Na titulnej stránke

Že jsou novináři (a vydavatelé novin zvlášť) schopni si kvůli získání senzačních zpráv "vrtat koleno", o tom samozřejmě žádná. Dělat si z nich trošku srandu, proč ne. Ale z mého pohledu to tentokrát bylo až moc ukecané. Možná coby ona původní divadelní konverzačka to mohlo být lepší, ale těžko říct. Pár vskutku groteskních momentů tam určitě bylo, ale stejně tak tam byla i řada hluchých míst. Jack Lemmon a Walter Matthau jsou komici k pohledání, ale tentokrát to za mě na víc než na průměrné hodnocení nestačí. (01.04.2023)

Biily Wilder tvoril nadčasové filmy a žiarivým príkladom je aj The Front Page. Na tomto filme je vynikajúce všetko- od inteligentného, humorne-satyrického scenára, cez výborne napísané a ešte lepšie zahrané postavy, až po Wilderovu réžiu. Jeden zo snímkov, ktorý bude aktuálny a svieži aj o dvadsať rokov... (06.08.2010)

Když jsem si tak procházela příběh Na titulní straně, měla jsem dojem, že kdyby Jacka Lemmona a Waltera Matthau vystřídali třeba Pierre Richard nebo Louis de Funés, jednalo by se o klasickou bláznivou francouzskou komedii. Takový jsem měla z filmu dojem. Nějak jsem tam neviděla tu "ameriku", ale cítila tu francouzskou spontánnost a bláznivost. Možná jen můj dojem. Jedná se o totální humorný nášup, kde všichni okolo sypou téměř v každé scéně hlášky z rukávu. A každá scéna nabízí bláznivější gag, než ta předešlá. "Nemohli byste tu popravu posunout ze sedmi na pět, aby se stihlo ranní vydání?", "Šerif tvrdí, že bude zadržen každým okamžikem, což znamená, že nemá ponětí, kde se nachází." :) (01.06.2013)

Velmistři remaku Diamond a Wilder se zachovali jako praví rabiáti a udělali zásadní změnu proti hře i ostatním filmovým verzím - z Hildy Jonesové udělali Hildyho Jonese. Tím zadupali do země romantickou linii příběhu (vztah Lemmona s Matthauem by asi nevyslal ty správné vibrace ;-) a soustředili se na satirickou rovinu. Ale prostoru pro humor je naštěstí dost. Ve vedlejších rolích excelují Burnettová, Pendleton a další dělníci komedie. Příběh má rychlý spád (je třeba stihnout popravu do novinové uzávěrky) a skoro si ani neuvědomíte, že tahle napínavá groteska se až na pár minut odehrává v jediném prostředí. 90 % (23.02.2003)

... aneb akce redakce. Plátku "s klepety" pro příběh. Koncentrace a převaha humorných dialogů s rozvernými pointami, fígly a žertovnými kulišárnami šéfa chicagského žurnálu W. Matthauea, který svého nejlepšího novinářského "hlídacího psa demokracie" Jacka Lemmona nehodlá jen tak propustit ze svých spárů. Právě on je ten pravý, aby napsal jedinečný šťavnatý otvírák. Vůči němu si neodpustí pár rozpustilých kousků. Jednu speciální potměšilou "třešničku na dortu" vysype z rukávu i těsně před závěrečnými titulky. Kouzlo novinářského zápalu - situování děje, až na výjimky, do zpravodajského velína, který je jakýmsi pódiem oné "časované pumy," jádrem se správným mediálním šumem a ruchem a dodržením novinářského kréda: "Být vždy při tom." Vážně nevážně, s citem komična a sarkasmu v dialozích, elegancí pro vzájemné špičkování, které mají znamenitý spád a na kterých celá filmová titulní strana stojí. (19.05.2013)