Pobrežie moskytov

Tepnami zkornatělými frustrací a vztekem si Allie Fox razí cestu protisměrem do vlastního srdce temnoty a potvrzuje, že absence řádu nejvíc zasáhne ty, kdo v sobě mají chaos. A jen tak mimochodem u toho Harrison Ford odvádí nejlepší hereckou práci, jakou jsem u něj kdy viděla, až mě díky původně zvažovanému obsazení role napadla svatokrádežná myšlenka, zda by v jeho podání nebyl usměvavý všeamerický chlapec Jack Torrance nakonec děsivější... (04.12.2020)

První půlhodina mě moc nechytla, až jsem se trochu obával, že mě bude poprvé film Petera Weira nudit. Dosud jsem byl sice často od Weira zvyklý na napínavé žánrové filmy, v rámci nichž jakousi hlubší linii tvoří poutavý exkurs do exotické civilizace či cizokrajního prostředí (jako např. v austrálské Poslední vlně nebo „amishovském“ Svědkovi), ale tady jsem občas málem nabýval opačného dojmu filmu zaměřeného na exotické prostředí, kde až teprve občas na pozadí probleskne díky vybraným scénám i nějaké to napětí. Nicméně od momentu stavby továrny v džungli mě ta amtosféra hodně pohltila a v druhé polovině, kdy pomyslný souboj dvou kultur v centru s hlavním rozporuplným hrdinou Alliem vyvrcholil hned ve dvou zásadních střetech, snímek postupně nabral pozoruhodný spád. Scéna s tajným nočním spuštěním výroby ledu tu patří rozhodně k nejnapínavějším, vedle podobných dobrodružných okamžiků mě však napokon dokázala přibližně stejným dílem zaujmout i proměna hlavní postavy Allieho, jehož urputný zápal pro věc a prosazování vytouženého způsobu života zacházejí až do morálního rozkladu osobnosti, krajního jednání a stupňujícího se rodinného konfliktu. Ve výsledku jsem tak dostal poměrně neotřelou kombinaci dobrodružného a rodinného dramatu, včetně působivého vyvrcholení... „plujeme ještě po řece?“ Byť to spočátku tak nevypadalo, nakonec ty 4 hvězdičky nejenže dávám, ale považuji je rovněž za zasloužené. [75%] (19.03.2022)

"Montér jsem a musím žíti,/ mám v hlavě velký vynález,/ aeroplán chci sestrojiti,/ jenž s celou zemí by se vznes/ a položil ji v kraje jiné...", napsal v jedné z nejznámějších balad Jiří Wolker. Báseň má jasný směr i cíl. U Weirova filmu tomu tak ale není. "Vynálezce" není jednoduchá osoba, kromě toho, že je intelektuálně i fyzicky zručná, je nadmíru složitá: od posledlostí vynálezy, přes civilizační fóbii k civilizaci, robinsonovství jako modus vivendi, touhu po svobodě, až nakonec po fanatismus a tyranovládu a snad i jakési závěrečné smíření s osudem (ovšem na všech čtyřech). A samozřejmě ještě mnoho poloh mezi tím. O tom, Která se v určitém čase a na určitém místě projeví jako dominantní však rozhoduje Paul Schrader, který jako scénárista vykonal skvělou práci. (14.01.2015)

Vadily mi na tom dvě věci. Zaprvé to bylo o kus delší, než si scénář zasloužil a zadruhé hrál Harrison Ford strašného kreténa. Jinak je to bezvadná práce ve všech ohledech, tedy přesně taková, jaká se od Weira čeká. Navíc to bylo zasazené do zajímavého prostředí, takže ve výsledku docela spokojenost. 70% (19.07.2017)

Příroda vs. technologie. Ford exceluje v roli fanatického vědce, který pro svou vizi obětuje vše. Jeho sociologické experimenty nedopadají tak uspokojivě jako jeho práce týkající se mechaniky. Dobrodružství rodiny Foxových (výborný River Phoenix jako nejstarší syn) vystřídá mnoho poloh a i ta idylická má své stiné stránky. Honduras Weir zobrazuje nádherně, jako panenskou přírodu, která trpí dotykem bílého muže jen sporadicky. Možná až příliš náderně. Kde jsou drobné hrozby? Temné poselství o lidské generaci a degeneraci člověka, které Ford stihne na konci snímku předat, má svou logiku. Člověku to vrtá v hlavě. Velmi podařené. Naschle u pobřeží Moskytů. Otec nás dal na vlečné lano za loď. Nenáviděl jsem jeho ramena, mastné vlasy a ohnutou páteř. Představoval jsem si jak mu bodám nůž mezi lopatky. (26.07.2013)