Slušné mrtvé dívky

Balkánské filmy nijak v lásce nechovám, neboť jsou většinou „šedivé“. U Fine Dead Girls to ale vůbec nevadí, možná právě naopak. Je to skutečně depresivní film, který zobrazuje zaslepenost a omezenost některých jedinců, nedostatek tolerance a ve mně je jen otázka, zda je skutečně někdo schopen něčeho takového, proč si lidé navzájem nemohou nesobecky přát prostě trochu toho štěstí... (12.09.2009)

Stejně tak zajímavé, jako je dívat se na tento film, je číst reakce na něj. Kolik vnějších (agrese) a vnitřních (deprese) emocí může způsobit. Naštěstí se jedná jen o film, takže budou velmi brzy zapomenuty. Přitom je třeba podívat se blíže, jak se celá ta mašinerie násilí rodí (a to je asi největší přinos filmu). Jak je "jinakost" brána ve svém počátečním, latentním stavu, a kde je přehozena výhybka k otevřenému násilí. V latentním stavu již existuje v myslích, do slov a činů se odívá postupně, i když poměrně rychle. Všichni ti agresivní/depresivní kritikové by se měli podívat hloubějí do prostředí, ve kterém žijí, zda se tam už na ně něco nechystá, nebo zda nepatří ke straně, která už něco chystá. Pokus o střízlivou recenzi tu má snad jen Flakotaso (v podobném smyslu). (23.06.2014)

Chabá ukážka dopadu susedského spolunažívania na balkánsky spôsob. Nekoná sa podrobná dramatická štúdia prehlbujúceho sa konfliktu ani napínavá psychologická hra na mačku a myš. Namiesto toho je film ukážkou natvrdlých figúrok, osadníkov ošarpanej bytovky, žijúcich absurdné príbehy svojich životných stereotypov. Film si bezstarostne rázuje žánrami a v konečnom dôsledku sa stáva nudnou komediálnou fraškou, ktorej ozvláštnením je iba načrtnutie lesbického vzťahu ústrednej hereckej dvojice. Vyostrenie deja v druhej polovici snímky je príjemným, no nestálym aspektom, ktorý v konečnom dôsledku len viacej podtrhuje žánrovú nevyjasnenosť príbehu. Divákovi, hľadajúcemu filmy obsahujúce bytový konflikt, odporúčam obzrieť sa po brilantnej Polanského štúdii paranoje Nájomník. (02.06.2010)

Když se dvě lesby přistěhují do baráku plném úchylů, jak to může dopadnout? Zejména na Balkáně. Zručně zvládnuté sociální drama plné krve. Některé dějové linky jsou tu ale zcela zbytečné, např. zapáchající mrtvá stará bába s teploměrem v hubě, nebo špatně dopadnoucí soulož otce dívky s kurvou sousedkou. Chorvati se chtěli zalíbit i v Hollywoodu ale dopadlo to dost strojeně. (28.02.2012)

Mataničův film nelze chápat a vnímat jako realistické drama. Dům, ve kterém se film odehrává, je jakýmsi panoptikem podivných postaviček, ovšem ne ve felliniovském či hrabalovsky pábitelském smyslu. Zlovolné jednání oněch postav však není vytaženo ad absurdum proto, že by se ve skutečnosti nestávalo nebo nemohlo stát. Je to proto, že ačkoli mnozí lidé podobně přemýšlí, k činu či projevení svého pravého já se odhodlají málokdy. Režisér tudíž Fine mrtve djevojky pootočil do jakéhosi "kdyby" - kdyby oni lidé, přemýšlející podobným způsobem, ztratili naprosto všechny zábrany. Druhý celovečerní film Dalibora Mataniče tak není pouhým vyhroceným dramatem, ale zejména naléhavou sociologickou a psychologickou studií o tom, jaké nebezpečí číhá v každém člověku, který propadne chorobně nenávistným myšlenkám. (14.05.2013)