Il medaglione insanguinato

Nejdémoničtější děti jsou v italských horrorech. O tom žádná. A Emily je opravdu démon. Il medaglione insanguinato je hodně atmosférická záležitost, ač se v ní zase nějak zvlášť moc neděje, minimálně v prvních dvou třetinách hodně napínavá. A ten hudební motiv je až démonicky vlezlý a z mysli jen tak nevyhnatelný. Sedmdesátkové italské horrory jsou holt dobrý ročník. (01.12.2015)

Chtělo to jen pořádně dotáhnout scénář a mohl tu být vynikající atmosférický horor. Bohužel právě kvůli rozvleklosti vyprávění a řadě nevytěžených motivů zůstává "Prokletý medailon" přesně na půl cesty mezi úmorným brakem parazitujícím na dobových trendech a žánrovou perlou. Skvělá sugestivní forma, v čele s výtečnou kamerou, k tomu úžasně mrazivá a přízračná dětská herečka a její pod kůži se zarývající děsivé grimasy - jenže je pravda, že tyto prvky charakterizují velkou část dobové italské produkce, a i když snímku výrazně pomáhají, nemohou jej nikdy zcela podržet nad vodou. Vše tak padá na nedotaženém příběhu, potažmo na jeho nevyhraněnosti. "Prokletý medailon" se měl očividně svézt na úspěchu nedávných filmů o posedlých dětech a satanismu, jako Friedkinova "Vymítače ďábla" či Bavova "Lisa and the Devil" (překvapivě, obzvlášť pro kopírování proslulou italskou produkci, tento snímek předchází ikonický horor "Přichází Satan", byť s ním vykazuje některé podobné motivy). Ale právě ve směřování všeho k odvěkému zlu křesťanské tradice se ale zdejší příběh vlastně banalizuje a schematizuje. Motiv dcery upjaté na otce a stíhané nočními můrami po smrti matky bylo možné rozvést jiným směrem, a to i při zachování základního rámce, kterým je zde otázka, zda Satan existuje, dějově konkretizovaná v pracovním zájmu otce, britského dokumentaristy, který na ono téma přijíždí do Itálie pořídit záběry křesťanských výjevů. Škoda že italští tvůrci zůstali předvídatelně věrní křesťanské mystice namísto toho, aby se odvážili ji popřít a vydat se do zneklidňující temnoty lidské duše sužované trýznivými pocity dospívání. (22.12.2014)

Tajemný obraz, medailón a Ďábel čekající na svoji příležitost. Typický představitel mysteriózní italské kinematografie 70. let s přesahem do hororu. Sny, respektive noční můry, přeludy, útěky, křivolaké uličky starobylého nočního města, záhadná úmrtí ohněm a vodou, varující hraběnka a skvělé interiéry staré vily. Výborný vizuál ve spojení s Ciprianiho hudbou vytváří tajemnou a lehce snovou atmosféru, kdy pod povrchem číhá nezměrné zlo. Ďábel je, ale dřímá v člověku. Působivá je smrt ve vodopádech. Divák také zjistí, k čemu je dobrá dýka se dvěma čepelemi. Snímek dnes zaujme asi především žánrové fanoušky a sběratele. (05.08.2023)

Massimo Dallamano byl skutečně řemeslně zdatný tvůrce, který si dokázal poradit s různorou látkou. Ani v Il Medaglione insanguinato mě nezkamal. Velice otřepané satanistické téma sebral a natočil po svojem a u mě jakož to už po několikáté zabodoval. Vše podstatné napsal už Kangax a já bych už jen doplnil, že horrory stojí a zároveň padají s atmosférou a tu tenhle snímek rozhodně má! (08.01.2012)

Jednej noci príde v londýnskej vile k veľkej tragédii. Náhle vypukne požiar v spálni a žena, ktorá je obkľúčená plameňmi nemá inú možnosť, ako horiaca vyskočiť z okna... Zostáva po nej dcéra, a manžel ktorý sa živí nakrúcaním dokumentárnych filmov o umení pre stanicu BBC. Nakrúcanie ho zavedie do starobylého mestečka Spoleto v Taliansku, kde v jednej starej opustenej vile objaví záhadný obraz... Je na ňom znázornená padajúca horiaca žena. Obraz ho priam magicky priťahuje, akoby tušil, že tá horiaca a a padajúca postava je jeho nebohá manželka. Na obraze je však viacero postáv.... V roku 1975 si známy taliansky scenárista a režisér Dallamano vybral pre svoj film v tom čase veľmi populárny "satanský" námet. Sledujeme tu teda pre podobný horor typické klišé, obsahujúce starobylú kliatbu, posadnuté maloleté dievča a samozrejme tragické udalosti, ku ktorým prichádza počas celého filmu. Oproti slávnejším anglicko-americkým filmom ako The Exorcist či Omen však Massimo Dallamano boduje oveľa jemnejšou a smutnejšou atmosférou. Oproti temnejším filmom s podobnou tématikou s mohutnou hudbou, je tu jemná hra s kamerou, citlivá hravá hudba a dôraz na dekorácie a prostredie, kde sa jednotlivé scény odohrávajú.. Napr. smutné repliky a rozhovory postáv si vypočujeme vždy v žltých jesenných parčíkoch a interiéry domov sú spustnuté a ošarpané. Mierne nadpriemerný horor plynie len pomaly, až sa občas sa trošku vlečie. Preto možno by si zaslúžil skôr tri hviezdičky, ale fakt, že som sa párkrát aj zľakol a záverečné rozuzlenie ma trochu (príjemne) prekvapilo, nemám problém oceniť prácu takého talentovaného tvorcu ako Dallamano aj vyššie... (10.04.2011)