Braček, braček

Nečekaně špatný Wilder, který se pohroužil do obscéních vtipů hodných televizní estrády a v žádném případě černé komedie o vrahovi a jeho příteli/nepříteli idiotovi. Velmi slibný začátek je brzo zapomenut a snad již na konci první třetiny získává divák pocit, že tady něco nehraje. A je to pocit oprávněný. Scénář toho hlavním představitelům, tradičně skvělým, moc nenabízí a když necháte rybu delší čas na suchu, tak vám spolehlivě lekne. Nepomůže ani extrémně podivná role Klause Kinskeho, jehož sexuální guru zapadá úplně jinam, než do filmu od génia ke kterému jsem si díky jeho standardním (čti výborným) výkonům vypracoval více než dobrý vztah. Píseň o marihuaně už pak působí jako pěst na oko, stejně jako televizní provedení celého snímku. Nejlepší prostě bude na tenhle kousek zapomenout a raději si pustit něco z lepších časů...... (25.02.2005)

I takový velikán, jakým byl Billy Wilder, musel občas "šlápnout vedle" a natočit něco méně vydařeného. Tohle je právě tento případ, ale v žádném případě bych nechtěl tento film nějak ostouzet, protože často je i méně zdařilý snímek takového tvůrce lepší, než nejvydařenější dílo nějakého rádobyumělce. (23.07.2002)

"Nejlepší filmoví kámoši všech dob jsou zpět!", hlásal dobový plakát. Ač považuji dvojici Matthau - Lemmon za velmi plodnou a osobně si myslím, že jsou horkými kandidáty na výše zmíněný titul, nevím, jestli je ona radost na místě. Velký problém totiž vidím už v jejich obsazení - osobně chovám v mysli takovou teorii, že Jack Lemmon byl obsazen na základě toho, že jeho Clooney řeší stejně zapeklitou situaci, jako jeho starší a slavnější bratránek Felix Unger (tenhle postřeh jsem zaznamenal nezávisle na komentáři kolegy blooma). A Billy Wilder chtěl mít zřejmě Jacka pohromadě s jeho filmovým dvojčetem, tudíž silně zápornou postavu hraje právě Walter. Nemusel by to být prvoplánově špatný tah, Matthau si už podobnou roli střihl v jednom známém krimi-thrilleru (který ale nemůžu jmenovat, jelikož bych mohl způsobit spoiler). Po boku svého nejznámějšího komediálního parťáka ale těžce obhroublá mluva a zacházení působí nepřesvědčivě. Opačný problém mám zase s vedlejší rolí v podání Klause Kinskiho - šíblý psychiatr a'la dr. Fassbender (Peter Sellers ve What's New,...) dokáže navzdory malému prostoru rozesmát nejčastěji, ale chvíli mě přijde, jakoby sem vpadl z jiného filmového vesmíru. Zajímalo by mě, jakou úlohu má tato postava v původní předloze Francise Vebera (kterou si dodatečně zkusím sehnat), jejíž základní, víceméně protřelá idea slibovala rozhodně větší potenciál. Dle mě ale vysokým ambicím přistřihlo hřebínek také částečné podřízení tehdejším trendům - například větší zakomponování akčních prvků, které v té době pronikaly do komedií poměrně často (okrajově vzpomeňme třeba Policejní akademii), což si myslím, že nebylo tím pravým ořechovým pro Wildera. Nejvíce jsem si nad tímto filmem posteskl právě v souvislosti s panem režisérem - jednalo se o poslední dítě, které Billy choval ve své pomyslné kolébce. Tato komedie není v kontextu všeho viděného vůbec špatná, ale takto významné kariérní postavení si vůbec nezasluhuje, škoda, že i přes pokročilý věk nedošlo na návrat, jako v případě Waltera s Jackem o dvanáct let později. 60% (14.08.2010)

Nejhorší komedie s dvojicí Lemmon - Matthau. Francis Veber, autor scénáře Dotěrného chlapa, říká, že chybou bylo obsadit Waltera Matthau jako nájemnáho vraha, protože po množství komedií už nepůsobí jako zabiják tak přesvědčivě jako Lino Ventura v Dotěrném chlapovi. Něco na tom bude. Jack Lemmon vlastně zase hraje Felixe Ungera z Podivného páru, přesto výkonům obou dvou nelze nic vytknout. Filmu ale kazí dojem přesně to, o čem píše Tsumani_X a Klaus Kinski to opravdu nezchraňuje (na rozdíl od hudby Lalo Schifrina). Francouzský originál se mi líbil o dost víc. (21.06.2007)

Američané natočili takové množství remaků původně francouzských komedií, až by se v kruhu spřízněnců dalo mluvit o zcela samostatném fenoménu v americké kinematografii. Nicméně tento paskvil mě dokázal otrávit natolik, že nic dalšího z této řady raději dlouhou dobu nechci spatřit. Možná by si tento film jako takový zasloužil i malinko vyšší hodnocení, ale za tak příšerné sprznění velmi povedeného Dotěrného chlapa (1973) zasluhuje zaokruhlení směrem nadolu. Zatímco Dotěrný chlap byl nesmírně vtipný v dialozích, pointách, hereckých výkonech nenuceně komického Ventury a smutného Brela (který navíc složil velmi povedenou hudbu), Billy Wilder se rozhodl přepsat původní děj do velmi omšelé podoby bez vtipu, vypustil odzbrojující závěrečnou pointu a Jack Lemmon s Walterem Matthauem rutinně sehráli další variaci na jejich Podivný pár. Tohle divadélko na mě působilo od začátku dost trapně, byť teprve pasáž s uklízečkou dosáhla v pocitech trapnosti absolutního vrcholu. Aby toho nebylo málo, i Lemmon, který se v oné době úspěšně více přesunul z komických rolí do postav spíše charakterních, tentokrát naprosto nemožně přehrával. Hrůza, skoro se mi nechce věřit, že něco podobného mohl spáchat režisér grandiózního snímku Susent Boulevard i několika kultovních komedií. Škoda jen, že velký pan Billy nepomyslel na svůj tvůrčí důchod o pár měsíců dřív, nemusel na rozloučku natočit tak ukrutnou slátaninu. 10% (11.11.2020)