Slušné mrtvé dívky

Mataničův film nelze chápat a vnímat jako realistické drama. Dům, ve kterém se film odehrává, je jakýmsi panoptikem podivných postaviček, ovšem ne ve felliniovském či hrabalovsky pábitelském smyslu. Zlovolné jednání oněch postav však není vytaženo ad absurdum proto, že by se ve skutečnosti nestávalo nebo nemohlo stát. Je to proto, že ačkoli mnozí lidé podobně přemýšlí, k činu či projevení svého pravého já se odhodlají málokdy. Režisér tudíž Fine mrtve djevojky pootočil do jakéhosi "kdyby" - kdyby oni lidé, přemýšlející podobným způsobem, ztratili naprosto všechny zábrany. Druhý celovečerní film Dalibora Mataniče tak není pouhým vyhroceným dramatem, ale zejména naléhavou sociologickou a psychologickou studií o tom, jaké nebezpečí číhá v každém člověku, který propadne chorobně nenávistným myšlenkám. (14.05.2013)

Co k tomu napsat. Chorvati se teda vyznamenali, taková deprese, která z toho srší to je něco. Místama si řikáte, sakra co to je za sousedy, co to je za barák? To přece není normální. No přemýšlel jsem i o 5 hvězdách, nakonec se ale něco zlomilo a jsou to velmi silné 4 hvězdy. Dokonce i konec se velmi povedl. Pěkný počin z Balkánu. (08.09.2015)

Zvláštní film. Tou směsí bizarnosti, nadsázky, násilí, napětí, mrazivého tragického dramatu a černočerného humoru na mě dýchla až Coenovská atmosféra. Vcelku originálně natočený, svižný snímek o nezměrné velikosti lidské malosti a ubohosti, odehrávající se v panoptiku plném podivných postav na špinavém záhřebském předměstí. Chvílemi černá komedie, chvílemi napínavé a drsné drama. Bylo zajímavé, s jakou lehkostí tvůrci přebíhali z jedné roviny do druhé jako by nic a jak organicky celek působil. (08.02.2012)

Film má velice dobrý nápad. Život dvou lesbiček, které se přestěhují k sousedům, se kterými to vypadá nejprve dobře a kteří by neměli mít problém s tímto vztahem, se změní v obrovskou tragédii. Bylo opravdu zvláštní sledovat, jak a kdo má jaký přístup k homosexualitě. A kdo je co schopný kvůli svému přístupu k této skutečnosti udělat. Výtečně svou roli zahrál Ivica Vidovič, otec Daniela, společně se svou manželkou. Zatímco on byl k lesbickému vztahu celkem tolerantní, manželka byla přímo až šílená, že s nimi někdo takový bydlí pod jednou střechou. Bohužel mi dojem trochu zkazilo opět těch pár mrtvol navíc, bez kterých se zřejmě chorvatská kinematografie obejít nemůže. (05.09.2011)

Chabá ukážka dopadu susedského spolunažívania na balkánsky spôsob. Nekoná sa podrobná dramatická štúdia prehlbujúceho sa konfliktu ani napínavá psychologická hra na mačku a myš. Namiesto toho je film ukážkou natvrdlých figúrok, osadníkov ošarpanej bytovky, žijúcich absurdné príbehy svojich životných stereotypov. Film si bezstarostne rázuje žánrami a v konečnom dôsledku sa stáva nudnou komediálnou fraškou, ktorej ozvláštnením je iba načrtnutie lesbického vzťahu ústrednej hereckej dvojice. Vyostrenie deja v druhej polovici snímky je príjemným, no nestálym aspektom, ktorý v konečnom dôsledku len viacej podtrhuje žánrovú nevyjasnenosť príbehu. Divákovi, hľadajúcemu filmy obsahujúce bytový konflikt, odporúčam obzrieť sa po brilantnej Polanského štúdii paranoje Nájomník. (02.06.2010)