Ztracený víkend

Ten závěr mě opravdu překvapil. Vzhledem k názvu filmu, jako by takový konec ani plánován nebyl. Jinak se jedná o perfektní studií alkoholika, nevěřila bych, že třeba hledání nebo ukrývání flašky může působit až tak dramaticky. Nedivím se, že Ray Milland byl oceněn Oscarem. Skutečně až to podivné zakončení mě odradilo od plného bodování. (15.04.2016)

Na svou dobu opravdu velmi kvalitní, otevřený a realistický film korunovaný skvělým výkonem Raye Millanda, kterému tu trosku zničenou alkoholem zkrátka nelze nevěřit. Na druhou stranu tento typ příběhů není úplně mým šálkem čaje, nebo spíše v kontextu tohoto filmu mou sklenkou whisky, a proto nejdu s hodnocením úplně na nejvyšší příčku. (13.06.2012)

Film z roku 1945. Zde si zahrál RAY MILLAND opilce tak věrně, že se mi chtělo tehdy z kinosálu utéci. Nikdy jsem něco takového neviděla, u nás se nepilo. O škodlivosti alkoholu jsem samozřejmě věděla, ale vědět a vidět je velký rozdíl. Když jsem včera po 65 letech film znovu viděla, uvědomila jsem si tu hrůzu ještě silněji. Nejsou to opilci... jsou to velmi těžce nemocní lidé, do tohoto stavu se však přivedou VLASTNÍ VINOU a velmi slabou vůli vůči své osobě. (15.05.2013)

Na IMDB je Ztracený víkend řazený mezi filmy-noir. Už vidím všechny ty fanoušky Chandlerovských adaptací, jak se začali vrtět na židli. Faktem ale je, že Wilderova studie má s noirovkami dost společného. Kromě charakteristické práce se světlem je to i zkažené bezvýchodné prostředí, v němž se snímek odehrává (vč. narážek na dobu prohibice a globální recese třicátých let, které dali vzniknout moderním detektivkám, zločineckým organizacím a napomohly bujení alkoholismu). Styčným bodem s filmy noir je i morálně pokleslý hlavní hrdina, který je schopný kvůli flašce plazit se po cizích kabelkách a v pozdější fázi i po zemi. Kamera filmu je nápodobou halucinačního tripu. Úzkostné stavy abstinence snímá v nezvyklých úhlech a velkých detailech, v delirickém bloumání po ulicích vyřezává Millandovu postavu z pozadí pomocí zadní projekce, apod. Škoda jen toho patetického happy endu. Ten si mohl Billy odpustit. (18.02.2012)

Billy Wilder je režisér z mojej desiatky a na každý jeho film som pochopiteľne zvedavý. Na Stratený víkend ešte o niečo viac, pretože Oscara dostal pár mesiacov pred mojim narodením. Je to mimoriadny, i keď zďaleka nie bezchybný film. Nezaoberá sa bežným popíjaním nápojov s rôznym obsahom etanolu (občas vylepšeného metanolom), ale je štúdiou o alkoholickej závislosti, ktorá má všetky znaky závislosti drogovej. To je dôvod, pre ktorý môže niekomu časť epizód a správanie sa Raya Millanda pripadať ako prehrávanie. A pritom práve jeho výkon považujem za najvýznamnejší klad filmu tak, ako správanie sa ostatných postáv a osobitne záver filmu za jeho neodpustiteľné slabiny, ktoré neospravedlňuje ani doba jeho nakrútenia. Slabšie štyri hviezdičky som dal bez toho, aby som si predtým musel dať panáka. (27.05.2013)