Réžia:
Billy WilderKamera:
Charles LangHudba:
Friedrich HollaenderHrajú:
Jean Arthur, Marlene Dietrich, John Lund, Damian O'Flynn, Frank Fenton, Gordon Jones, Bobby Watson, Edward Van Sloan, Friedrich Hollaender, Millard Mitchell (viac)Obsahy(1)
Nekompromisní kongresmanka Phoebe Frost (Jean Arthur) přijíždí do poválečného Berlína, kde mimo jiné předá čokoládový dort kapitánovy Johnu Pringglemu. Ten neváhá, a tak cennou věc okamžitě na černém trhu vymění za madraci pro svoji milenku Eriku von Schluetow (Marlene Dietrich). Phoebe dort objeví v jedné restauraci společně se skutečností, že vztahy amerických vojáků k německým děvčatům jsou více jak přátelské. Kapitán Pringgly je jí sympatický, ale ona s Erikou může jen stěží soupeřit. Na štěstí pro ni je tu černý trh, kde se dá leccos pěkného pořídit, a Eričina minulost, která není tak úplně bez poskvrnky. (Jezinka)
(viac)Recenzie (39)
Od dob Modrého anděla se bohyně Marlene a hudební génius Friedrich Hollaender takřka neopustili, nicméně vrcholy jejich spolupráce jsou k nalezení právě v těchto dvou filmech. Za 18 let urazili pěkný kus cesty a není náhodou, že po Od hlavy až po paty jsem stvořená jen pro lásku vyměnili za Iluze a Černý trh. Z rozkoše výmarského filmu do poválečného Hollywoodu to dotáhla jen elita, užívejme si tedy jejich kralování a nechme je se nechat dirigovat dalším ze zkušených kolegů - Billy Wilderem. V další rovině pak můžeme ocenit reálné exteriéry Berlína z léta 1947 a celou sérii povedených vtípů. Od hošíka, který má neustále nutkavou potřebu kreslit hákové kříže vždy a všude až po všechny ty věty mnohokrát vyšperkované zvučným "von". "Tam vás čekají samé von nóbl cihly." - "Ještě tam prší? Chlapci, jestli tam budou louže, tak mě přenesete!" ()
Německá bohyně Marlene Dietrich a její američtí chlapci - další z dokonalých filmů Billyho Wildera. Jinak role M.D. mi maličko připomíná naši Lídu Baarovou (i ona byla milenkou předního nacistického pohlavára, i ona si po válce přivydělávala za barem, i ona svedla amerického důstojníka). Jinak zaujme i dokumentární hodnota poválečného zbombardovaného Berlína. Je až neuvěřitelné, že kdysi tak slavné město mohlo takto dopadnou. ()
Romantická komédia skoro vôbec, skôr dráma o milostnom trojuholníku na pozadí nového začiatku pre porazenú veľmoc s občasnou odľahčenou atmosférou. Od začiatku sme však svedkami záberov na rozbombardovaný Berlín, skôr počujeme ako by sme videli chudobu a hlad, ale nešťastie obyvateľstva cítiť aj bez explicitných a doslovných záberov. Úplne stačí, keď postava Marlene Dietrich začne v náznakoch rozprávať o nepríjemných zážitkoch počas bombardovaní, ale aj pri oslobodzovaní. Všetci dobre vieme, čo mali na svedomí predovšetkým sovietski vojaci. Záver je trochu zbytočne happy, avšak pocit, že Wilderovi a spol. ani zďaleka nešlo len o pobavenie publika, je zrejmý. 70% ()
Jeden z mála Wilderů co mi chybí a opět perfektní. Dneska by se mohl každý druhý tvůrce učit, jak se dá lehce podat. Samozřejmě byla úžasná Marlene i Jean Arthurová a je teda neskutečný, že byla oběma kolem 48. John Lund oproti nim vypadá o 10 let starší, ne mladší jak byl ve skutečnosti. Jinak hodně zajímavý prostředí poválečného Berlína a je až s podivem, jak lehce to s romcomem a politickou agitkou působí. 8/10 ()
Jean Arthur jako akurátní kongresmanka, součást komise, která má v americké části Berlína prošetřit morálku vojáků. Dobrý příběh, někdy vážný (v dobrém slova smyslu), zábavný sám o sobě, byť bez nějakých výbuchů smíchu. Romantická stránka je sice naivní, ale líbivá, nemyšleno v laciném slova smyslu. # [viděno: TV, 2.0->5.1] # příběh 7 | hudba 7 | humor 3 | akce 1 | napětí 1 | pustil bych si znovu 6 ()
Galéria (163)
Fotka © Paramount Pictures
Zaujímavosti (4)
- Režisér Billy Wilder prohlásil o potížích s Marlene Dietrich a Jean Arthur: "Mám dvě dámy, z nichž jedna se bojí podívat do zrcadla a druhá by před ním stála celý den!" (IQ Tiqe)
- Jedná o první film, díky kterému se Marlene Dietrich jako herečka mohla veřejně vyrovnat s odkazem Třetí říše. Druhým byl Norimberský proces (1961). Němka Marlene Dietrich byla již od 30. let občankou USA a za svou práci během 2. světové války získala Medal of Freedom a Légion d'honneur. (NinadeL)
- Přestože je postava kongresmanky (Jean Arthur) svobodná, má na ruce snubní prsten, který náleží právě její přestavitelce. (IQ Tiqe)
Reklama