Ninjababy

I přesto, že mám rád skandinávské filmy [Dánové zatím vedou..], tak nikdy nepochopím jejich mentalitu, jejich pohled na společnost a na život, a hlavně pochopit, proč se Norové nesnesou se Švédy, a proč se všichni shodnou že Dánové jsou nejhorší, což jsem teď hodně odbočil, ale když lingvista poslouchá tyhle směsice germánských vepřových jazyků, slyší jen nachcípané chrápaly. Nuže, evropské jsou trochu odlišné, ano asi každý očekává že to srovnám s Juno, která mi teda přišla lepší, což je zavádějící když nejde o evropský rymejk, ale tohle mi jako rymejk přijde, a ještě k horšímu, že to připomíná české trapno-komedie z dílem TV Hoven. Festivalovka, co nasbírá hlavní ceny za feminismus. Sebevědomá žena nemá zájem o posrané pamprsky, řvoucí uječený zmrdy, a bejt k prasknutí narvaná balónem, který se jí nedovolí ani vysrat do mísy. Kdo má taky mateřský instinkt už od 20 let, že? Já třeba dítě určitě nechci, a popravdě v tomhle státě mít dítě je hodně level impossible, když obyčejný dětský kočárek stojí celá vaše výplata. Filmy nemají být moc realistické, pak Vám to připomene, že v tom srabu opravdu chcípáte. (28.11.2023)

Docela nápaditá dramedie z Norska o holce, která paří, řádí, spí s každým na potkání, aby následně zjistila, že je v asi šestém měsíci těhotenství. Že to není možné? Tak to řekněte těm, co porodí aniž by to věděli celých devět měsíců. Ninjababy je ale se svými kreslenými vsuvkami poměrně příjemně originální a sem tam i trefně vtipný a úderný. (05.12.2023)

„Můžu si šáhnout? Kope?“ - „Ne! Vůbec kurva nekope. Kdyby kopalo, tak bych to věděla dřív než teď!“ - „Proč nekope? Je nemocný?“ - „Ne, není nemocný. Je to jenom nějaký posraný, nenápadný ninja mimino, který si myslí, že si tam může 9 měsíců vegetit, a pak se vyplížit ven!“ Představitelka hlavní hrdinky Kristine Kujath Thorp mě zaujala ve filmu Je mi ze sebe špatně a ani tady mě rozhodně nezklamala. Její Rakel, chaotické, neřízené střele tvrdošíjně odmítající realitu, jsem fandil hned od začátku. Což by neměl být problém pro nikoho, kdo mentálně nežije v minulém, nýbrž 21. století, a vnímá jako nezávadný fakt to, že ne každá žena musí mít mateřské instinkty a touhu po dítěti. Tím spíš, když to má ještě dosti smířlivý konec (ten mě osobně mírně zklamal, přesto cesta k němu byla fajn, takže jsem toho ani nemusel příliš litovat). Snímek má každopádně citelně ženský pohled na věc (ale i nadhled), nabízí ozvláštnění v podobě vtipných animací, a především hlavní hrdinku (skrze ni místy i dítě) trefně glosující dění. Za mě to budou solidní 4*. (01.09.2023)

U Škandinávcov som asi viac zvyknutý na dramatické snímky s pochmúrnou atmosférou, preto som bol pomerne prekvapený takýmto snímkom, ktorý je v zásade bizarnou komédiou, ktorá si tak trochu robí srandu sama zo seba a z rodičovstva ako takého. Celkom príjemná atmosféra a aj pár momentov, na ktorých sa dá zabaviť, ale stále zostáva ten pocit, že Škandinávci sú majstri drámy. Takže za mňa len lepší nadpriemer, ale nič výnimočné. 65 % (19.08.2022)

Rakel je opačný extrém materstva. Na jej nablýskanej strane sú instagramové matky, ktoré žijú v luxuse, navštevujú kurzy pre mladé mamičky, zdieľajú bio-eko-raw jedlá a každý pšuk svojho bábätka. Tam v strede je väčšina matiek: unavené, vystresované a šťastné. Naša Rakel je chudobná, s otcom svojho dieťaťa sa nestihla lepšie spoznať a do materstva sa jej vôbec nechce. Rakel je uveriteľná. Tomuto komornému a filmársky zručnému príbehu nechýba vôbec nič. (01.02.2022)