Srdce je osamělý lovec

Krásný, smutný film z doby kdy v jižních části USA doznívala rasová otázka. Alespoň mi tedy přišlo, že film natočený v roce 1968 je aktuální reflexí situace v zemi. Alan Arkin jako kouzelný muž, jehož grimasy, gesta a úsměv jsou zárukou jistoty, čestnosti a ryzího charakteru. Z dále vykreslených postav zaujme černošský doktor, dabovaný Soběslavem Sejkem, a mladičká Sondra Locke, jejíž první milostná dobrodružství sledujeme docela zblízka. Nejlepší přítel pana Singera se jmenoval Spiros Antonapoulos. (20.07.2023)

„Říkali jsme mu o svých starostech... a byl vždycky tady, když jsme ho potřebovali...“ Sluchově postižený muž, pan Singer se srdíčkem na správném místě, si mě získal hned v první scéně s emocionálně silnou neverbální komunikací se svým rovněž postiženým přítelem. Postupné sledování postav z jeho okolí zbourává zdánlivou iluzi o relativně snadném životě muže, jenž se se svým handicapem již možná smířil a dokáže veškerou řeč dávno bez problémů odezírat ze rtů. Ale copak neexistují větší překážky k spokojenosti, než schopnost rozluštit samotné informace? Jak výstižný je ten název... srdce jako osamělý lovec, který hledá pochopení a marně loví nové pouto ve vztahu k „normálním“ lidem, více či méně uzavřeným ve svých předsudcích... S obrovským citem natočený film vznikl v době, kdy američtí tvůrci ještě neměli tendenci pateticky dojímat a ždímat ze svých diváků city na každém kroku a dokonce i snímek na velmi citlivé téma plyne jako zdánlivě obyčejná drama, jež s pozorným sledováním nenásilně ty silné, často i prochodné emoce skutečně probouzí a v pravou chvíli vyvolá. Alan Arkin se zhostil hlavní postavy báječně, velmi pozitivně mě překvapil a dokázal na mě ve své herecky náročné roli zapůsobit snad každým svým pohledem a gestem. 90% (10.01.2021)

Budu se opakovat, ale opravdu krásný, dojemný, lidský a taky smutný film. Herecký koncert Alana Arkina, kde Sondra Locke vůbec nezaostává. Však ty nominace na Oscara nebyly pro nic za nic. Jenom škoda, že je tento snímek tak opomíjený a to nejen u nás, ale podle počtu hodnocení na IMDb také ve světě. (04.03.2009)

Film jsem včera viděl už potřetí, nepamatuji si, že bych některý film viděl vícekrát. Přesto to není můj nejoblíbenější film, ani ho nepovažuji za zvláště cenný. Je to spíš něco jako testovací film: film, který se musí líbit všem: tátovi, mámě, děckám, od svého vzniku až po dnešek. Komu se nelíbí, měl by nad sebou zapřemýšlet. Kdyby se dne natočil remake, pak by nejspíš bychom v němi viděl místo řeckého nedospělce dospělého teenagera, chudé dívky neuspokojenou lesbu, hluchoněmého hrdiny dychtivého transvestitu atd. Možná by to působilo stejně, ale nejspíš jak pro koho. Mr. Singer jako hendikepovaný anděl, jako jsou hendikepovaní všichni andělé, dává lidi dohromady, jejich problémy ho trápí tak, že zapomíná na svoje - dokud si neuvědomí, že je to on sám, kdo nemá nohu a má rakovinu plic. Nicméně Oskarova**** kritika je zcela na místě. Všichi víme, že je to tak, ale mlčenlivě to přecházíme. (17.08.2023)

Mám pocit, že ten film tady má tak úžasné hodnocení především proto, že ho tenkrát nadabovala česká dabérská špička a ten film díky tomu dabingu dostal naprosto jiný rozměr. Nejenom, že ze všech postav vyzařuje obrovská laskavost a dobrosrdečnost, ale ten příběh k tomu ještě naprosto perfektně sedí. Přesně vyjadřuje pocity obyčejných lidí v USA kolem roku 1968 a myslím si, že jednou by tenhle film mohl být vzorovým příkladem toho, jak lidé v té době přemýšleli. V dnešní době by divák plno názorů z tohoto filmu nepochopil (například debata o studiu na školách), což by ho mohlo odradit, ale postava hluchoněmého Johna Singera dokáže pořádně pohladit na duši (22.02.2016)