Dracula

Docela zklamání. Dobrý příběh sráží scénáristická stránka s nerozvinutýma postavama, často nevhodně prostříhanýma sekvencema a absence hudební stránky na pomoc k průměrné režii Toda Browninga pro lepší vybudovanou atmosféru v žádném případě nepřichází. Co se týče herectví, oslní akorát Bela Lugosi. I tak se ale jedná o lepší snímek než některé ty dnešní výtvory. Nejlepším upírským filmem nadále zůstává Upír Nosferatu pod režijní taktovkou Friedricha W. Murnaua, který má o dost hustší a hororovější atmosféru s hodně originálním konceptem světla a stínu, na kterém je založený a tím pádem jste do děje přímo vhozeni. To je opravdu hodně kvalitní film, který už nikdy nebude překonán. Nebo snová esence Vampyr - Der Traum des Allan Grey Carla Theodora Dreyera. Dracula Toda Browninga je jen takový odlesk těchto drahokamů. [5,5/10] (Universal) (Čb. /// Produkce: Carl Laemmle Jr. /// Scénář: Garrett Fort podle divadelních her Johna L. Balderstona a Hamiltona Deanea a románu Brama Stokera /// Kamera: Karl Freund /// Nepůvodní hudba: F. Schubert, R. Wagner, P. I. Čajkovskij) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (19.09.2009)

V roce 1931 se po atelierech studia Universal prohanely hned dva staby najednou. Tod Browning a Bela Lugosi tu pres den davali vzniknout nesmrtelne klasice a tvorili dejiny, kdyz nataceli vubec prvni "legalni" adaptaci Stokerova romanu Dracula. V noci ve stejnych kulisach radil stab spanelsky a snazil se o totez, pouze pro publikum predevsim z Latinske Ameriky. Kdyz dva delaji totez, vysledek zdaleka nebyva vzdy stejny a nejinak je tomu i v tomhle pripade. Nejvetsi rozdily jsou v pojeti kamery a vynalezavosti tvurcu. Browning byl stara skola a hojne se vyzival ve statickejch zaberech, dlouhych scenach bez dialogu a az nekonecnych detailech na obliceje. Spanele, ktere vedl nespanelsky hovorici George Melford a predevsim kameraman George Robinson, se snazili byt mnohem dynamictejsi. Krom zname sceny, kdy se poprve setkavaji Dracula a Renfield, stoji za zminku predevsim Renfieldova vecere v Draculove hrade s naslednym odletem kamery skrz okno ven. Spanelska verze se, krom lepsi kamery, muze pochlubit i vetsim mnozstvim napadu (Dracula vstavajici z rakve v oblaku koure) a odvazne odhalenym vystrihem Lupity Tovar . Po filmarske strance je proste povedenejsi, ale chybi ji jeden dulezity detail. Tim je Bela Lugosi. Madarsky prizvuk, podivne zkroucene ruce s dlouhymi prsty a nasvicenim zvyrazneny pohled vlka z nej delaji definitivne nejlepsiho predstavitele filmoveho Draculy. Carlos Villarías je ve srovnani s nim vice nez nevyrazny. I ostatni herci Browningovi verze silne kvalitativne prevysuji sve spanelske kolegy. Nejmarkantnejsi je to, krom hrabete Draculy, u postav Van Helsinga (Van Sloan je uzasnej) a Renfielda (Rubio prehrava az hruza). Pokud mate moznost, pustte si obe verze za sebou, moznost porovnavat je k nezaplaceni, pokud ne - tak minimalne anglicka verze je naprostou nutnosti. (11.12.2004)

První oficiální ztvárnění Drákuly na filmovém plátně se podařilo až Američanům. A ačkoliv měli po ruce hvězdu světového formátu, Belu Lugosi, nedokázali mě ničím jiným zaujmout. Fakt je, že příběh se inovuje a blíží originálu, ale když vezmu v potaz, že je vše tak nudné a nezáživné, nedokážu si představit, že právě tohle má být počátek hororu. Takřka o deset let starší Upír Nosferatu je daleko strašidelnější a originálnější než tento pokus stvořit něco lepšího než dokázali Němci. Fakt je, že Bela Lugosi se snaží a opravdu mu to jde. Právě scény s ním jsou to nejlepší, co tento film může nabídnout, a to je po pravdě veliká škoda, protože počet scén s ním je zapeklitě málo. A to je Bela Lugosi nejlepší Dracula vůbec, s čímž rozhodně souhlasím, i s tim, že ho nikdy nikdo nedokáže předejít, jenže když je ve filmu, ve kterém se divák těší jenom na něj a trpí nad filmem takřka celou stopáž jenom aby viděl jeho obličej, slyšel jeho hlas, zřejmě je něco špatně. (10.10.2007)

Draculovská verze Toda Browninga opouští dvě podstatné věci, charakteristické pro předchozí verzi Friedricha Wilhelma Murnaua: expresionistické mistrovství formy a vidění Draculy jako nelidského monstra. První odklon je jednoznačně ke škodě, film působí vizuálně dost nepřesvědčivě a určitá umělost narozdíl do expresionistických kulis boří genius loci filmu. Více než dvě třetiny snímku se odehrávají v nudném salónním prostředí Anglie, scénář prudce redukuje rumunskou expozici i finále v opatství ve Whitby. Prostřední část se zamotává do repetic podobných dialogů i scén a nemohu si pomoci, když není na plátně Dracula, je poněkud nudná. Browning působí jako filmař těžkopádně, střih je hodně uhozený a narozdíl od Jamese Whalea (téhož roku natočil Frankensteina) nemá takový dar pro kompozici obrazu. Druhý odklon však téměř vše napraví. Bela Lugosi dodal Draculovi aristokratický rozměr, který mu přihrblý Max Schreck upřel, a umocnil démoničnost a charisma, které z transylvánského hraběte čiší. Jeho "I am... Dracula" je jedinečným svědectvím o tom, jak hluboko se Lugosi do postavy ponořil a jak labužnicky s ní vychutnal každičké slovo. Detaily na jeho tvář s expresionisticky zvýrazněnýma očima nepůsobí při nejlepší vůli směšně ani v čase splatterů a slizu. Je to právě jeho díl zásluh, který učinil z této verze Draculy kult, byť např. Coppolova verze je filmařsky mnohem dokonalejší. (22.12.2005)

Po opětovném zhlédnutí jsem ještě spokojenější. Ač nejlepším Draculou je pro mne Ch.Lee, tak Bela Lugosi je zkrátka kult, kterému složila poctu nejen skupina Bauhaus svoji skladbou Bela Lugosi´s Dead. Browning vzal základní dějovou linii a předložil divákovi přesně to, co by čekal. Papundeklové Karpaty, spoustu mlhy, běsné stíny, netopýry a okřídlené zvolání: ,,Slyšíte je? Děti noci! Jaká to hudba!" Ač Lugosi nemá čtyřcentimetrové tesáky, jeho oči dokážou provrtat skrz naskrz. Atmosférické, bez scénické hudby, vyprávěné především obrazem. Draculovy éterické družky, kočáry s černými koňmi, silueta hradu, rozbouřené moře a plíživá smrt. Nestárnoucí. (27.11.2017)