Veľryba

10/10. Nesmírně intimní záležitost, kterou v sobě chcete uchovat, zpracovat ji a odnést si z ní jen to nejlepší. Z jedné strany zničující a bolavé… z té druhé pak plné naděje a lidské radosti. Velryba je minimalistická pojetím, avšak skrz tlukot srdce enormní svým obsahem. Těch závěrečných pět minut, kdy vše vygraduje v jednu nesmírně památnou konverzaci plnou bolesti a pochopení je pro mě osobně asi nejsilnější scénou, jakou jsem měl možnost ve fikčním příběhu kdy prožít. Tahle Velryba je právem Moby Dickem mezi zážitky a za tuhle upřímnost a kopanec do života... Charliemu hluboce děkuji! A prosím, dejte tomu Fraserovi Oskara. Předvedl něco nepopsatelného. (22.02.2023)

„MÁTE NĚKDY POCIT, ŽE LIDÉ NEJSOU SCHOPNI IGNOROVAT NEŠTĚSTÍ DRUHÉHO? LIDÉ JSOU ÚŽASNÍ…“ Nepříjemnej film, kterej je místy větší horor, než celá (Aronofskýho) matka! Ta postava, ta snaha o pohyb, to jak žere… no co vám budu vyprávět! Pak je tady síla těch dialogů (nebo monologů). Prostě divadlo! Já tyhle věci můžu. A když si Roman může natočit „Boha masakru“, tak proč by si Darren neudělal radost Velrybou (kterou potažmo zná málokdo)… Přál bych všem (třem) nominovanejm, aby zvedli nad hlavu Plešouna! Drsný rodinný drama plný fajnovejch hereckejch výkonů a upřímný režie. Přiznávám, že jsem na konci upustil artově fotrovskou kroupu!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, kterou napsal Samuel D. Hunter (v konferenci PlayPenn) v roce 2012, neznám. 2.) Zajímá mě, jak si žije obézní soused.  ///  Thx za titule „lordek“.                 PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  *** (09.03.2023)

Na pohled odporný člověk, který vás prvními záběry naprosto znechutí si vás skrze dvouhodinové drama nakonec naprosto získá, aby vám připomněl, že lidé často klamou svým tělem. Často odsoudíme krásnou duši na základě nepěkného zevnějšku a naopak. Komorní, tísnivé drama, které vás neutopí v depresi, ale naopak vám dám naději. Úžasná divadelnost využívající prostor malého bytu naplno, tomu jen a jen pomáhá. Nejvíce mě asi dostala scéna s exmanželkou, která pokryla hromadu nuancí a emocí. Avšak gró se nachází ve vyvrcholení cesty vedlejších postav a hlavního hrdiny, což uceluje fenomenální myšlenky o lidech a jejich skutečném nitru. Úžasný kousek, za který si Fraser toho Oscara prostě zaslouží. Bohužel mě to nesmetlo tak moc, skrze typické trademarky Aronofskyho, které mě neoslovují, ale naopak otravují a výřečnost symbolismu, včetně omlácení některých motivů o hlavu mi to lehce táhne dolů. (01.03.2023)

Vyvážený mix komorní psychologie a dojímavého sentimentu. Vtahující především hlavní postavou jakou kinematografie nezažila, která výzorem šokuje a její nitro nás baví studovat. Vynikající Brendan Fraser s neskutečným make-upem a perfektně mu sekundující filmová dcera Sadie Sink. Jejich setkání vřou nevyřčenými emocemi, hněvem za zranění na jedné straně a lítostí na druhé. Ano, Fraserova postava se sebelituje až příliš a jeho objev důležitosti úpřimnosti v životě je úsměvný, ale i tak zůstává The Whale hezkým a citlivým filmem, nepostrádající umělecký vklad autora. (04.03.2023)

Aronofsky se mi na delší dobu ztratil a přestal jsem mu rozumět. Přehnaná podobenství nebo naopak polopatické obrazy mi k tvůrci zasněnému i nekompromisně realistickému neseděly. A teď předvedl to, co umí nejlépe a spojil to do jednoho celku. Jak nepříjemné výjevy z každodenního rozbouraného života i koloběh momenty, ze kterých mizí důstojnost - a do toho sny, prchavé okamžiky (domnělého) štěstí, jiskry naděje tam, kde by je nikdo jiný nenašel. Nádhera, dojemná pro svou bolestivost a sledovaná se zatnutými zuby. (08.03.2024)