Popoludňajšia láska

Mal som s tým trochu viac problémov než s Wilderovkami zvyknem mať. Prvý problém sú postavy - ona je naivná krava a on úplný zmrd. Problém č.2 - mal som pocit, že Wilder sa príliš opantáva svojou genialitou a každá druhá scéna je asi o polovicu dlhšia než by mala byť. Ale Audrey aj Gary Copper dokázali zázrak a aj napriek nesympatiám k hlavnej dvojici ma zaujímali a fandil som im. A aj keď to nemá ten správny drive majstrovych najlepších filmov stále je to skvelé a navyše korunované nádherným záverom. 8/10 (12.08.2015)

Rozumějte. Nebýt ten film od famózního Billyho Wildera, dal bych možná i čtyři hvězdičky. Ale na autora Bytu a Někdo to rád horké, který je jedním z tvůrců moderní romantické komedie, musím být chtě nechtě přísný. Tak v prvé řadě, myslím, že zde není ani jeden vtip, u něhož byste se mohli popadat za břicho. Vtipy jsou slušné, nadprůměrné, úsměv vzbuzující (pozornosti doporučuji zejména gagy s cikánskou kapelou), ale NEJSOU SKVOSTNÉ (a to dokonce přesto, že scénář dělal stejný člověk, který psal scénáře i k některým nejlepším Wilderovým snímkům: I.A.L. Diamond). Dále: Ten, jehož napadlo udělat romantickou dvojici z Audrey Hepburn a Garyho Coopera, by se měl nad sebou vážně zamyslet - onen věkový rozdíl 30 let je totiž VELMI znát. Cooper z roku 1957 dávno nevypadá jako někdejší neodolatelný svůdce, daleko spíš je podoben (byť sympatickému) dezertérovi z domova důchodců. - Komu by tohle stále nestačilo ke zdůvodnění tří hvězdiček, ten zjevně neviděl konec Odpolední lásky. Samozřejmě jde o happy end - ale jaký! Tak násilně přilepený a nepřirozený hepáč mé unavené oko už nespatřilo věky. A to tedy vidělo mnohé. - Sečteno a podtrženo: Slušný film. Ale nic víc. (15.05.2006)

Rozhodla jsem se rozjet Nový rok poněkud v romantickém duchu a proto jsem sáhla po Odpolední lásce s velmi štědrou stopáží, černobílým tónem a.. Audrey Hepburn. Měla bych dodat- a se skvělým Garym Cooperem, ale jako se to u filmů s Audrey stává, pole ovládne ona a všichni ostatní jsou jen doplňky. Audrey bylo v době natáčení tolik co mě teď a jako vždy exceluje, i díky ní už si pamatuji jméno scénáristy a režiséra Billyho Wildera. Zápletka je jednoduchá, láskou nepotrefená Ariana přistoupí na hru světáka Franka Flannagana, aby získala jeho pozornost, což se jí podaří, protože krom své fantazie má k dispozici spisy svého otce, soukromého detektiva. Přesto si zoufá, protože on nemá v úmyslu se někde usadit, a on si zoufá rovněž, protože o ní neví absolutně nic. Jak to může dopadnout? Filmem nás provází Marchettiho božská Fascination, kterou si broukáte spolu s hlavní hrdinkou a platí zde obecné ohrožení č. 1 (budete si ji broukat i nadále). (01.01.2014)

"Teď mi řekněte vše, co o ní víte. - Vím, že se nejmenuje Adolf." Chlípný svůdník a svůdný chlípník v osobě pana Flannagana mě bavil a co teprve Ariane. Ta byla ve svém fantazírování úžasně roztomilá, takže jsem jí hrozně fandil, i když jako pragmatik jsem byl trošku zklamán z její nepříliš propracované strategie. Také tempu vyprávění v tomto případě nelze vyčítat přílišnou svižnost, nicméně atmosféra byla báječná, cikánská kapela brilantní a skvělými hláškami se rozhodně nešetřilo. (18.04.2016)

Láska a Paříž. V mnoha filmech se tato dvě slova spojují, ale v žádném to není činěno takovým způsobem jako v Love in the Afternoon. Po romantickém úvodu o podobách lásky v Paříži se objeví cynické soukromé očko, které zcela neromanticky na těchto láskách těží. Tentokrát se ovšem nebude jednat o nějaký jeho případ, ale o dceru, která se právě kvůli povolání svého otce zaplete do vztahu se starším mužem. Jenže někdy věk nevadí. Ani když je on už prošedivělý seladon a ona naivní holka. Romantika největšího možného kalibru, občas nahořklá, občas viděná ironickým pohledem a občas očima zamilovaného děvčete. Dokonalé. (Jen ještě poznámka na okraj. Já být na místě hlavní hrdinky, tak Flannagana nechám s klidem zastřelit. Takových hovad, pro které jsou ženy jen nástrojem k použití, by se našlo. Žádná škoda.) (29.12.2008)