Campanadas a medianoche
Chimes at Midnight
Réžia:
Orson WellesKamera:
Edmond RichardHrajú:
Orson Welles, Jeanne Moreau, Margaret Rutherford, John Gielgud, Marina Vlady, Walter Chiari, Tony Beckley, Fernando Rey, Keith Baxter, Ralph Richardson (viac)Obsahy(1)
V postavě Falstaffa Welles skvěle spojil bujarý komediální pohled s trudnomyslným dumáním o zvratech osudu. Falstaff spolu s princem Halem, ochotným se účastnit každé výtržnosti, vymetá krčmy a prožívá napínavá dobrodružství, aby byl hořce odmrštěn v okamžiku, kdy mladík nastoupí na královský trůn.
Orson Welles nalezl své alter-ego: při povrchním pohledu bychom mohli konstatovat, že se ve Falstaffovi převtělil do žokovitě tlustého vychloubačného mluvky, jenž malichernou a směšnou zbabělost svých skutků později zakrývá vodopády slov, v nichž hájí své udatenství. Avšak kresba Falstaffa není zdaleka jednoznačná: je to poživačný přítel dobrého pití, laškování s děvčaty, člověk odmítající si připustit své neduhy, ochotný se rozdělit, ale hlavně je to za všech okolností optimistická bytost. Je jistě směšný, dojemný, ale důvěra, jakou vkládá do přátelství, si zasluhuje uznání – i proto vyvolává soucit, když je posléze odmrštěn jako nejen nepotřebná, ale přímo zhoubná připomínka minulosti.
Falstaffovým věrným druhem a mnohdy dokonce iniciátorem divokých kousků (mezi nimiž nechybí oloupení zbožných pocestných) je totiž princ Jindra, následník trůnu. Když se ujme vlády, své někdejší nevázanosti i přátel se zříká. Falstaff pak záhy umírá nejen na své neduhy, ale především kvůli opovržlivé přezíravosti svého někdejšího druha, od něhož si sliboval (nejen pro sebe) výhodné místo u dvora...
Welles si všímá společenského zázemí, důležitý je smysl pro detailní rozkreslení tehdejších sociálních podmínek, ať již společenské spodiny (výmluvná je zejména ošuntělá hospoda s příbytky podobnými spíše brlohům) či nejvyšší aristokracie (zde jsou příznačné záběry ze vznosných katedrál). Zapojuje do komparsu postavy s výraznou obličejovou fyziognomií, souznívá tak s postupy Pasoliniho. Včleňuje drobné epizody snad až groteskního dopadu, např. výjevy, jak těžkotonážní obrnění rytíři musí být na koně vytahováni kladkostrojem.
Zatímco dialogové pasáže (a zejména všechny dvorské) ještě prozrazují vliv výchozího divadelního půdorysu, líčení Falstaffových nepravostí vykazuje více filmařských nápadů – ovšem nesporým inscenačním vrcholem je scéna krvavé bitvy, kdy proti Jindřichovi povstali odbojní šlechtici. Tato sekvence je natočena kamerou těkající často v detailech po bojišti, po probodávaných tělech, zběsilost dění umocňuje i střihová skladba, hraničící až s jakousi horečnatou vizí, jíž se proplétá zmateně pobíhající Falstaff.
Pokus vypreparovat Falstaffa z několika Shakespearových her, v nichž se objevuje (zejména z Jindřicha IV., ale také Jindřicha V. a Veselých paniček windsorských), akcentuje nejen tragikomické pojetí titulní postavy jako středověkého bohéma a výtržníka, ale také zevšeobecňující úvahu o bezohledné, necitelné zodpovědnosti, která ve jménu čisté pověsti razantně zavrhuje včerejší hříchy mládí. (Jan Jaroš, LFŠ 2007) (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (35)
Orson Welles byl jednoduše natolik dobrým filmařem a hercem, že mohl natočit prostě cokoli a v nějakém aspektu to bude skvělý film. Shakespeare nebyl nutně jeho doména, ale na poli jeho her předvedl skvělý přístup a to i v tomto případě, kdy zvolil netradiční polohu. Herecky je snímek naprosto výborný a Orson přesně věděl, na co má. ()
[2,5*] "Uneasy lies the head that wears a crown." Shakespearovské adaptácie určite nepatria k typu filmov, ktoré by som vyhľadával (mám pocit, že Shakespearove diela je ťažko možné preniesť na filmové plátno). Navyše ma nikdy nebavili kadejaké mocenské hry, v ktorých sa "vznešení" páni navzájom zabíjajú, len aby sa dostali na trón. A popri tom v bojoch umiera množstvo ľudí v mene ušľachtilých... počkať, v mene čoho vlastne? Napriek týmto, z môjho pohľadu zjavným hendikepom, cítim v tomto filme istú kvalitu, takže s prižmúrením očí hodnotím film skôr pozitívne (prihliadam aj na to, že pri tom mohutnom prúde slov trochu ťažšej angličtiny som občas nie všetkému porozumel). Výborná je najmä tragikomická postava Falstaffa, skvele stvárnená Orsonon Wellesom a výborná je aj kamera, tvoriaca pôsobivé obrazy. Ako silný kontrast k prevažne komediálnemu ladeniu filmu pôsobia krvavé bojové scény, v ktorých je použitý na dobu vzniku prekvapivo divoký strih (upodozrievam tvorcov, že si takto ich nakrúcanie výrazne uľahčili). Film bol zaradený medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. "Your means are very slender, and your waste is great." "I would it were otherwise. I would my means were greater and my waist slender." ()
Wellesův Falstaff je skutečně jen a pouze pastva pro oči(jak výprava, tak zejména Wellesovy nezvyklé záběry s kamerou). Ovšem pastva pro oči tak nádherná, strhující a dokonalá, že celý film utáhne jako nic. I přes vcelku zmatený příběh a příšerně nízký rozpočet je Falstaff příjemná, kvalitní a velice originální podívaná, kterou by si neměli nechat ujít minimálně fanoušci Orsona Wellese. ()
Nejsem znalec Shakespearových her, takže jsem se netrápil tím, jak moc je Orson Wells upravil či sesekal, jak moc uhnul od originálů. Takhle jsem viděl film, který hodně dobře míchá humor a bizarnost s tragédií, a to dokonce i v té opravdu skvěle natočené bitvě plné naturalistických detailů. Trochu mi vadila ta občasná divadelnost a snad až trochu moc patetický konec, ale to jsou drobnosti. Samotná postava Falstaffa je zahrána naprosto skvěle. Ale dovedl bych si v ní namísto Orsona Wellse představit i Jana Wericha. Škoda že ten nedostal příležitost natočit svého Falstaffa. ()
Vynikají režie v podání Orsona Welles. Taktéž ve svém Falstaffovi ztvárnil hlavní postavu tak precizně, do posledního detailu procítěně a v domyšlení její ladné rozpornosti. Patří rozhodně jeho Falstaff bezesporu k postavám nezapomenutelným. Poloha jeho role je spíše moudrá než klaunovská. Jak se zdá, ušil jsi to přímo na tělo. ()
Galéria (40)
Fotka © Alpine Films
Reklama