Ďáblice z Marsu

Typický představitel nízkorozpočtových sci-fi na hranici braku. Nyah (P. Laffanová), obyvatelka Marsu, přiletí na Zemi, aby si z ní s sebou odvezla muže, jelikož na Marsu vymřeli. Většina příběhu se odehrává v noci v zapadlém hostinci na samotě, kde se sešlo pestré osazenstvo. Nekonečné žvanění naruší přílet létajícího talíře s Nyah v latexovém oblečku s pláštěm, až si jeden pomyslí, že Mars bude nejspíše jeden velký BDSM salón. Jinak Laffanová vypadá více jako umělá žena s nenápaditým líčením než jako ďáblice. Kdyby jí dali rohy, působila by tajemněji. Její společník robot se postará o záchvaty smíchu, byť to jistě nebyl záměr tvůrců. Chodící krabice s majáčkem místo hlavy demonstruje svoji sílu na suchém stromu, autě a kolně, vyděšeni jsou však jen herci. To paprskomet v akci, kdy po nebožákovi zbudou jen brýle, vypadá o něco zlověstněji. V závěru se mužské osazenstvo dohaduje, kdo s Nyah odletí a při tom se obětuje, když zničí létající talíř. Vetřelkyně totiž během své návštěvy nešetří hrozbami zničení lidstva i Země. Místy napínavá hudba, hlavně když zaduní bubny. Největším kladem je krásná Hazel Courtová, známá především z Cormanových filmů podle E. A. Poa. (02.07.2020)

Nízkorozpočtový sci-fi snímek se řadí mezi plejádu obdobných z let padesátých, avšak vymaňuje jednou jedinou věcí. Není zde zohledněna politická, toho času zuřící, studená válka, jak je jinak obvyklé. A není to ničím, než že se nejedná o snímek USA, ale pro změnu Velké Británie. Jinak to má naprosto stejný potenciál. Celý koncept příběhu je především konverzační, což je způsobeno předobrazem divadelní hry. Při přepisu divadelního scénáře na filmový se zkrátka scenárista moc nenadřel. A je to skutečně hodně znát. Aby nebyla dějová linka z mimozemšťankou, a až tak moc přímočará, jsou přidány dvě kraťounké milostné scény, které však spíše překáží. Snímek jako takový je samozřejmě špatný, ale pro televizní obrazovku akorát. Když porovnáme zde přítomného robota s českým robotem Emilem… no nic. V jistém smyslu to prostě určitou zábavnost má. Každopádně, co funguje na divadelních prknech či literární povídce, nemůže fungovat zároveň i ve filmu a tento snímek je jen dalším takovým důkazem. Absurdních věcí a patosu je více než dost, ale nad tím není třeba vůbec přemýšlet. Filmy prostě takový, jaký je. (10.05.2023)

Plakátové.info: FANTASTICKÁ NOC TERRORU, KTERÁ OHROZILA OSUD SVĚTA!!! OBRAZY PŘÍLIŠ BIZARNÍ, ABY BYLO MOŽNÉ JE POPSAT!!! DESTRUKCE PŘÍLIŠ MONSTRÓZNÍ, ABY BYLO MOŽNÉ UTÉCT!!!____Zde, více než jinde, se potvrzuje nepsané pravidlo, že čím lákavější a exaltovanější nápisy na plakátech, tím blbější film. Divadelní předloha (žena Marsu terorizuje spolu se svým smrtonosným robotem malý hotýlek kdesi ve skotských horách, za účelem polapení mužské rasy, která na Marsu vyhynula) je jak z pera Eda Wooda, ale potenciál guilty pleasure zábavy je tu značný, proto bych nebyl v hodnocení tak přísný, jako kolegové zde. Ať jde např. o scénu představování schopností robota, který nechá pomocí laserových paprsků vypařit strom, traktor a stodolu, nebo scénu hypnózy a vlastně všech momentů, kdy herečka v roli ´marťanky´s vážnou tváří předříkává své hrozby. To, jak se film bere strašně vážně, jak herci zaníceně pronášejí své repliky, jaká smrtelně vážná témata se zde řeší (touha po rodině, strach o bližní, ochota sebeobětovat se pro dobro celku) - to vše na pozadí „hrozby“ jedné ženské v koženém plášti a robota, který se šine pomalu jako šnek a vypadá jako lednička s žárovkou místo hlavy – tak tahle skutečnost s představou, že to před šedesáti lety lidé v kinech opravdu prožívali, nabývá až jakéhosi dadaistického rozměru. A přesně to mě na těchto filmech baví. Navíc vizuálně to bylo docela roztomilé, model létajícího talíře byl k zulíbání, jeho přistání trikově celkem povedené a celková divadelní stylizace (jeden dům, pár stromků kolem a svítící vesmírná loď) mě nevadila, naopak docela bavila. Tedy dávám milosrdné 3*, i když se za to možná budu po smrti smažit v „kritickém pekle“ :o) (22.02.2013)

Je to film špatný, skoro až tak špatný, jak napovídá zdejší hodnocení, ale přesto mě celkem bavil. A to hlavně ty nesmyslné momenty s mimozemšťankou, jejím robotem a létajícím talířem. Druhá linie příběhu - jak už to tak bývá, tak samé vztahy, vztahy, vztahy - je strašným způsobem nezáživná, předvídatelná a nudná. Ale ta mimozemšťanka! Lépe si dominu v sado maso oblečku ani nejde představit! Už vůbec nemluvím o jejím létajícím stroji a jeho efektním konci. A moment, kdy z talíře za doprovodu extrémně dramatické hudby poprvé vyjede onen "hrozivý robot", co vypadá jako krabice s žárovkou a spálí strom či auto, je k nezaplacení. Vlastně jediným skutečně potěšitelným momentem snímku je hezoučká Adrienne Corriová v roli Doris ze skotské hospody. Musím v tomto komentáři souhlasit s Limou, je to šílený film a hodně, hodně špatný, ale vzhledem k té nesmyslné zábavnosti nějaké hvězdy přidělit musím. (02.09.2014)

Na Marse sú síce z hľadiska vedy o dosť ďalej, môžu cestovať úplne všade do vesmíru, majú silnejšiu zbraň ako atómová bomba, dokonca vymysleli aj perpetum mobile. Ale čo z toho, keď ich muži v boji so ženami rezignovali a prestali mať chuť na sex. Záchranou by mohli byť pozemskí kanci. Námet ako stvorený pre skvelú medziplanetárnu paródiu, avšak je z toho vďaka extrémnej vážnosti "iba" pozoruhodné guilty pleasure. Riešia sa tu závažné dilemy a obetovania, len sa neťahajú zápalky, ale karty. Najväčšou "bombou" je samozrejme robot, oko ale viac potešia tri pekné herečky. Briti sa snažili kopírovať americké scifíčka čo to išlo, ale to nám môže byť z dnešného hľadiska jedno. (04.01.2023)