Bez strachu

Posttraumatický stresový syndrom a boj s ním. To je oč tu běží. Jeff Bridges přežije pád letadla a pak se ničeho nebojí. Nikdo si s ním neví rady. Tak se v tom tak plácá a potkává se s ostatními oběťmi, které přežili katastrofu. Silné momenty střídají slabší, místy schematické, místy naivní, ale často lidské. Bridges dobrý. Tahle se to tehdy točilo. V zásadě slušný film, 70% (13.03.2016)

Kedysi dávno na mňa tento film veľmi mocne zapôsobil a celé dlhé roky som si v pamäti uchovával tie neuveriteľne silné scény na rozhraní života a smrti, kedy Max provokuje, pochybuje, verí, zachraňuje a presviedča. Bol som hrozne zvedavý, ako budem BEZ STRACHU vnímať po takej dobe ( Bola to náhoda, že ho dávala televízia v deň výročia najväčšieho leteckého nešťastia v dejinách – zrážky 2 dopravných lietadiel na Tenerife 27. 3. 1977 s 583 obeťami ? ). ___ Podobne ako v iných Weirových filmoch silná ústredná postava, dohnaná k hereckému vrcholu, nezmenšuje hodnotu osudov ostatných hráčov, ktoré majú všeobecnú platnosť pre drvivú väčšinu ľudských bytostí popri hrdinovi, ktorý naopak stelesňuje nejakú nie najbežnejšiu ideu. Výsledný dojem bol slabší, hoci iba o kúsok, ale ten mimoriadne silný pocit transcendentna, neuchopiteľnej skutočnej podstaty života a niečoho skutočne hodnotného po jeho skončení neprestáva. (28.03.2013)

Přežít leteckou katastrofu(i jakoukoliv jinou) je rozhodně štěstí ale i nápor na psychiku. Každej se s tím vyrovnává po svým. Někdo hůř někdo líp. Někdo se toho strachu nedokáže zbavit třeba až dokonce života. Druhej to může brát zase jako druhou šanci. Architekt Max(Jeff Bridges)po přežití katastrofy přestal mít strach ze smrti a přestal mít pud sebezáchovy. Svým chováním si odcizí rodinu zároveň ale možná může pomoci jedné nešťastné, která taky katastrofu přežila. Víc asi příběh rozmazávat nebudu. Faktem je že mi ale nepřipadlo, že by byl film k divákovi nějak přívětivej a šel mu naproti. Prostě a jednodušeji řečeno(napsáno)nemůžu říct, že by svým pojetím/zpracováním by to byl vyloženě líbivej film. Alespoň mě to teda moc nechytlo a celkem jsem s tím bojoval. Možná i díky zbytečně dlouhé stopáži. Na druhou stranu si ale říkám, že je to asi můj problém, protože zdejší hodnocení(71%) hovoří jinak. Každopádně kdo neviděl tak film za podívání nejspíš stojí. Něco do sebe určitě má ikdyž já jsem si k němu cestičku nedokázal najít. 2hvězdy. (18.08.2023)

Mám rád, když režiséři mají svůj autorský rukopis, má ho nejen Ingmar Bergman, ale ovšem i Peter Weir. Přitom není dobré považovat jejich filmy za pouhé variace jednoho tématu. Přitom záleží hlavně na divákovi, které "podání" mu sedne více a které méně... Z jiné strany: jako kluk jsem po železném žebříku (nejspíš už tam není) vylezl na polorozbořenou věž lipnického hradu s tím, že se na horní plošině (2 x 2 m?) postavím. Zmožený strachem jsem vylezl nahoru, ale postavit se jsem už nedokázal... Peter Weir se snaží zobrazoval přechodové vztahy bytí a nebytí, života a smrti. Přitom předem není známo, kam tato situace směřuje, do čeho se vyvine. Jaké to jsou okovy, které nás poutají k životu. (24.04.2018)

Peter Weir netočí typické filmy pro masové diváky, ale když už něco natočí stojí to za to, stejně jako v případě tohoto nenápadného ale nápaditého a hlavně neskutečně zajímavého a poutavého snímku. Jednoduchý ale přitom záživný příběh muže, který ztratil pocit strachu po letecké katastrofě, bez výjimky skvělí herci a propracovaný scénář zaručují poutavou podívanou, kterou brzdí jen několik pomalejších scén. Závěr je neuvěřitelně působivý a celý příběh báječně završuje. (09.01.2011)