Třicet jedna ve stínu

Spravedlnost bývá nejenom slepá, ale v mnoha případech i hluchá a chromá ... a podle toho náš svět vypadá. Kriminální zápletka pomáhá rozehrát komorní psychologický příběh nešťastné, naivní a především jednostranné lásky, která je ochotná přinést i tu nejvyšší oběť. P.S.: 1) Milé dámy, ne aby vás napadlo se jím inspirovat - žádný chlap za to nestojí ... ;-) ... 2) Z dnešního pohledu se celá kauza může zdát nicotná, neboť ohledně nejrůznějších kriminálních deliktů není žhavá současnost ani zdaleka tak úzkoprsá. (02.12.2011)

„Nechcete trochu kafe?“ - „Ne děkuji, nejsme v kavárně.“ Kontrolor Rudolfa Hrušínského. O co větší chaos má doma (zaneřáděný byt, neutěšený vztah se synem a ženou alkoholičkou), o to více akurátní a pořádkumilovný je při výkonu svého zaměstnání. Nakonec až moc. Jeho postava je nepříjemná, smutná, ale přesto víc než zajímavá. Což už se ovšem moc nedá říct o ostatních protagonistech. Výraznější jsou jen ti britští, kteří ovšem mají handicap skrz nepříliš dobré nadabování (hlavně představitel Bažanta, v kterém jsem stejně celou dobu viděl Řandu, a toho mám spojeného s úplně opačným druhem rolí). Nejlépe z nich si stojí asi Alena v podání Anne Heywood, i když s jejím zkratovitým jednáním jsem měl poněkud problém. Za zmínku pak stojí ještě depresivní a díky hudbě až deptající atmosféra, která tragický příběh podtrhuje. A na závěr je tu ten již mnohými zmiňovaný Kůrkův maximálně mrazivý pohled… Jinak mám ale z tohoto raritního snímku trošku rozpačitý dojem, nebýt skvělého Hrušínského, na slabší 4* by to asi už nebylo. (25.11.2017)

Ojedinělý projekt, protože kolik znáte česko-britských koprodukcí vzniklých v šedesátých letech? Počáteční atmosféra by se dala krájet, přestože prvních šest minut filmu nepadne jediné slovo, později úskokem k psychologii a v Aleniných reminiscencích se dost vytrácí. Výborné obsazení, nad nímž o hlavu vyniká výtečný Rudolf Hrušinský, herec každým gestem. Způsob, jakým ten člověk vejde do skladu za obchodem, nemusí mluvit a přesto se vyjadřuje jasně... Mladičký Ladislav Potměšil si tu zahrál filmového syna Rudolfa Hrušinského, aby o dvě desetiletí později ztvárnil filmového otce vnuka stejného herce. Za zmínku stojí i neuvěřitelný Vladimír Menšík, který na minimu prostoru předvádí maximální výkon. (05.05.2012)

Dost zvláštní film, Weiss se snaží navazovat na zahraniční moderní filmové postupy a vytváří až kosmopolitní atmosféru, ale přesto mi přijde angažování angličanů dost násilné. Příběh má určitý potenciál, ale jeho podání mi přišlo dost neinvenční, chladné a i na dobu vzniku poněkud vyčichlé. Hrušínský tu hraje zajímavou rozporuplnou postavu, která je navenek monolitní, ale uvnitř ní dochází k určitým důležitým posunům. Hlavně kvůli němu stojí tento netradiční počin za pozornost. (10.12.2009)

V úvodu idylka na pražské plovárně, kde dr. Kůrka ale v saku pojídá párek a chvíli vypadá, jako by ho chtěl Burdové nabídnout. Potom se pomalu, pozvolna, tiše a chladně odhalují posraný životy obou těchto postav. Nechcete-li v hodnocení filmu dopadnout jako R99, je nutno se opravdu soustředit jenom na ně, na Kůrku a Burdovou. Na každého zvlášť. Postava Vorla je vlastně druhořadá, resp. je spíš funkčním prvkem, arci prvořadým a arciže pro něj je ten strašidelný Hrůšův kukuč za výlohou. A pak už jen hlas Kubišky nad Prahou. (24.03.2022)