Fedora

Filmy Billyho Wildera mám rád, veď je aj v mojej režisérskej Top ten. Ale tiež som si vedomý toho, že Billy Wilder nakrúcal nielen vynikajúce, ale aj priemerné filmy. A priemerné často neboli preto, že sa mu nepodarili, ale preto, že boli príliš osobné, plné odkazov, ktorým rozumeli iba zasvätení. A za taký film považujem aj Fedoru. Spočiatku som videl paralely so Sunset Blvd. ale sú to príliš rozdielne filmy. Fedora je pre diváka pomerne jednoduchá, málo výrazná a spejúca k zdanlivo prekvapujúcemu rozuzleniu. Dá sa celkom príjemne pozrieť, ale obávam sa, že veľa spomienok v hlave nezanechá. (29.12.2014)

Nielen kapely starnú. Aj hereckým hviezdam sa to stáva. Výdatne si pomáhajú chirurgiou, aby ukázali čo najdlhšie ich desiatky rokov rovnako mladícky výzor. No predsa raz opona spadne a za oponou ostanú prosebne zopäté vráskavé ruky smerom ku kapitánom produkcie aby to s nimi skúsili ešte raz... Fyziologickým zmenám človek nakoniec neunikne (prenesene o tom rozpráva napríklad Cronenbergova Mucha - o premene vzhľadu tela človeka, pred ktorou chce ujsť, no nijako nemôže uniknúť). V Hollywoode sa ale stane zázrak - jedna z herečiek nestarne! Jej tvár ostáva i v šesťdesiatke rovnako mladá. A tak sa jeden z jej ex-milencov (kedysi asistent kamery, dnes producent) vydáva so scenárom v taške na ostrov Korfu. Tam žijúcu nestarnúcu hviezdu sa pokúša presvedčiť o jej účasti v pripravovanej adaptácii Tolstého Anny Kareninovej. Príbeh presviedčania roztočí kolesá rozsiahleho spiknutia a stráženého rodinného tajomstva. Všetkým tajom tróni ženská márnomyseľnosť, výlučnosť, túžba po večnej kráse a mladosti. V príbehu neustane ušetrený ani moderný prístup k výrobe filmov, vďaka ktorému vznikajú technicky i príbehovo rýchlokvasené polotovary vydávajúce sa za umenie. Billy Wilder zase raz na výbornú. Poznanie o trpkej hnusobnosti konania niektorých príslušníkov ľudskej rasy v jej storakých podobách (iniciátori zničenia ľudského života, verní pomáhači konajúci bez zľutovania a pochopenia a obeť končiaca na oltári umeleckých túžob sadistických ješitných ježibáb, cynický doktori - mastičkári čiže bezškrupulózni šarlatáni, sluhovia všetko registrujúci, no neschopní samostatného konania) však bolo natoľko nepríjemné, že hodnotiaca hviezda ide dole. (23.02.2015)

Film plný problémov. Pred natáčaním, s obsadením, financovaním a nakoniec aj vydaním. Štúdiá ho nechceli, na premiérach posmešky, režisér zronený. A nakoniec po rokoch kritici povedia - ten film je dosť podcenený. Určite si nezaslúžil také zaobchádzanie. Film o starnúcej hviezde, ktorá nevie prijať svoj osud, to sa podobá na mnohé herecké hviezdy minulosti aj súčasnosti. Ale keď už dcéra Marlene Dietrich povedala, že sa film strašne podobá na jej mamu, tak presne vieme, o čom je. Pomerne depresívny film so zastaraným výrazom, ale predsa úprimný. Na Wildera asi nie špička, ale film nemusíme posudzovať len cez prizmu režiséra. (13.05.2023)

Má to skvělé momenty, které dají vzpomenout na geniální Sunset Boulevard. Hlavně ve scénáři se skrývá pár sofistikovaných kliček, které diváka nepustí od začátku do konce. Ale celé to působí tak nějak lacině. Hutné obrazy holywoodských trháků padesátých a šedesátých let jsou pryč. Mdlá barevnost, fádní herci (krom Holdena samozřejmě). Samotná Fedora a některé další postavy jsou předabované do angličtiny a díky tomu působí všechna snaha o osudovost a vážné herectví dost uměle. I přesto stačí konstatovat, že je to od Wildera, tak to má stále úroveň a nadčasovou kvalitu, která je charakteristická pro všechny jeho filmy. (29.08.2012)

Fedora je mnohem zajímavějším filmem při pohledu na celkový kontext Wilderovy tvorby a kariéry, než jako film stojící čistě sám o sobě. Neboli jako diváka mě bavil film mnohem méně, než jako fanouška tvorby Billyho Wildera. Úvodní část filmu a jeho celkové nastavení asi nejen mně silně připomínalo Sunset Blvd. (první minuty jsou plné indícií a různých obrazově zvukových analogií, které beze všech pochybností k Sunsetu odkazují). Někdo tu v komentáři píše, že ale Fedora je vlastně úplně jiným filmem a srovnání se tak nehodí. Fedora je bezpochyby dost rozdílným dílem, ale srovnání s Wilderovým slavným snímkem je podle mě naopak nanejvýš žádoucí. Oba filmy totiž stojí proti sobě jako jakési antiteze a (alespoň tak to já vnímám) ve svém vzájemném srovnání přinášejí zajímavou výpověď o době, ale především o Wilderově kariéře a jeho životních etapách. Oba filmy nabízejí pohled na zestárlou světovou hereckou hvězdu, která žije ze vzpomínek a kariéra pro ni byla vším. Jenže zatímco Sunset Blvd. natočil Billy Wilder na vrcholu kariéry, Fedora je jeho předposledním snímkem. A v tom je podle mě skrytý klíč k tomu, proč jsou oba filmy vlastně o tom samém, ale říkají skoro pravý opak. Zatímco Norma Desmond je totiž svým způsobem nepochopeným duchem éry, kterou už vlastně nikdo nepamatuje a na níž se vzpomíná se soucitným úsměvem, Fedora je naopak ztělesněním doby, která byla ta správná, ta pravá, ta opravdová, a současnost, jíž musela ustoupit, se jí jen těžko vyrovná. Fedora tak působí jako jakási závěrečná pointa pro dramatický oblouk Wilderovy bohaté kariéry. Ačkoli mě tedy sama o sobě nijak extra nezaujala, jako materiál k přemýšlení a úvaze nad tvorbou velkého režiséra je naopak nanejvýš podnětná. 6/10 (18.12.2018)