým umělým rájům. A Watsonovi nezbývá než mlčky kapitulovat. *** (25.12.2012)