Proces

Wellesova strhující režie a naprosto nepřístupný a neuchopitelný film. Kinematografie má velké štěstí - má jen málo zneuznaných umělců, protože ti ne moc často dokážou skrze složitý a financemi podmíněný vývoj svůj projekt i uvést. Welles to dokázal nejednou (bohužel ne vždy)... Menší štěstí má film na Perkinse, který zkrátka nebyl dobrý herec. V Psychu to nevadilo, tam to byl prostě tichý magor. Tady to trochu vadí. Po opětovném zhlédnutí ihned po opětovném přečtení mám ale přesto potřebu dát plný počet. Především pro zajímavý kontrast přímého a minimalistického Kafky a avantgardně hyperaktivního Wellese. (06.05.2012)

Nedovedu si představit, co by mohl tenhle film říct člověku, který nečetl předlohu. Já ji ovšem četla, tak můžu říct, že mi dal docela dost. Hlavně po vizuální stránce se Wellesovi opravdu povedl. Na druhé straně strašně ošidil spoustu působivých věcí, hlavně scéna v chrámu se tam skoro nevyskytuje a nejhorší je jeho pojetí závěru - proč ho měnil? (30.01.2009)

Možná spoilery a načnu to poznámkou k vrstevníkovi: Lacku, můžeš se na to podívat :-) /mno a k filmu. - Divné. Kafkův Proces mám rozečtený a zatím je to naprosto vynikající. I přes nesmírně dlouhé odstavce má koncetrace je skalnatá a každý prvek působí mimořádně zajímavě. Necelé dvě hodiny samotného filmu nejsou zdlouhavé, spíš... na mne film působil strašně unáhleně a v některých momentech zcela prázdně. Ba co víc - některá prapodivná návaznost scén mi přišla úplně mimo a nepřirozená, prostě se strašně moc spěchalo. Naštěstí je zde mnoho výborných momentů. Střih je skvěle zvládnutý mno a kamerové nápady mnohdy kulervoucí. Skvělá hra se světlem. A mimochodem prvotřídní hudba, mám pro Jazz slabost. Atmosféra působí celkem tísnivě, což zřejmě byl účel a vypovídá už z počátku o bezvýchodnosti K. A kolikrát mi přišlo, že stojim čelem své noční můře. Mívám sny o nekonečném bludišti, ze kterého není úniku a zde ty mantinely byly tak klaustrofobické, nepříjemně, až depresivně, kór když jsem viděl zástupy těch lidí a papírů a knih na sobě, bo útěk před děckama.. má to i takovej hororovej a mysteriozní podkres. Dialogy v první půlce filmu absolutně prvotřídní, spousta skvělých hlášek - humoru není tolik, ale ten se povedl. Anthony Perkins je herecké eso, užíval jsem si jeho koktání, nechápavost a působí strašně elegantně, nesmírně sympaticky. A je inteligentní, neumim si představit nikoho kdo by se na Josefa tak trefně hodil. Romy Schneider opravdu půvabná, jen mne nějak zbytek hereckého osazenstva moc nezaujal. Mno a samotný závěr je snad jasný všem - ačkoliv mi to s tim dynamitem přišlo až moc nad rámec, tak chápu proč k tomu takhle došlo. Proces je velmi zajímavej a má spoustu výborných prvků, jen kniha je kniha a ta mne pohltila víc, je chirurgicky přesná. Těžko se mi to hodnotí, jen mi vrtá hlavou, jak by vypadal skutečný závěr, kdyby Kafka stihl dopsat román a jak moc by to ovlivnilo film. 70% Poznámka na závěr: na remake se nechystám, přijde mi zbytečný. (21.02.2016)

"Svět je bláznivý a postrádá smysl.." Vyznat se v onom bizardním/kafkovském případu obviněného úředníka Josefa K. je poměrně složité. Skoro tak složité, jako je pro samotného Josefa složité najít cestu z labyrintu chodeb soudní budovy, v níž jeho soud probíhá. I samotný film Orsena Wellese mi místy přišel jako takový labyrint, v něž se musí člověk chvíli rozkoukávat, než se v něm může začít dobře orientovat. Hodně na mě každopádně zapůsobila vizuální stránka filmu (ať už šlo o hru světel nebo nápaditou výpravu/architekturu). Trošku bych měl ale asi výhradu k hudební stránce filmu. Ač mám onen hudební motiv od Bacha velmi rád, zde bych spíše ocenil něco trošku smutnějšího. Něco co by podpořilo přeci jen asi tísnivější atmosféru filmu. Z herců se mi  asi nejvíce líbila Rony Schneider v roli advokátovy sekretářky. Jinak ony scény u advokáta (zejména ta posední) patří v celém tom příběhu/filmu mezi to nejabsurdnější, na co zde člověk může natrefit. Snad jen následná scéna, kdy Josef K. spěchá po točitém schodišti za portrétistou soudů, aby s ním pak mluvit v jeho půdním ateliéru, kde tu jejich rozpravu sledují před dřevěné mřížové dveře snad desítky ženských očí, toto vše předčí. Za mě asi nejpůsobivěji natočená scéna. K samotnému konci snad jen poznámka, že původní Kafkův konec (poprava Josefa K. za použití nože) by mi přišel asi tísnivější než filmový konec s použitím dynamitu. (21.05.2023)

Dejovo nie príliš uchopiteľné, ale formálne je to absolútna bomba. Welles urobil z európskej konkurencie tej doby lacné a nudné inscenácie. Dvojhodinová nočná mora, ktorú netreba úplne chápať, ale stačí ju zažiť. Navyše tam pobehuje nadržaná Sissi a končí to výbuchom. Fakt neviem, čo si od vyše polstoročia starého artu priať viac. 10/10 (01.08.2018)