Pět hrobů u Káhiry

Film je negativne poznamenan svym nametem, vzhledem k datu vzniku. Dialogy take nejsou tak vytribene jako pozdejsi snimky Billyho Wildera. I tak si ale Pet hrobu u Kahiry drzi vysoky standart, na ktery jsme u tohoto rezisera zvykli. Potesi Erich von Stroheim v roli Rommela ( na marsala sice moc zakulaceny ) (07.11.2010)

Cameron Crowe tento Wilderův raný film označil za předchůdce Indiana Jonese a věřte nebo ne, toto přirovnání je docela výstižné. Jedná se o směs válečného, dobrodružného a romantického filmu, ve kterém jsou chytře smíchána historická fakta s fikcí podobně jako právě v Indyho příbězích. Třešničkou na dortu je pak lahůdkový Erich von Stroheim jako polní maršál Erwin Rommel. (10.03.2007)

Trochu som zalovil vo filmografii výnimočného režiséra B. Wildera a našiel niečo pre seba. Vojnový film z roku 1943!, na ktorý sa dá pozerať aj v dnešných časoch a hanbu si rozhodne neurobil.  Aj keď je väčšina scén interiérových, diváka to určite nudiť nebude. Skvelé dialógy , trochu špionáže, trochu romantiky, no hlavne fajn film z prostredia Egypta a Rommelovho ťaženia s Afrikakorps. 80%. (04.05.2023)

Jedno z těch překvapení, kdy sledujete film kvůli herečce a pak zjistíte, že je tam vlastně minimálně a vše ostatní je zajímavější. Což se mi ostatně nestalo po1.;-) Za 3.5 Bylo by to klidně i za plné 4, pokud by démonický (jak jinak) Erich von Stroheim, který když pokaždé zařval, cukl jsem sebou, stejně jako Mouche (kterýžto je Rommelovi opravdu podobný, což logicky umocňuje jeho roli) dostal více prostoru s čímž by nutně souviselo prodloužení filmu. Falešný a kulhající Davos se správně ´´Frankensteinovskými´´ botami, vypadal jako mladý Charlton Heston a Akim Tamiroff se již mnoho let stává, nejvíce obsazovaným hercem v růz. filmech růz. žánrů v mé filmotéce. Ten chlap je všude.;-) Ale byl jsem si fakt jistý, že jí ten slunečník předá.:( (22.10.2021)

Sotva se přeživší britský desátník Bramble dopotácí přes poušť k hotelu, kde hodlá nabrat síly, dozví se, že se zde chce ubytovat samotný maršál Rommel se svou suitou. Bramble převezme identitu pajdavého hotelového sluhy, kolaboranta, o němž Němci netuší, že je mrtev, a v této naoko loajální roli chce proniknout do tajných plánů nepřátel... Z takové zápletky s falešnou identitou, záměnou a několika nedorozuměními by mohla klidně být pěkná odbojářská komedie, ale na něco takového asi v roce 1943 ještě neuzrál čas. Přesto film na vlasteneckou strunu brnká velmi vkusně a v míře, která neobtěžuje, čekáte-li od něj čistou zábavu. Tou totiž nejméně ze dvou třetin je. Srovnávání s Indianou Jonesem se mi moc nezdá, osobně v tom vidím spíš romantickou Casablancu, kombinovanou s některou špionážní šarádou Alfreda Hitchcocka. Jak je u Wildera zvykem, film má poctivý scénář, opřený o divadelní hru. Jasně rozdané karty i cíl usilování každé zúčastněné postavy, uvěřitelné herecké výkony (Franchot Tone je pro mě překvapením) a lehkonohé dialogy ho na míle vzdalují od těžkopádných válečných kanonád patosu, jaké se točily okolo. Vlastně mi docela imponuje, že v době, kdy ještě válka trvala, Billy Wilder s Charlesem Brackettem zacházeli tak střízlivě třeba s postavou Erwina Rommela. Je snadné ukazovat Němce vždycky jako uřvané humpolácké blbce, ale trochu to snižuje kredit kladných postav a cenu jejich úsilí. V Pěti hrobech u Káhiry je Rommel respektuhodný nepřítel. I díky hypnotickému podání Ericha von Stroheima je to spíš prohnaný kombinátor a stratég než jen hysterický megaloman. Potřebné napětí vytváří zdánlivě vyrovnaným vnějším projevem a neplýtvá skopčáckým štěkotem, dokud k tomu nedostane opravdu vážný podnět. Zdaleka ne nejlepší Wilderův film, ale i po letech hodný doporučení. 70% (09.08.2010)